Pohádkový příběh neskutečné lvice! Ovládla kickbox, fotbal a nakonec i olympiádu, zlato položila k urně dědečka
12.08.2021
Autor: Ondřej Propper
Lauren Price píše v životě neuvěřitelný příběh. FOTO: TEAM GB
„Miř až na měsíc. Když ho mineš, budeš pořád mezi hvězdami.“ Krásné rčení, které dodává sílu na životní cestě mnoha lidem. A řídila se jím i jistá Lauren Priceová, houževnatá dívka z Walesu, jež vyrůstala bez mámy a táty, zato obklopena láskou milujících prarodičů a hlavně s neochvějnou vírou v sebe sama. Vírou, která ji před pár dny dovedla až ke zlaté olympijské medaili. Tohle je její hodně silný příběh…
Když byla Priceová malá holka a dostala ve škole tradiční otázku, čím by jednou chtěla být, měla hned jasno. „Chci se stát šampiónkou v kickboxu, hrát fotbal za Wales a startovat na olympijských hrách!“ odvětila kantorovi, jenž ale místo slov podpory reagoval spíše posměšky.
To doma ovšem vždycky našla podporu. A to u babičky a dědy, kteří jí vychovávali namísto rodičů. „Lauren byla hrozně veselé a akční dítě. Do všeho, co dělala, byla vždycky strašně zapálená,“ zavzpomínala její babička Linda v rozhovoru pro BBC.
V sedmi letech tak svou vnučku vzali na atletiku, kde ji ale kvůli věku nepřijali trenéři. Proto přesedlala na svůj milovaný fotbal a v něm se stala jedinou dívkou v mužstvu plném kluků. Díky zalíbení v kondičních trénincích ale netrvalo dlouho a Priceová začala trénovat i další svůj vysněný koníček, tedy kickbox. A oba hodně nesourodé sporty spojila způsobem, který zaslouží hluboký obdiv a uznání.
„Trénovala třeba i deset hodin týdně, a to klidně i po nocích. Její tempo bylo neukojitelné a nakazila jím také ostatní,“ poznamenal pro BBC její kickboxerský trenér z dětství Rob Taylor.
Časový harmonogram malé holky, která se zkrátka odmítala vzdát svých snů, byl opravdu nabitý. A vypadal asi takto: v úterý, ve čtvrtek a v sobotu kickbox, fotbalové tréninky dvakrát týdně, stejně jako samotné zápasy, které vycházely na oba víkendové dny. A do toho samozřejmě povinnosti ve škole. „Tušila jsem, že Lauren to zvládne. Byla ten typ dítěte, který přesně ví, čeho chce jednou v životě dosáhnout. Nikdy neřekla, že má toho dost nebo že snad nechci jít na nějaký z tréninků. Opravdu ani jednou!“ prozradila její babička.
Záhy se tak Priceová stala kickboxerskou světovou šampiónkou (v kariéře celkem čtyřikrát), k tomu samozřejmě získala i několik titulů na evropské půdě. Do toho všeho ale pořád zůstávala věrná také fotbalu, kam to dotáhla ke své další vytoužené metě, tedy do reprezentace.
„Nemyslím si, že ještě někdy budu trénovat někoho, jako je Lauren. I přes všechny další povinnosti, které dobrovolně měla, byla na tréninku vždycky mezi prvními. Někdy dokonce ještě dřív, než jsem vůbec stačil postavit kužely,“ pousmál se její bývalý kouč Lesley-Ann Judd.
Její největší sen, startovat pod olympijskými kruhy, ale zůstával dál nenaplněn. Proto se Priceová rozhodla pro další krok, jenž jí změnil krok. Byť v ženské reprezentaci Walesu zastávala i roli kapitánky, fotbalu zanechala a začala se věnovat boxu. V něm už v 17 letech startovala na mistrovství světa mládeže, a aby měla z čeho žít a trénovat, začala po nocích ještě jezdit jako taxikářka.
Před dvěma lety se pak stala světovou i evropskou šampiónkou a letos si mohla úspěšně odškrtnout také poslední ze svých velkých cílů, tedy účast na olympiádě. A hned při své premiéře dokázala vybojovat kov nejcennější, když ve finále porazila Číňanku Li Qian jasně na body.
Zlatou medaili pak přivezla domů k babičce a položila ji vedle urny svého milovaného dědy, jenž loni zemřel po dlouhé nemoci. A tam ta placka i zůstane. Stejně jako zarámovaný nápis na zdi, který měla sedmadvacetiletá Priceová celé dětství na očích. „Miř až na měsíc. Když ho mineš, budeš pořád mezi hvězdami.“
Ona ale dokázala doletět až na něj…
