Odmítl se smířit s neúspěchem, prozradil Lengál tajemství svého úspěchu. Jak se mu měnila výplata?
08.02.2023
Autor: Ondřej Huml
Vlado Lengál.FOTO: OKTAGON MMA
Stal se kometou loňského roku, zářil v postoji i v MMA. Dohromady naskočil do dvanácti zápasů, v jedenácti z nich se radoval z výhry. Hlavně ale obstál při těžkých výzvách v kleci, kde se z boxerského vetřelce stal obávaným fighterem. Populární válečník Vlado Lengál zkrátka rozrazil brány Oktagonu jako velká voda. V MMA to má nyní 4-1 a na sobotním turnaji v Mnichově může přidat další triumf. Jak se mu změnil život či jaké jsou jeho aktuální plány, i o tom se Lengál rozhovořil v rozhovoru pro kaocko.cz.
Vlado, jak se vám poslouchalo vyjádření Ondřeje Novotného, že jste pro něj jeho bojovníkem roku?
Samozřejmě jsem byl za ta slova hrozně rád. Ondra je odborník, který bojové sporty sleduje už dlouhé roky. Jeho názor má určitě velkou váhu, o to víc si ho cením.
Nastoupit za rok celkem do dvanácti bitev, střídat MMA, box, K-1 i muay -thai a prohrát pouze jednou jedinkrát, to je vážně husarský kousek. Jak se to odrazilo na zájmu fanoušků či médií?
Tohle se pořád stupňuje, zvolna to jde výš a výš. Samozřejmě si to hodně užívám, vždyť právě takhle jsem to chtěl. Je to super. Přímo obrovskou sledovanost má však samozřejmě hlavně samotný Oktagon. Já jsem rád, že můžu být jeho součástí.
A jak se veleúspěšný loňský rok propsal na vaší výplatnici?
Řeknu to asi takhle. Když jsem začínal, za můj první boxerský zápas jsem dostal pět set korun. Teď už tam je pět nul, takže dobrý. Mám ale rád bohémský život, rád dopřeju radost sobě, ženě i svým dětem. Peníze se zkrátka mají točit a já chci mít dobré auto i fajn hadry, zkrátka si v rámci možností užívat života. Tvrdě makám, tak si to snad zasloužím.
Mimochodem, někteří fighteři mají vlastní podcast, Karlos Vémola dokonce svou talkshow. Lákalo by vás něco podobného?
Proč ne. Rozhodně by mi to nevadilo, třeba do komentování zápasů bych určitě rád šel. Samozřejmě chci teď hlavně bojovat, i tohle by však pro mě mohl být jednou určitý směr. Když jsem ještě hrál hokej, v hlavě jsem nosil všemožné tabulky a podobně. Teď mi sice žena říká, že se ze mě stal barbar, jehož jiné sporty už vůbec nezajímají, ty bojové znám ale fakt dobře. Myslím, že ani za mikrofonem bych se asi neztratil.
Stejně jako v boji. Jak se vám loni dařilo přecházet z přípravy do přípravy?
Bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout. Zvlášť když každá ta výhra nějak utvrzovala mou současnou pozici. Loni jsem toho zvládl vážně dost, hned třikrát jsem vzal souboj jako short notice. Dvakrát to skončilo vítězstvím, jen proti Vaškovi Sivákovi už ne. Ten jediný mě dokázal porazit, já zápas s ním ale neměl tehdy vůbec vzít. Necítil jsem se dobře, neměl jsem šanci být adekvátně nachystaný. I proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.
V prosinci jste v Lucerně obhájil český boxerský pás superwelteru, vaším hlavním revírem je však už dlouho MMA. Kdy se to ve vás zlomilo?
