Přemluví trenér Landu k MMA? Předchozí příprava byla peklo a kosti nedržely

Před šesti lety vkročil zpěvák Daniel Landa do ringu a střihl si zápas v thajském boxu, bylo mu šestačtyřicet. Zážitek, který se nezapomíná. Zvláště v těchto letech. V pátek se ukázal na akci IAF Streetfighter, kam ho organizátoři pozvali. Přišel se podívat na zápasy v garáži obchodního centra Šestka. „Jsem tu poprvé, ale strašně se mi to líbí,“ byl Landa nadšený z prostředí i ze zápasů, kde nebylo nouze o K.O.

Co říkáte na zápasy v garáži?
Člověk čeká garáž, ale je to tu velmi kultivovaný, lidi se chovají velmi hezky, má to pravidla. Je to zajímavá odbočka, moc to klukům přeju. Je krásný hledat neobsazované plochy. Jsou odvážní a přeju jim úspěch.

Jak jste se vůbec na IAF Streetfighter dostal?
Jsme velcí kamarádi s Pínem (Ondruš) a Ondrou (Pálou). V rámci naší aktivy Blanický manifest se chceme ozvat, aby úředníci zaregistrovali, že začínáme být nespokojení s tím, jak se k nám chovají v rámci osobních svobod a způsobů jednání. Kluci mi navrhli, že by se připojili a pozvali mě na jejich akci. Je to super, stojíme v jednom šiku jako občané, přátelé, lidi, tátové.

Vy jste měl zápas v thajském boxu před šesti lety, stále sledujete bojové sporty?
Jo, jo. Ještě v únoru jsem byl na měsíc boxovat v Thajsku, pak jsem chvíli nic nedělal a teď zase začínám a cvičím, abych se mohl za další měsíc vrátit k bojovým sportům k Petrovi Macháčkovi.

Je šance, že se ještě ukážete v ringu?
Ne, trenéři mě s tím ale furt otravují. Mně bude za měsíc dvaapadesát. Před šesti lety byla pro mě nejhorší na zápase s Riko Immonenem příprava. Bylo mi šestačtyřicet, tělo špatně regenerovalo, měl jsem několik zlomenin a do zápasu jsem šel jako invalida. Předpokládám, že to samé by se opakovalo nyní. Kosti popraskají, protože nemusí vydržet celou tréninkovou zátěž. A nastupovat jako invalida se mi nechce (smích).

Takže...
Já dělám bojové sporty pro radost. Jednak tam mám partu, jsou to moji bratříčkové a dále mě to udržuje mentálně i kondičně.

Jak dlouho se vlastně věnujete thajskému boxu?
Pětadvacet let.

Trénujete u Petra Macháčka, on vás tlačí do zápasu, má šanci vás přemluvit?
Chce, abych si zkusil MMA v kleci, ale já jsem dělal pětadvacet let thajský box a v MMA nevidím žádnou senzaci, ani si nepotřebuju nic dokazovat. Možná někoho inspirovat. Předchozí příprava byla peklo a kosti fakt nedržely. 

Navíc nyní byste musel trénovat i zem pro MMA?
Právě, musel bych trénovat šestkrát týdně, to se mi nechce, mám i jiný aktivity. I když nikdy neříkej nikdy.

Jak vidíte situaci bojových sportů v Česku?
Vidím obrovský progres MMA, to se dalo čekat, tam jsou super atleti, ale tlačí ostatní sporty trochu do pozadí. MMA je ostrý sport a aby se vedle něj box vyrovnal určité surovosti, do které se to dnes tlačí, tak se sundávají rukavice, což chápu, máme tu box bez rukavic. Je to blízko tomu starému. 

Má MMA výhodu, že je propojen sport se show dohromady?
Je to zábava. Já to nepreferuju, ale sport tohle nutně potřebuje, sport musí být show a zábava, aby chodili lidi, přišli sponzoři a kluci se tím mohli živit. Já už ve svém věku mám radši ale méně reflektorů.

Vy preferujete thajský box, co by tomuto odvětví pomohlo do většího povědomí?
Muay Thai je velmi specifický sport, je duchovní. Tento sport přivedl spoustu lidí ke spiritualitě, Thajci to tak mají postavený. I pro mě pobyt v Thajsku má na půl bojový a na půl spirituální význam. Chodíme tam po chrámech, takže já v tom vidím duchovní rozměr. A jak dostat Muay Thai ke komerci? Sundat rukavice? Nevím. Tohle je show v Thajsku jiného typu, MMA je Amerika, Hollywood, Západ.