Prohru musíme vnímat jako součást cesty. Buď vyhraju, nebo se něco naučím, říká uznávaný stratég
23.06.2023
Autor: Ondřej Huml
Vít Schlesinger a Matěj Kuznik.FOTO: se souhlasem Víta Schlesingera
Jak se vyrovnat s tlakem před zápasem i při něm? Jak správně vnímat porážku a zachovat si čistou hlavu v boji? S tím vším umí poradit stratég vrcholových sportovců Vít Schlesinger, mezi jehož klientelu patří třeba Matěj Kuzník (Oktagon MMA) či fotbalisté Ladislav Krejčí ml. (Sparta) s Janem Sýkorou (Plzeň). Přečtete si zajímavé povídání, v němž tento odborník přes Sporthacking dává nahlédnout do tajů své práce.
Jaký souhrn vlastností z hlediska mentality by měl mít bojovník MMA?
V první řadě by měl poznat sám sebe. Znát své hodnoty a vědět, proč je bojovníkem. Mít určitou vizi, kam chce na své cestě v této roli dojít. Ze zkušeností víme, že dělat jakoukoliv činnost pouze pro slávu nebo peníze, většinou není dlouhodobě udržitelné. Chtít slávu a peníze je v pořádku, měly by být ale obsaženy v rolích vedlejších benefitů, které bojovníkovi tato cesta přinese. Sport by měl budovat především interní cíle, odolného a zdravého člověka zevnitř. MMA má oproti jiným sportům ten punc oné cesty bojovníka a právě to slovo cesta vnímám jako velice důležité. Průměrný muž je orientovaný na cíl, jakmile ho ale dosáhne, může se cítit prázdný a postrádat další smysl. Pokud ale bojovník vnímá celou cestu, na které jsou i zranění, úpadky formy nebo porážky, bude během cesty i na jejím konci mnohem šťastnější a odolnější.
Se svými svěřenci řešíte i reakce na bolavé porážky. Co se dá v tomto směru poradit?
Jedná se o boj. Je tedy zřejmé, že vždy někdo vyhraje a někdo prohraje, takový už je sport. Vedu své svěřence tak, aby šli vyhrát, ale aby byli případně i připraveni skousnout porážku. V opačném případě mnozí sportovci chodí do zápasu s tím, že jdou za výhrou, ale bojí se porážky. Jdou zápasit a nechtějí prohrát. Vnímají prohru jako něco fatálního, co se nikdy nezmění a bude je definovat po zbytek života. To je podle mého názoru nevhodné nastavení. Prohru musíme vnímat jako součást cesty. Buď vyhraju, nebo se něco naučím. Tady perfektně platí, možná otřepaná fráze sedmkrát padni, osmkrát vstaň.
Jakého bojovníka byste vyzdvihnul po mentální stránce?
Jednoznačně Jiřího Procházku. Jiří skvěle pochopil, co znamená cesta bojovníka. Stal se novodobým samurajem, došel k dokonalému sebepoznání, zná své hodnoty, své cíle a to, kým skutečně je a kým zase není. Když se pak ostatní bojovníci ubírají k různým urážkám soupeře, disrespektu a provokacím, Jiří zůstává pokojným bojovníkem a nenechá se strhnout. Drží si samurajskou mentalitu, žije naplno a užívá si celý proces. Kdyby v takovém případě přišla porážka, bude ji vnímat jen jako dílčí a jako přirozenou součást cesty. A poznat to jde i z jeho slov. Ať už vyhraje, nebo prohraje, vždycky od něj zazní něco ve smyslu, že jedeme dál. Jeho přístup je velmi inspirativní i v mnoha dalších ohledech. A především je nastaven tak, že stále není hotový, že se vyvíjí, což ho drží hladového.
Stresovou situací, na kterou je jistě třeba se připravit, je samotný nástup do klece. Co se dá poradit k němu?
Důležité je nezačít pracovat jen pár minut před nástupem. Z fyziologického hlediska taková situace, kdy se bojovník chystá na nástup do plné O2 arény, způsobuje vznik stresu, nervozitu. V takovém případě ale tělo samo spouští určité automatické mechanismy. Tyto automatismy se dají předem natrénovat, a to je to důležité. Při mentálním tréninku těžko "na nečisto" seženeme dvacet tisíc lidí na ochozech O2 arény, aby si tam bojovník mohl cvičně zkusit nastoupit. Můžeme si ale navodit podobně stresové podmínky uvnitř našeho těla a naší mysli a naučit se na ně už při tomto tréninku reagovat. Když to budeme provádět často, stane se z takové naší reakce automatismus a až pak půjde o reálnou situaci, tělo zareaguje automaticky tak, jak jsme ho to naučili. Protože pro mozek platí, že dobrá představa má sílu skutečného zážitku.
