Prožil si šílenosti. Tohle chtělo koule, popsal český boxer životní zážitek z MS

17.11.2021

Autor: Libor Kalous

Na měsíc v Srbsku Maxim Schejbal nikdy nezapomene...

Na měsíc v Srbsku Maxim Schejbal nikdy nezapomene...FOTO: se souhlasem Maxima Schejbala


Zbyl sám. Taková byla bilance české boxerské reprezentace na mistrovství světa, které se konalo před pár týdny v Bělehradě. Z vyslané výpravy většina neprošla testy na covid-19. Na šampionátu zůstal jen Maxim Schejbal. Nakonec jeden statečný. Ten se utkal s japonským soupeřem Renem Umemurou a prohrál. Do teď nic neobvyklého v tomto světě. Jenže! Teď si přečtěte příběh, který dvacetiletý český reprezentant v Srbsku zažil. „Bylo to šílený, šílený a šílený. Prožil jsem si tam šílenosti,“ takto začal Schejbal vyprávět pro kaocko.cz příběh. Měsíc strávil mimo domov.



Maxime, na mistrovství světa jste docela osiřel, co se stalo?
Před turnajem za námi přišel trenér Vasil Larionov, že máme průšvih, že kolem nás lítá koronavirus, že on je také pozitivní, takže musel odjet domů. My jsme si udělali testy a byli jsme negativní. Z Čech měl přijet za námi nový trenér, ale ten měl také podobné potíže. Za dva dny bylo dvěma klukům blbě, takže jsme si zase udělali testy a dva byli pozitivní. Ti odjeli domů. My jsme pak šli ještě na PCR testy. Se mnou Petr Novák a Kamil Černý. Petr byl pozitivní, ten odjel domů hned do izolace. Kamilovi přišel poté také pozitivní výsledek. Zůstal jsem tedy sám. Bylo mi řečeno, že pojedu domů, případně si to tam musím sám nějak zařídit. Řekl jsem, že se o sebe postarám, že aspoň zažiju dobrodružství. Dostal jsem papíry, peníze, adresu a vyrazil jsem ze soustředění do dějiště šampionátu. A bylo to šílený.

Tak dost netradiční už byly dny před turnajem, ne?
Bylo to šílený. Čtrnáct dní jsme byli na soustředění v jednom hotelu v Bělehradu, ten byl asi deset kilometrů od dějiště mistroství světa. Tam jsem se musel dostat, což znamenalo také změnu hotelu. Celkem jsem byl 16 dní na soustředění a pak jsem si ještě přidal dalších 16 dní sám. 


Staral se o vás někdo?
Byl jsem tam úplně sám, jeden Slovák mi byl jen v rohu při zápase, takže asi devět minut. 

Co jste si říkal, potřebujete trénovat, mít servis, soustředit se, plnit požadavky organizátorů…
Popravdě jsem tam prožíval dobrodružství. Měl se o mě starat ten Slovák, ale jak tam lítal koronavirus, tak jsem s nimi nemohl trénovat. Já byl na jiném hotelu, nebyli jsme vůbec v kontaktu. Navíc když jsem prohrál zápas, zůstal jsem ještě týden na turnaji sám.

Proč?
Tohle už byla moje iniciativa, celé mistrovství světa bylo zaplacený, tak jsem tam zůstal, koukal jsem na zápasy a trénoval jsem, využil jsem to jako přípravný kemp.

Takže nakonec to docela šlo, ne?
Jak se to vezme, největší dobrodružství jsem ještě neřekl. Když jsem se přijel nahlásit na turnaj, šel jsem si udělat akreditaci, ale organizátoři mi řekli, že mě nemají v systému. Byl jsem tam sám a vše začalo, hodně lidí navíc nemluvilo anglicky, někoho jsem nakonec našel, ten to překládal do srbštiny. Pořád jsem ale nebyl v systému. Oni uznali, že je chyba na jejich straně, ale musel jsem si najít kompetentní osobu, která mi zařídí akreditaci. Po třech hodinách jsem uspěl, pak jsem čekal další tři hodiny. Pak za mnou přišli, že nejsem jediný, kdo má tento problém a poslali mě pozdě večer na hotel. 

A tam se dělo co?
Hotel jsem měl zaplacený, ale na recepci mi řekli, že nejsem v systému, že nemají mé jméno v rezervacích. Řekl jsem jim, že jsem ubytování platil, ukázal jsem ji stvrzenku. Čekal jsem asi do půlnoci, pak mě pustili na pokoj. Vyspal jsem se a jel jsem zase na registraci. Po dvou hodinách jsem uspěl. Jenže…

Co zase?
Nebyl jsem v AIBA systému, opět jejich problém. K tomu já neměl AIBA registraci, což byl už zase můj problém. Musel jsem zajet do města, udělal jsem si fotku, sepsal jsem papíry, formuláře. Vše jsem odevzdal a bylo to v pohodě. 

