Zápasníci jsou egomaniaci. Nevím, jestli někomu ležím v žaludku, přemýšlí Palec
19.11.2021
Autor: Libor Kalous
VIDEO/FOTO: kaocko.cz
Zase do práce, přesněji řečeno do ringu. Michal Reissinger půjde v sobotu do titulové bitvy v Liberci na Night of Warriors. S Františkem Kohoutem si to rozdají o český mezinárodní titul v super těžké váze v K-1. „Cítím se v pohodě. Jsem nachystaný, začal jsem trochu chodit do práce k tréninkům, k tomu chodím ještě do další školy, takže toho je docela dost, ale nepochybuju, že jsem favoritem,“ řekl závodník s přezdívkou Palec pro kaocko.cz.
Proč jste favoritem?
Titul držím já, v K-1 jsem zkušenější, absolvoval jsem těžší zápasy, cítím se jako favorit. Držím český národní titul, teď jdeme o český mezinárodní titul. Nechci, aby to vyznělo povýšeně, cítím jako svoji povinnost Kohouta porazit, jestli chci zápasit na nějaké úrovni.
Takže v sobotu bude Kohout k večeři?
Doufám, že jo, pokud ne, nemám v ringu co dělat.
Teď Kohout, na konci roku Lucerna a K-1. Bude opět v budoucnu box?
Na ten asi kašlu, já nejsem v situaci, abych potřeboval boxovat, abych si vydělal pět tisíc euro. Nabídky jsou z ciziny. Je to s lidmi, kteří to mají 10:0, 11:0. Je mi jasný, že když poletím do Anglie, přivezu si kilo, ale pojedu tam pro KO. Nejsem v takové situaci, aby to dělal jen kvůli penězům.
A co box doma?
Kdyby něco bylo, ale nevím. Nenapadá mě nic zajímavého.
Opravdu byste skočil se zápasy, pokud v sobotu prohrajete?
Ne, Lucernu bych ještě dal, ale nevím, jestli bych pak měl ještě nějakou motivaci boxovat. Myslím si, že jsem ve sportu něco dosáhl, i když teď cítím od lidí ze svého okolí, že mi to moc nejde. Jsou to vlny, ale nelíbí se mi to. Jako by lidi zapomněli, že jsem v životě něco dokázal, s kým jsem zápasil. Prohrál jsem MMA se Závodou a box se Šálkem, pro některý jsem koště. Tohle teď cítím, že mě teď lidi takhle vnímají.
Jsou lidi nepřející?
Zapomínají. Nevím, jestli někomu ležím v žaludku.
Jak to máte v gymu, tam to je v pohodě?
Srandičky, ale přijdu do gymu a Miky (Michal Vančura) můj trenér se chová ke mně jako k začátečníkovi, to se mi nelíbí.
Jak to berete?
Zápasníci jsou ego maniaci. Chápu, že nejsem nejmladší, chápu, že tu jsou mladší a perspektivní kluci. Na druhou stranu jsem já se Spejblem a Danem Škvorem Spejbl gym vybudovali, dali jsme mu kredit a jméno, který má. My jsme udělali nejzajímavější zápasy. Přijde mi, že lidi v okolí Spejbl gymu trochu zapomínají.
Řešíte tyhle situace, startujete, hádáte se?
Ne, ale vztahy s mladšími jsou jiný, nemám tu kámoše. Je tu generační propast. Oni se baví v hloučku spolu, občas sem zavítá někdo z mé generace... Cítím se trochu odstrčený, jiný humor, jiné zájmy, kámoši. Kluci chodí kalit…
Co se vším seknout, konec zápasení, trénování?
To úplně ne, mě sport baví. Že nebudu zápasit, s tím jsem smířený do budoucna, ale sportu se chci věnovat do konce života, třeba si chodit třikrát týdně jen tak bouchnout, jít si zacvičit.
Co změnit gym?
Nebudu lhát, i tohle mě napadlo, ale mám tady všechny kámoše. I když si s Mikym poslední dobou moc nesedíme, ze Spejblem mám dobrý vztah. Jsem jim zavázaný a ani necítím, že bych šel někam jinam v Praze. Kam? Asi jsem i pohodlný, asi to už doklepu tady. Mám 56 zápasů, kdybych jich dal celkem 65, byl bych spokojený.
Proč 65?
Nevím. Dřív jsem měl metu 60, ta je strašně blízko, takže to oddaluji. Třeba až budu přes 60, půjdu na 70, nevím. Spejbl má 108 zápasů, toho už člověk nedožene. On zápasil od čtrnácti, já od devatenácti.
Jste ročník narození 1987, co jít na 87 fightů?
(smích). Jsem za půlkou, ale tělo už bolí. Naposledy jsem šel box se Šálkem, ale K-1 bolí mnohem víc. Cítím, že tělo už není úplně v pohodě, jsem zvědavý co se mnou udělá sobotní zápas. Ale před výkonem člověk nemůže myslet na to, že ho něco bolí, prostě přepnu, zakážu si na to myslet, v zápalu adrenalinu vypnu a jdu do souboje. Stejný to bude i v sobotu, jdu vyhrát.