Jak to funguje prakticky?
Jde například o techniku vizualizace. Jak jsem říkal, takový moment fyzicky nenasimulujeme, tak je třeba si ho do co možná největšího detailu aktivně představovat. Bojovníkům pouštím do uší hluk dvaceti tisíc diváků, snažíme se představovat si pár minut před tím, než mu začne hrát jeho nástupová písnička, soustředíme se na práci s dechem. Učíme se i konkrétní myšlenky, na které by měl v danou chvíli myslet.
Dá se říct, proč je vizualizace tak účinná, že ji používá stále více atletů napříč sportovními disciplínami?
Často vidíme, že se mladému sportovci daří, veze se na vlně. Pak ale dojde do finále, ke svému dosud nejdůležitějšímu zápasu, jehož tíhu ale ještě nikdy před tím neokusil, vinou čehož následně pod tlakem vnitřním i vnějším selže. Pokud ale sportovec daný moment prožije ve své hlavě už tisíckrát předtím, mění to situaci. Dobrá představa má sílu skutečného zážitku. Mozek je na tu situaci připraven, protože ji zná ze své hlavy. Přesně na tomto základu byly kdysi postaveny slavné predikce Conora McGregora a třeba konkrétní kombinace, kterou ukončil Josého Alda.
Daří se to i vašim svěřencům?
Na poli MMA aktuálně vedu Matěje Kuzníka. Ten byl na svůj poslední zápas v O2 aréně proti Legierskému perfektně připraven, nástup si užil, povedl se mu úvod boje. Možná se jen trochu zalekl toho, jak dobře to vypadalo, což na něj pak mohlo dolehnout. Nicméně Matěj se za dobu naší spolupráce výrazně zlepšil a MMA teď dává skutečně všechno, takže si jsem jistý, že ho tato prohra naopak ještě posune. No a když se podíváme mimo MMA, jedním z mých klientů je kapitán fotbalové Sparty Ladislav Krejčí, který v posledních týdnech hned v několika zápasech rozhodl gólem z penalty. Láďa často říká, že penaltu v poslední minutě před zaplněným stadionem kopal ve své hlavě už milionkrát. Proto dokáže zakončovat s chladnou hlavou.
Jak ještě se dá pracovat se zmíněnými automatismy a jak je může bojovník využít ve svůj prospěch?
Automatismy se budují i zkušenostmi. Zkušení bojovníci patrně nezažijí tolik nových situací, ve kterých by se v MMA zápase ještě nikdy předtím neocitli. Jak z hlediska fyzické taktiky, tak i mentální připravenosti je ale třeba představovat si všechny možné situace, ve kterých se v daném zápase můžete ocitnout. Může se stát, že bez mentálního tréninku třeba trefíte soupeře, který je lepší postojář, tudíž jste s tím nepočítal. Takže se zaleknete, na okamžik zamrznete a nebudete schopný ho ve správný moment ukončit. Stejně tak je třeba být připraven na situace, kdy budete v nevýhodné pozici zatlačeni na pletivo nebo na zádech pod soupeřem. Když pak taková situace v zápase přijde, nebudete panikařit.
Jak je to v MMA se stavem flow? V kleci jde v uvozovkách o život. Jak zůstat během zápasu plně koncentrovaný na fyzický výkon a nenechat se strhnout?
Stoprocentní koncentrace po dobu třikrát pět minut se žádnému bojovníkovi nejspíš nepovede, vždycky vám tam podvědomě skočí nějaký vjem, který slyšíte nebo cítíte. Ze stavu flow vás může vyvést i pokyny cizojazyčného trenéra, které vaše hlava musí překládat do češtiny. Není to možná nic složitého, ale není to automatické, a pakliže se vám na zlomek sekundy zatoulá mysl, můžete schytat úder, který byste normálně viděli a vyhli se mu. Mžiky myšlenek, které přicházejí a stejně rychle se rozplynou, nevadí. Pokud se při zápase omylem zamyslíte, jestli jste doma vypnuli sporák, je to špatně. Je také třeba se myšlenkami nenechat vystresovat. Nemyslet tedy na konci druhého kola na to, že i tohle kolo dají rozhodčí soupeři, tak to už mám jen pět minut na to ho ukončit. Tím se bojovník zbytečně vystresuje. Vnímání vlastních myšlenek by tedy mělo být vypnuté. Vše se dá trénovat meditací, vizualizací a trénováním pozornosti.
