Před 10 lety byl tlustá koule a hrál hry. Teď sní o medaili na MS v thajském boxu
02.12.2021
Autor: Libor Kalous
Bude medaile z MS?FOTO: se souhlasem Tomíka Nguyena
V úterý odletěl do Thajska na mistrovství světa v thajském boxu. Jedním z českých reprezentantů bude také Tomík Nguyen. Vystudoval vysokou školu, žil v USA, uběhl půlmaraton, byl taky tlustý a hrál počítačové hry. Minulost. Teď chce získat medaili z prestižního světového šampionátu. „Mám nejvyšší ambice, chci vyhrát, chci přivézt medaili,“ řekl před odletem pro kaocko.cz.
Za pár týdnů máte výročí, deset let od prvního tréninku thajského tréninku. Víte o tom?
Je to dlouhý, člověk si říká, že to dělá chvíli, pak se koukne zpátky a věnuje se tomu třetinu života, vlastně víc, je mi osmadvacet. Je to šílený. Deset let dělám sport a nepřijde mi to jako deset let. Ale když řekneš deset let, je to dlouhá doba. Trénuju, trénuju a je to deset let.
Když vás to baví, čas je relativní, ne?
Baví mě to, čas nevnímám. Jsou chvíle, kdy si říkám, jestli to mám zapotřebí, ale pak si řeknu, že mám. Tohle mě naplňuje. Poznal jsem díky sportu super lidi.
Co byste dělal, pokud byste před deseti lety nezavítal do gymu?
To vím moc dobře. Nikdy bych nesportoval. Než jsem začal dělat thajský box, hrál jsem počítačové hry. Hrál jsem je hodně, měli jsme i tým. U toho jsem jedl pizzu a pil kolu. Když jsem přišel do Lanna gymu, měl jsem 83 kilo, teď mám o dvacet méně. Před deseti lety jsem byl tlustá koule, která se v gymu kutálela, bylo to hodně vtipný. Vystudoval jsem vysokou školu ekonomickou, takže bych skončil v kanclu a hrál hry. Byl bych tlustá krysa u kompu. Přes den bych byl v práci, večer bych hrál hry a žral u toho nesmysly.
Kolik hodin jste dokázal hrát?
(smích). Dal jsem i dvacet hodin v kuse. Začal jsem hrát už na základce a pak to jelo dál a dál. Ve dvě skončila škola, ve čtyři jsem seděl v herně, tam jsem byl do rána do druhého dne, potom jsem šel rovnou do školy.
Když jste šel poprvé na trénink, tak jste před lety řekl, že vám to přišlo, že jde o hodiny tance. Proč?
Já jsem nohy používal jen pro přesun z bodu A do bodu B. Dřív jsem hrál fotbal, ale to bylo taky z A do B. Když jsem přišel do Lanna gymu, chtěli kroky doleva, doprava, takhle mi tělo nikdy nefungovalo.
Co bylo nejhorší za těch deset let?
Drilování mě bavilo, neměl jsem rád, když mi něco nešlo, to jsem byl na sebe naštvaný. Dělání váhy není moc příjemný, ale není to nic hrozného. Musím držet disciplínu okolo jídla a tréninků, ale ani to mi nedělá problém.
Teď vás čeká mistrovství světa…
Dva roky IFMA nebyla, moc se těším. Vím, že tam všechny státy poslaly to nejlepší, takže se těším na poměření sil. Mám nejvyšší ambice, chci vyhrát, chci přivézt medaili. Ve váze máme přes dvacet lidí. V pátek bude první převažování a v sobotu se začne zápasit.
Je pro vás tento turnaj absolutní top?
Jo. IFMA a WAKO v K-1, to je pro mě absolutní vrchol. Vyhrát titul to mě tolik nebaví. Vyhrát turnaj IFMA a WAKO, to je nejvíc. Když to řeknu blbě, tak na galavečeru znáte soupeře, můžete se měsíce připravovat. Tady je každý den zápas a člověk nezná soupeře, kdo přijde do cesty. Každý má jiný styl, to je těžší, ale to mě právě baví. Můžu poměřit svoje schopnosti.
Závodíte a také jste rozhodčím…
Tohle jsem hodně omezil, chci se věnovat právě fighterský dráze.
Máte větší pochopení pro rozhodčí, když se vám nelíbí verdikt?
Respektuji rozhodnutí rozhodčího. Jsou chvíle kdy nesouhlasím, ale respektuju to, neprotestuju, rozhodčí je taky člověk. Má jiný cit, pohled. On to tak viděl, s tím už nic neudělám.
Vrátím se k vysoké škole…
Tohle byl jeden ze snů mých rodičů, abych si udělal vysokou školu. Dostal jsem se na medicínu, rodiče byli šťastní, že budou mít doma doktora, ale začal jsem také s thajským boxem, takže jsem se na medicínu vykašlal, což rodiče oplakali. Pak jsem zkusil ekonomii, ta nebyla tolik náročná, takže mám inženýra.
K tomu jste stihl taky žít půl roku v USA...
Měl jsem zranění, nemohl jsem trénovat a vyhořel jsem. Tlačil jsem na uzdravení, až jsem to celý podělal. Nic mě nebavilo, tak jsem se domluvil s jednou agenturou a letěl do Ameriky, kde jsem pracoval a cestoval. Super škola do života, člověk se osamostatní. Teď je tu ale mistrovství světa, to mám teď jediný v hlavě.