Zřejmě po porážce v Oktagon Výzvě, kde mi Roman Paulus zlomil čelist. V kleci jsem pak prohrál i s Lubošem Lesákem a rázem jsem si uvědomil, že takhle to nepůjde. Buď to vzdám a jako spousta jiných boxerů zůstanu jen u postoje, nebo prostě dokážu být úspěšný i v MMA. Nic mezi nebylo. Bolelo to, coby s boxerem se mnou v kleci pořád někdo házel, já se ale zkrátka odmítl s neúspěchem smířit. A musím říct, že se už vážně cítím jako MMA fighter, jako komplexní bojovník. Ale má to i malou nevýhodu v tom, že zvolna ztrácím svou jistotu v boxu. Nejsem tak rychlý jako dřív, nemám takový dvoják ani už nevysílám takové bomby. Ale asi se to dalo očekávat. Bylo jasné, že tohle přepínání mezi sporty se holt musí nějak projevit. Kluci, kteří byli boxersky pode mnou, jsou teď na stejné úrovni, co já. Nebo ještě nad ní. V Česku na to v boxu pořád mám, jsem tu i dál šampionem. Na svět by to už ale asi nestačilo.
Prioritou je však pro vás každopádně Oktagon a MMA. Jste připraven jim případně obětovat i váš boxerský titul?
Určitě jsem schopen to udělat. Možná ještě důležitější než titul je totiž pro mě má bilance, která v boxu činí 12:0. Tahle čísla mi nikdo jen tak nevezme, navíc jsem případně připraven se titulu vzdát. Když si budu myslet, že si ho někdo jiný zaslouží v danou chvíli víc než já, tak mu ho přenechám. Stejně jako nepůjdu do zápasu proti někomu, s kým by to pro mě byla jasná prohra už dopředu. Další věcí je, že tréninky na mou boxerskou obhajobu samozřejmě trochu brzdily mou přípravu na MMA. Asi si tak budu muset vážně vybrat a všichni vědí, na co ukážu. Mým hlavním cílem je získat v MMA pás šampiona.
Kolik zápasů tam chcete letos stihnout?
Byl bych rád, kdybych zvládl tak tři nebo čtyři. Hlavně chci teď ale zvládnout zápas v Mnichově a pak už vyzvat někoho z první pětky. Alespoň tak to vidím já.
Vládcem pérové divize je Maté Sanikidze, zaútočit na trůn chce Losene Keita a do hry se má vrátit Ivan Buchinger. Koho z nich považujete za nejtěžšího soupeře?
V tuhle chvíli musím říct stávajícího šampiona, kterým je Sanikidze. Podle všeho půjde s Keitou, tak uvidíme, jak to mezi nimi dopadne. Je tam i Kuba Tichota, Ivan Buchinger a další. Těžko říct, jak to bude vypadat, pořádně zamíchat s kartama však budu chtít i já. Musíte mít velké cíle a za nimi si jít. Jen tak se můžete stát nejlepším.
Je možné, že byste si o titulovou šanci řekl nahlas už teď, tedy po případném sobotním triumfu nad Michaelem Deigou-Scheckem?
To zase ne. Chci jít postupnými kroky, není potřeba cokoliv přeskakovat. Chci v sobotu vyhrát a pak se vrhnout na někoho z té nejlepší pětky, až potom můžu někde něco vyřvávat. Ale dělat to ani nemusím, za mě mluví činy. Všechno je o tréninku. I box jsem si nadriloval tak, že v ringu jsem si pak byl ve všem jistý. Věřím, že něčeho podobného můžu docílit i v MMA. Chce to jenom čas a bitvy s těmi nejlepšími.
Vaším nejcennějším skalpem v MMA je zatím Karol Ryšavý, jemuž jste ve Fabriq MMA zlomil čelist. Z jeho vyjádření ale vyplývá, že jako porážku to úplně nebere. Prý jste měl jen štěstí…
Co na to říct? Když chce Karol tolik odvetu, má ji mít. Já jsem ale přistoupil na jeho podmínky před prvním bojem, tak teď ať on přistoupí na ty mé. To znamená, že odveta už proběhne v mojí váze do 66 kil. A pokud si vážně myslí, že proti mně dominoval v postoji, můžeme si zkusit spolu zaboxovat třeba na Fight Night Challenge. Já budu jedině pro.
