Psychicky jsem byl v kleci ztracený, přiznal Buchinger. Jak dlouhá ho teď čeká pauza a v jaké organizaci bude dál zápasit?
08.06.2022
Autor: Ondřej Huml
Smutek po prohře.FOTO: OKTAGON MMA
Je žijící legendou slovenského MMA, pás šampiona získal v několika prestižních organizacích. Dvakrát odmítl nabídku z UFC a už navždy bude prvním mužem, jemuž se v Oktagonu povedlo vyhrát tituly hned ve dvou váhových kategoriích. V sobotu však o jeden opasek přišel. V bitvě s Losenem Keitou tahal za kratší konec provazu už před zápasem. Proč to tak bylo, jak dlouhá ho teď čeká pauza i kam povedou jeho příští kroky, o tom všem promluvil šestatřicetiletý Ivan Buchinger v rozhovoru pro kaocko.cz.
Už se vám podařilo nějak vstřebat porážku?
Já ji vstřebal hned po zápase. Necítil jsem se vůbec dobře, v hlavě jsem byl smířený s tím, že ten souboj prohraju. Před nástupem do klece jsem si samozřejmě řekl, že jdu prostě vyhrát, to se ale bohužel nestalo. Počítal jsem s tím, že tentokrát to nevyjde. Psychicky jsem byl v kleci ztracený.
Jak moc velký vliv v tom sehrálo zraněné koleno, s nímž jste do bitvy nastoupil?
Zraněné koleno sice mám, tohle ale velkou roli nehrálo. Já se zkrátka necítil dobře už ani během tréninků. Nedával jsem do toho sto procent, netrénoval jsem tolik, jak jsem trénovat mohl a měl. To byl největší problém. Stejně jako to, že jsem měl na sobě obrovský tlak. Věděl jsem, co můžu ztratit, a taky jsem to ztratil. Další věcí potom je, že můj soupeř byl opravdu velmi šikovný.
Překvapilo vás, jak moc je Keita tvrdý v postoji?
Nemůžu říct, že mě to překvapilo. Počítal jsem s tím. Spíš šlo o to, že já byl v zápase fakt špatný. Dělal jsem věci, které jsem nikdy předtím nedělal.
Rozhodlo o výsledku to, že se vám Keitu nepodařilo poslat na zem?
Nevím. Už před zápasem jsem vážně cítil, že to nebude dobré. Že jsem ho nedostal ani jednou na zem, to ostatně jen potvrdilo. Měl jsem 50 zápasů a skoro v žádném jsem takedowny nedělal tak jako v sobotu. Prostě jsem byl zhroucený. Nevěděl jsem, co mám dělat. Moje tělo a má psychika mi nedovolily dělat to, co jsem dělat chtěl.
Jakou roli v tom mohl sehrát fakt, že jste nebyl spokojený s podmínkami, které vám dal před zápasem Oktagon?
Spokojený jsem nebyl, to je pravda, ale s tím bych to nespojoval. Jsem sportovec a musím se soustředit na každý zápas. Ani to se mi teď ale nepovedlo.
Máte ovšem chuť zápasit dál, je to tak?
To rozhodně ano. Jak jsem ale zkusil jít po takedownu, slyšel jsem, že se mi roztrhlo rameno. Došlo mi to hned v tu chvíli a potom jsem se nemohl soustředit už vůbec. V ten moment jsem to chtěl vzdát, ale řekl jsem si, že takhle skončit ten zápas prostě nemůžu. Tak jsem pokračoval a pak přišlo to káóčko. Nechci to však používat jako výmluvu, to opravdu ne. Prohrál jsem, protože byl můj soupeř lepší než já. Nicméně s ramenem jsem byl na vyšetření, které potvrdilo, že mám strhnutý vaz.
Pokračoval byste s tím zraněním do druhého kola?
Myslím si, že ne. Možná by mě adrenalin pustil ještě dál, spíš si ale myslím, že ne. Stále mám takové bolesti, že ani nemůžu zvednout ruku.
Vypadá to tedy tak, že teď budete muset na operaci jak s kolenem, tak i s ramenem?
Vypadá to úplně na p*ču. Jestli budu muset s ramenem na operaci, se rozhodne ve čtvrtek. S kolenem na ni budu muset určitě.
Máte zhruba představu, jak dlouhá pauza vás teď čeká?
Minimálně rok. Pokud mi budou muset operovat i rameno, tak asi rok a půl.
Až se vrátíte, bude to do Oktagonu?
Ano. Podepsal jsem s Oktagonem smlouvu, zůstanu tam.
RFA má tedy smůlu?
Do RFA už nepůjdu.
Když se ještě vrátím ke Keitovi, chtěl byste s ním odvetu? Třeba v pérové divizi?
Nevím, co bude. Ale ano, moje váha je 66, tam bych s ním chtěl mít určitě zápas. Zvlášť když mě on sám vyzval. Chci ukázat fanouškům, že to byl ode mě jen hrozný omyl, když jsem teď šel do zápasu psychicky i fyzicky nepřipravený. Chci dokázat, že i po porážce umím vstát zas na nohy a že pořád můžu zápasit s mladými bojovníky.
A má podle vás Keita na to získat opasek v obou divizích, jako se to podařilo právě vám?
Určitě ano.