Čtyři prsty zlomené na osm částí, odpadlá pata, nemohl chodit. Přesto se zvedl a bojuje
28.07.2022
Autor: Ondřej Huml
Michal Takács.FOTO: se souhlasem Michala Takácse
Kolem 300 zápasů, z toho jen 25 porážek. Taková jsou čísla bombarďáka Michala Takácse, jenž by měl být jednou z hlavních tváří sobotního galavečera Great Fight Night v Ostravě. Hvězdami nabitého boxerského turnaje pro dobrou věc. Výtěžek ve výši 200 tisíc korun poputuje k malé Marušce, ovšem v sázce toho bude víc. A to i v duelu právě Takácse s mladým tvrďákem Milošem Beránkem, který v ringu zatím neprohrál. Dokáže ho zastavit expres ze Slovenska?
Bude to zápas, jenž by měl zvedat diváky ze sedadel. Vždyť Beránek i Takács patří k tomu nejlepšímu na česko-slovenské scéně. Prvně jmenovaný sní o účasti na olympiádě v Paříži. Na druhé straně bude stát ostřílený bojovník, který ve své kariéře porazil i olympijské medailisty. Nyní má chuť seknout český talent v rozletu.
"Chci bojovat s těmi nejlepšími. Půjdu proti komukoliv, koho přede mě postaví. Ale respektuji každého z nich, umím přijmout i porážku. Beru to tak, že na každého člověka se někdo najde. Já se však snažím udělat vše, abych neprohrál. Věřím, že budu dobře připravený," poznamenal Takács na videu Become Great, které můžete zhlédnout na youtubových stránkách organizace.
Zrovna jeho bitva s Beránkem je žhavým aspirantem na nejlepší duel celého galavečera. "Snad to bude atraktivní souboj pro diváky. Doufám, že zanecháme dobrý dojem a že se o našem zápase mluvit ještě dlouho," pousmál se slovenský bijec, jehož soupeř by měl mít v ringu váhovou převahu. To ale Takácsovi vrásky vážně nedělá.
"S tím nemám žádný problém. Já budu mít kolem 71 kil, v tom se cítím dobře. Možná v této organizaci půjdu i 67, budoucnost nechávám otevřenou. Uvidíme, co bude dál. Určitě bych chtěl získat nějaký opasek. Věřím, že si půjdu za svým cílem," ubezpečil pětadvacetiletý ranař, jehož k boxu přivedli táta s bráchou.
"První zápas jsem měl kolem osmi let. Nebyl to ještě oficiální souboj, ale pamatuji si, že rukavice byly větší než má ruka a měl jsem tehdy asi 21 kil. Do boxu jsem byl fakt zažraný, snažil jsem se trénovat i doma. Jako malý jsem neměl doma autíčka, ale právě rukavice. Chtěl jsem se dostat vysoko, mým snem byla olympiáda," uvedl.
Na turnaj pod pěti kruhy se dostal hodně brzy, byť zatím pouze na ten mládežnický v letech 2013 a 2019. "Předtím jsem byl pátý na mistrovství světa juniorů a stejné místo jsem bral i na olympiádě v Nankingu," konstatoval slovenský rohovník, jehož ale záhy nato potkal tvrdý pád. Naštěstí však pouze dočasný.
"O tři roky později jsem měl autonehodu, na dva měsíce jsem skončil připoutaný na vozíčku. Čtyři prsty jsem měl zlomené na osm částí, patu jsem měl zcela odpadlou. Nemohl jsem vůbec chodit. Udělal jsem pět kroků a šel k zemi. O to víc jsem pak ale začal trénovat. Lidem i sobě jsem chtěl dokázat, že na to mám, že se to dá dokázat. Když jsem pak na turnaji v Plzni porazil mistra Německa, věděl jsem, že tahle cesta je ta správná," uzavřel Takács.
