Po zápase vypadala jako panda, fotograf ji v práci raději fotil jen z jedné strany
12.01.2026
Autor: Barbora Poláková
Kamila Šimková.FOTO: OKTAGON MMA
Už příští čtvrtek se uskuteční Heroes Gate 32. Tradičně se odehraje v pražské UNYP Aréně na Podvinném mlýně a tradičně na něm uvidíme mladé talenty MMA. Ty ale doplní již zkušení matadoři, mezi které patří i šestatřicetiletá Kamila Šimková. Ta loni zakončila svůj zápasnický rok v listopadu porážkou na PML 17, kde těsně před závěrem posledního kola vyfasovala loket, který jí rozpáral obočí. Následující týden se však musela vrátit do práce, kde s řádně pocuchaným obličejem promlouvala k davům. Fotograf ji raději fotil pouze z té přívětivější strany.
Kamilo, z PML jste odešla se svým prvním cutem v životě, jak vypadal celkově váš obličej druhý den?
Můj první cut byl pořádný, naštěstí mi to dobře zašili hned na hale a je přímo v obočí, takže prakticky není vidět. Chlubit se teda moc nemůžu. Ale je pravda, že prvních pár dní mi celé oko oteklo, v neděli jsem ho ani nemohla otevřít. Za pár dní to splasklo, ale monokl tam byl pořádný.
Jak reagovalo okolí?
Moje okolí už si zvyklo, a rodinu mám až na Vysočině, takže mě po zápase ani nevidí. Vždycky co nejvíc odkládám návštěvu rodičů, aby se na mě nemuseli koukat. Cestu do práce ale odsunout nemůžu. Kolegyně už dopředu ví, že budu mít zápas, tak už můj obličej raději ani nekomentují (smích).
Nekomplikuje to některé situace například v práci?
Není to vyloženě komplikace, ale po zápasech mívám často nějakou velkou pracovní událost – třeba týdenní stáž v Norsku nebo jako po minulém zápase vernisáž naší výstavy fotografií. Na většině fotek pak vypadám jako panda. Na vernisáži jsem dokonce fotografa požádala, aby mě fotil jen z té hezké strany bez monoklu.
Setkala jste se někdy s obavami okolí, jestli vás doma někdo nebije?
Možná si to pomyslí úplně cizí lidi, kteří mě neznají a neví, co dělám. Nikdo se mě třeba na veřejnosti vyloženě nezeptal.
Reaguje někdy i cizí okolí třeba v MHD, v obchodě…?
Určitě zaznamenávám soucitné pohledy. Asi nejzajímavější byly cesty letadlem, kdy jedu já s mužským doprovodem trenéra. To raději nechci vědět, co si lidi myslí. Ideální je mít zapletené vlasy do boxerských copánkům, myslím, že to pak všem dojde samo.
Za jak dlouho po zápase jste byla zase na tréninku?
Na první lehkou silovku jdu vždycky už v týdnu po zápase, ráda si chodím i zaběhat. Od MMA si vždycky dám minimálně týden pauzu, od sparingů podle zranění. Teď mi třeba dlouho trvalo začít zase s boxem, měla jsem strach o to obočí, a navíc jsem měla naraženou ruku.
Za pár dní je Heroes Gate, proběhla dostatečná příprava?
Jestli byla dostatečná, to se uvidí až při zápase. Jedu ale hodně obecnou přípravu, pořád čekám na jméno soupeřky. Takže ladím všechno a dávám si záležet na kondici. Navíc velká část přípravy probíhala mezi vánočními svátky, takže jsem musela všechno domlouvat hodně individuálně a improvizovat.
Je pro vás důležité znát dopředu soupeřku?
Když znám soupeřku, tak je to lepší, protože vím, na co se připravit. Jakmile přesně nevidím tu soupeřku, tak je to pro mě těžší, i s ohledem na motivaci. Dokud není soupeřka, tak nemám jistotu, že zápas opravdu bude. V úplně stejné pozici jsem ale byla i před rokem a dopadlo to nakonec skvěle, dává mi to nějaký klid navíc.
Jak si představujete svůj rok 2026, co se týče MMA?
Rok 2026 si chci prostě jen užít a mít z tréninku i zápasení radost. Stihnout dva nebo tři zápasy, ideálně i něco vyhrát a zlepšit si náladu po minulém roce. Moje nastavení hodně ovlivňuje i to, že mi bude v červnu 37 a vnímám, že musím v tréninku trochu ubrat, ale být o to efektivnější a chytřejší. Prostě nesnažit se o výkon za každou cenu a víc si užívat tu samotnou zápasnickou cestu.