Pohádka: 6 hodin posun, 30 stupňů rozdíl, aklimatizace, pozitivní na covid. A zlatá euforie na konci
14.12.2021
Autor: Petra Nováková
Monika Chochlíková je zlatá...FOTO: se souhlasem Moniky Chochlíkové
Slovenská talentovaná zápasnice Monika Chochlíková před pár dny zvítězila na mistrovství světa v thajském boxu IFMA, a to v kolébce tohoto sportu, v Thajsku. Zkompletovala tak sbírku úspěchů za letošní rok. Jak sama přiznává, v thajském boxu vyhrála všechno, co se dalo. Kam tedy zamíří příště? Teprve pětadvacetiletá mistryně světa poskytla rozhovor pro kaocko.cz ještě před návratem domů. Jaký příběh stál za ziskem zlata?
Když jste odlétala do Thajska, měla jste v hlavě, že si jedete pro zlato?
Doufala jsem, že by to mohlo vyjít na zlato, ale věděla jsem, že v mé váhovce je hodně dobrých zápasnic, které to mohou vyhrát také. Ale byl to můj sen a ten se splnil.
Probíhala příprava ideálně, cítila jste se před turnajem dobře?
Příprava proběhla celkem v pořádku, ale byla jsem vyčerpaná. Měla jsem pouze pětitýdenní rozestup mezi MS WAKO (kickbox, pozn. red.) a MS IFMA (thajský box, pozn. red.), takže jsem byla hodně dlouho v dietě a pořád v tréninku. Po prvním mistrovství světa jsem měla jen týden volna a znovu jsem musela naběhnout do tréninku a do diety. Bylo to fyzicky i psychicky náročné, ale neměla jsem žádné zranění nebo jiné větší komplikace.
Odletěla jste do Thajska s týdenním předstihem, proč?
Do Thajska jsme letěli dříve, protože je tu šestihodinový posun a rozdíl 30 stupňů oproti Slovensku. Celkově je tu jiné podnebí, jídlo, prostě všechno. Já jsem poslední dobou velmi lehký spáč, tak jsem potřebovala hlavně přizpůsobit spánek, abych nebyla v zápasech unavená. To se celkem podařilo. Sice jsem v prvních dnech spala opravdu maličko, až jsem z toho byla nervózní, ale postupně jsem si na časový posun zvykla. Bylo to lepší a lepší a nakonec úplně skvělé.
Po příjezdu do Thajska jste si prodloužila karanténu. Jak to bylo s vaším testem na covid?
Po příletu do Bangkoku jsme rovnou museli do jednodenní karantény, než dorazí výsledky PCR testu. Ráno všem ostatním přišel výsledek a nám stále nevolali. Okolo desáté jsem tam volala já a oni mi řekli, že Tomáš (Tadlánek, trenér slovenského týmu a přítel Moniky Chochlíkové, pozn. red.), který je se mnou na pokoji, je negativní. Ale já měla „napůl“ pozitivní výsledek. Že prý z mého vzorku odebrali další vzorek a teď čekají na výsledek druhého testu. Čekali jsme asi do jedné, druhé. Nakonec tedy přišel výsledek, negativní.
Tak to musely být nervy...
Byly to strašné stresy. Ostatní už vyhodili z hotelu. Děcka, kterým ještě nebylo ani 18 let, a ti pak běhali sami po Bangkoku. A my byli stále v hotelu v karanténě. Kdybych nakonec byla pozitivní, nemohla bych na šampionát a Tomáš by musel zůstat v karanténě taky, protože byl se mnou v kontaktu. A to by byla pořádná komplikace.
Jak byste zhodnotila vaše výkony v zápasech?
Popravdě, s mými výkony nejsem úplně na sto procent spokojená. Bylo tam několik horších faktorů, ale podmínky jsme měli všichni zápasnici stejné. V každém zápase jsem mohla udělat něco lépe, ale to je dobře, vím na čem mám pracovat. Je potřeba zůstat stále sebekritická, i když jsem mistryně světa.
A jak to vidí trenér?
Trenér to vidí… Kýve hlavou, že je spokojený. Ale také viděl nějaké nedostatky, na kterých budu muset ještě popracovat.
Jak hodnotíte výkon a výsledky vašich slovenských parťáků?
Na to, jaký jsme měli extrémně maličký tým pěti zápasníků, tak máme brutální výsledky. V juniorech Jožko Molnár vyhrál dva zápasy a ve finále prohrál velmi těsně. Lenka Škundová v kategorii do 23 let získala třetí místo, když jeden zápas vyhrála a poté podlehla aktuální mistryni světa z Vietnamu. Adam Závodský a Lea Tanáčová sice prohráli své zápasy, ale předvedli velmi dobré a vyrovnané výkony. Chyběly možná jen zkušenosti, které ale mohou nabrat právě na těchto turnajích. I trenér je spokojený. Na to, jak malý tým jsme měli, vůbec jsme se neztratili. Nikdo nedostal bitku, jak v jiných týmech. Můžeme být na sebe pyšní.
V bojových sportech jste taková vícebojařka. Na tom se nic měnit nebude?
Na K-1 se už moc soustředit nechci. Dosáhla jsem v něm v podstatě na všechno a teď už mě to moc nenaplňuje. Ani trénování, nic... Je náročné se neustále přetransformovávat na odlišná pravidla, když jednou se něco může dělat a je to dost bodované a v druhém sportu se to nemůže dělat vůbec. Něco se učit půl roku a potom to muset úmyslně zapomenout, to není moc fajn. Chtěla bych se ale stále věnovat thajskému boxu a MMA.
V thajském boxu jste získala profesionální titul WMC, jste mistryní světa IFMA. Máte ještě kam mířit?
Tento rok jsem opravdu dosáhla asi všeho, co se v thajském boxu na amatérské i profesionální úrovni dalo. Víc jsou asi jen Světové hry, což je obdoba olympijských her v neolympijských sportech, také se konají pouze jednou za 4 roky. Ty další budou příští rok v Americe a já jsem se tam kvalifikovala v kickboxu i thajském boxu. A to je moje další meta. Chtěla bych tam zápasit v obou sportech, pokud mi to federace dovolí a samozřejmě bych se chtěla co nejlépe umístit.