Zbývaly tři dny do zápasu, takže trochu klidu na trénink a srovnání hlavy?
Dal jsem se do kupy. V den zápasu jsem šel na vážení, aby toho nebylo málo, řekli mi, že ztratili moji registračku, takže nemůžu boxovat. Prostě ji neměli. Takže jsem asi dvě hodiny čekal, uznali svoji chybu, nakonec bylo všechno zařízený. Jel jsem na hotel, odpoledne jsem se vrátil na halu, kde jsem se setkal s trenérem Slováků a šli jsme do zápasu. Šel jsem se soupeřem, který hodně lítal, dal mi asi čtyři hlavičky a ve druhém kole mi to rozhodčí zastavil kvůli krvácející ráně. Tohle bylo moje šílený mistrovství světa v kostce.

Takže měsíc v Srbsku kvůli necelým dvěma kolům…
Přesně tak. Tohle byl můj největší životní zážitek. Aby toho nebylo málo, když jsem letěl domů, vytáhli nás z letadla, že nikam neletíme, let by zrušen, omluvili se a dostali jsme hotel. Dostal jsem let na druhý den v jednu ráno, což bylo o 28 hodin později. Hotel byl nádherný, ale nezaplatili nám dopravu, takže jsme řešili ještě taxíka, hotel byl asi 25 kilometrů daleko.

ZDROJ: kaocko.cz

Byl jste rád, že jste se dostal domů?
Popravdě už jo. Po zápase jsem si to už užíval, měl jsem zaplacený hotel, chodil jsem po městě, našel jsem si tam kámoše, ale měsíc je dost, bylo to dlouhý. 

Jak reagovala Česká boxerská asociace na tohle dobrodružství?
Klobouk dolů, že mě tam nechali, tohle chce fakt koule. Oni nám poslali trenéra, ale ten byl taky nakonec pozitivní na covid, takže šílenost. Klobouk dolů, že to zařídili aspoň takto, že jsem se mohl zúčastnit turnaje. Nemám jim nic za zlé. Mohl jsem jet domů, případně tam zůstat. Já chtěl zůstat. Byla to obrovská životní zkušenost. Byl jsem stále v kontaktu s prezidentem asociace Svatoplukem Žáčkem, ten mi řekl, že to chce koule, ať se držím.

Mistrovství světa máte za sebou, co plánujete dál?
Můj největší cíl je olympiáda za tři roky v Paříži. Potom bych chtěl do profi. Canelo je můj vzor, chtěl bych jít touhle cestou, ale je mi jen dvacet, chci zůstat v amatérech, chci se vyboxovat. Je brzo se cpát do profíků, navíc si myslím, že box zažívá renezanci. Věřím, že se box zase rozjede. Chtěl bych medaili z olympiády, rád bych se zapsal do české historie. Český amatérský box už potřebuje nějaký úspěch. 



Další články v kategorii

Bohatí šejkové vábí Vladimira Klička. Uvažují nad odvetou proti Furymu

12.12.2024Spekulace o návratu 48letého bývalého elitního boxera Vladimira Klička neutichají. Někdejší ukrajinský šampion ...

Buchty, co se mlátí v ringu, můžou být zároveň krásné a něžné ženy. A tak nafotily kalendář

12.12.2024Stačilo vyslat myšlenku do prostoru a rozjela se akce, která pomůže. Pražský X GYM se zaměřuje na thajský box, zde mají své pevné místo ...

Šli do sebe. Rozsápu tě, pálil Fleury. Budeš prosit, abys mohl odklepat, vracel Vémola

11.12.2024Karlos Vémola vs. Will Fleury. Tihle dva v kleci a boj o titul polotěžké divize organizace OKTAGON MMA. Tři titulové zápasy zažijí fanoušci ...

Nejdu pomstít tátu, nejsem blbec. Kdybych ho chtěl pomstít, tak Erkana zbiju venku, říká Sivák

11.12.2024Je to zápasové složení, které překvapilo, ale je na světě. Neporažený profi kickboxer Václav Sivák si dá boxerský zápas ...

Vhozená rukavice. Devětapadesátiletý Fury vyzval k boji Paula

11.12.2024V minulosti boxoval, miloval přestřelky v ringu i tvrdost holých kloubů. Od té doby nicméně uběhla dlouhá doba. Do svého dosud posledního ...

Když si boxer hledá cestu na výsluní v MMA a měří se s Martínkem, Vémolou, Škvorem

11.12.2024V sobotu do boje, bývalý český reprezentant v boxu pokračuje v přerodu na MMA zápasníka. Jiřího Havla čeká letos čtvrtý duel ...

Bude shazovat téměř 20 kilo. Karlos musí hubnout na Vánoce, já si je užiju, usmívá se Végh

11.12.2024V roce 2025 má proběhnout trilogie mezi Attilou Véghem a Karlosem Vémolou. První zápas vyhrál v roce 2019 Végh, v roce 2024 slavil ...

Krutá slova o Furym. Slavný komentátor ho před bitvou s Usykem odepsal

11.12.2024Býval neporazitelný, jenže jeho aura dostala v poslední době povážlivou trhlinu. Sesazený šampion boxerské těžké váhy ...

Klidně nechám v kleci ruku, nohu. Je mi to jedno, vzkázal Komuenha

11.12.2024Po dvou porážkách jde do boje. Spravit si chuť podobně, jako když v květnu letošního roku utloukl Gábora Borárose. I nezdolný býk ...

Načíst další články