Procházka odhalil tajemství svých rukavic. Proč v zápasech vtipkuje?

Hodně rozhovorů poskytl po své premiérové výhře v UFC Jiří Procházka. Řekl toho hodně, ale v povídání pro svůj youtube kanál odhalil okamžiky, které popsal přesněji, více dopodrobna. Vysvětlil určité věci, které jsou o to víc zajímavé, pokud si opět přehrajeme necelých šest minut zápasu na ostrově Yas s Volkanem Oezdemirem. Tady je pět témat, na které sedmadvacetiletý bojovník také odpověděl.

Proč si rovnal v zápase rukavice?

Když to řeknu úplně popravdě, já tím udržuju natlakovaný oheň v sobě takovým způsobem, že jsem schopen kdykoliv s ním vystřelit dopředu a útokem rozhodnout. Tím pádem to je určitá forma udržování pozornosti, abych se mohl hýbat, sedí to k mému postoji.

Problémy v prvním kole, když ho Oezdemir několikrát zasáhl?

Zabruslil jsem si trochu a najednou mně docvaklo, ty vole, tohle není úplně přesně co jsem chtěl. Dobře, schytal jsem, takže jak z toho. Takže hnedka pohyb hlavou, je potřeba víc. Už jsem na něm viděl, že chytil drajv, oheň a rozjel se, už jsem to viděl v tom ksichtě, že se na mě rozjíždí. Říkám si, sakra. Šel jsem nazpátek, pohyb na stranu, pohyb na stranu, sledoval jsem jeho pohyb, abych dokázal odhadnout jeho tělo, abych krásně odhadoval strany a údery, odkud budou lítat. Pohybem jsem z toho vybruslil a zase jsem to začal přebírat. Obraz se začal stabilizovat a už jsem nemusel jet naslepo. Fakt je, že v prvním kole jsem měl některé chvíle, kdy jsem neměl stálý obraz a jel jsem naslepo podle instinktů. Tak jak to je naučený.

Poznal, když byl soupeř v nesnázích?

Cítil jsem to na jeho pohledech a řeči těla v prvním kole asi třikrát, čtyřikrát. Ve druhém kole jsem si řekl, že už nepojedu random, jedničky, se kterýma ho budu chtít vypnout, ale prostě si to rozdělám, trochu na tom zapracuju, trochu se do toho víc ponořím a nebudu ho chtít jasně a razantně kontrovat a úplně vypnout.

Kdy nemohl v prvním kole, ztrácel dech?

Nevím, jestli to bylo v půlce, nebo po půlce. Do některých útoků jsem dal fakt strašně moc síly. Do kontrů, do technik jsem zapomněl vydechovat a soustředil jsem jen na tvrdý dopad, ale tam musí být každý výpad prodýchaný, tělo musí dýchat samo, to jsem párkrát neudělal. Pak jsem musel tohle dohánět.

Vtípky v zápase?

Na jednu stranu beru boj smrtelně vážně, na druhou stranu některé věci, zápasení, show mi přijde srandovní. Prostě se pozastavuju nad našim lidským chováním na této planetě a vůbec celkově mém smyslu života v bojování. Dokážu se na to povznést, že z toho mám humor, dokážu udělat cokoliv, až vtípky, odlehčení, abych to nebral tak vážně. V té chvíli si to neřeknu jen v mysli, ale odlehčím, promluvím, udělám gesto. Tohle vše dělá můj styl, bez toho by to nebylo ono.