Procházka a jeho nastavení. Ukaž to nejlepší, pak se nemáš za co stydět
02.06.2025
Autor: Libor Kalous
Co plánuje Jiří Procházka?FOTO: se souhlasem Jiřího Procházky
MMA zápasník, který má nejvyšší cíle. Jiří Procházka má jasno, chce opět získat titul v UFC. Jeho myšlenky směřují k polotěžké divizi. Nebrání se ani jiné váze. A co třeba jiný bojový sport? A co za pár let, až skončí sportovní kariéra na vrcholu? A co vztahy, zklamání, jak s tímto BJP zachází? Tady je druhá část rozhovoru, kterou bývalý šampion UFC poskytl pro kaocko.cz.
Jiří, je vám dvaatřicet let, před lety jste byl více emoční, nyní mi přijde, že si vaše povaha sedá, jste klidnější. Přemýšlíte více o životě po MMA kariéře - máte nadaci, eshop a další aktivity?
Můžu říct, že jo. Dívám se kolem. Jedna věc je, že bych se do toho chtěl vrhnout úplně naplno a nedívat se napravo, doleva a nechat někomu spravovat BJP nadaci, eshop a další aktivity. Chtěl bych to nechat na lidech, ale i tohle vyžaduje mou stopu, abych se za to mohl zaručit. I když svým lidem věřím, musím u těch věcí být, u hlavních věcí. Telefonovat si s nimi, rozhodovat.
Vy máte myšlenky a oni je následně realizují…
Ano, tak to je.
Máte představu, kde chcete být za pět let?
Přemýšlím dopředu, musím. Chtěl bych ještě zápasit. Nechci říkat, jak dlouho, koukám se na to podle met. Jde o věci a výzvy, které přede mnou budou stát. Chci získat pás polotěžké váhy v UFC, soupeře neřeším, jde mi o pás.
A pak?
Furt nemám problém extra shazovat, tak jsem přemýšlel. Vezmu to postupně. Když se všechno dobře zadaří, tak jít do střední váhy, tam třeba atakovat šampiona. Potom uvidíme, co bude dál.
Cesta je jasná…
Má hlavní motivace je, že to mám rád, mám rád bojová umění, obsahovat tělo, získávat nad tím kontrolu, pak ji zase nechávat, kam až se člověk může ve fyzičnu posouvat, dostat. Fyzično, duchovno, mentální pohled, všechno to je jedno.
Je to ještě předčasné, ale co po boji?
Vím, že budu muset udělat nějaký krok do předávání, co dávat dál, posouvat to. Ta forma je BJP Institut. Věřím, že nezůstanu jen u jednoho. Je to věc, kterou bych chtěl zrealizovat. Jde o konkrétní budovu, vzdělávací a sportovní centrum. Hlavní je vychovávat. Všímám si, co dělám já, já sám sebe bojovými sporty vychovávám, to zahrnují i vztahy v tomto odvětví. Člověk vychovává sebe i ostatní, což je pro mě nejvíc.
Mluvíte o vztazích, jsou tam i zklamání, která někdy přijdou?
Taky to tam je. Já jsem asi osel v tom, že mám velkou trpělivost se všemi. Když jednou prohlídneš do hloubky duchovního světa, člověk zjistí, že jsme tady všichni společně, jdeme společně tu cestu, tak potom hledáš, jak tomu člověku pomoct, protože máš soucit, hledáš dobro. Nesoustředíš se na zlo, na to špatné.
Jde to stále?
Nejde to donekonečna promíjet. Potom si je to potřeba reálně říct, jestli ten daný člověk z tebe nedělá blbce.
Jak snášíte, když vás někdo zklame, zradí?
Záleží na kontextu. A přijde také na to, v jaké situaci a rozpoložení mě to chytne. Taky záleží, jaký máte k danému člověku vztah. Chceš vědět proč, důvody, jak na tom pracovat. Musím říct, že teď jsem to musel udělat. Musel jsem říct konec, nepotkáváme se, zvolil jsem si jiný život, nebudeme se ničit navzájem, každý půjdeme svou cestou.
Pokud byste skončil s MMA, co jiný bojový sport?
Já jsem člověk, který se na tohle dívá ohledně své cti. Buduješ nějaké jméno, odkaz, dáváš si záležet, co tady děláš, takže nebrat úplně kraviny. Ale lákal by mě box, lákalo by mě si zaboxovat.
V červenci to bude pět let, co jste zahájil UFC kariéru, máte bilanci 5-2, byl jste šampionem, kterého v Česku už nikdo nepřekoná, byl jste první, držíte si stále KO/TKO bilanci, pak tam jsou i dva nezdary s Alexem Pereirou, jste spokojen?
Nechci to tímhle vůbec měřit. Spíš se na to dívám, že v každé chvíli dej ze sebe všechno, ukaž to nejlepší a pak se nemáš za co stydět, za jakýkoliv zápas.
Dokázal jste dát vždy v UFC ze sebe maximum?
Byly tam dva zápasy s Pereirou, nebyl jsem zdravotně v pořádku. Ve většině zápasů něco málo bylo. Příprava nese následky. S Pereirou jsem dvakrát zápasil, dvakrát jsem měl stafylokoka. Pak tam byly i jiné nemoci. Prostě ty zápasy byly na prd.
Přemýšlel jste, proč tělo zradilo?
Takhle to je. Před Hillem jsem byl taky nemocný. Pět dní, než jsme měli odletět do LA na fight week, tak jsem ležel v horečkách. Člověk je naštvaný, ale musí věřit, že asi to je pro nějaké vyšší dobro. Hlavní je, že člověk musí být naplněný vírou v sebe sama. Ať se stane cokoli, tak to brát, že to tak má být. Pokud je s tímto člověk srovnán uvnitř sebe, může jít dál a překonávat překážky.