Rozklepaly se mi ruce a nechtěl jsem tomu věřit. Teď vozí s reprezentací medaile
22.11.2022
Autor: Josef Macháček
Alois Škeřík při ME v Turecku.FOTO: Josef Macháček
Kamarád ho z tréninku klasického boxu přivedl na trénink kickboxu. Tím se začala psát kickboxerská kariéra Aloise Škeříka. V současné době reprezentační trenér pro ringové disciplíny pod Českým svazem full-contactu (ČSFu) a trenér jabloneckého oddílu Iron fighters a pražského Tiger teamu vedl svého prvního bojovníka do zápasu již v roce 2002. Škeřík za svou dvacetiletou trenérskou kariéru vychoval vítězku Světových her, amatérské i profesionální mistry světa a Evropy, mistry ČR v boxu, kickboxu i MMA.
Jak vzpomínáte na své trenérské začátky?
Už jako mladý sportovec jsem měl tendence motivovat svoje spoluhráče ve všech týmových sportech, které jsem hrál a kecat jim do toho. Když nad tím přemýšlím, tak jsem se narodil pro tuto práci.
Kdy přišla příležitost vést reprezentanty Českého svazu full-contactu?
Poprvé jsem jel jako asistent v roce 2006, ale to je spíš takové to, že si to zaplatíte a jedete se svými svěřenci. V roce 2008 se dařilo hodně mým svěřencům na domácím mistrovství světa. Tam nastal zlom, kde se poprvé ukázalo, že jsem schopen kvalitně připravovat sportovce. Jako hlavní trenér jsem jel poprvé v roce 2009 do Ázerbájdžánu. Poté složil funkci hlavního kouče Dušan Macák a mně bylo jeho místo nabídnuto. Bylo mi 28 a živě si ten rozhovor pamatuji. Rozklepaly se mi ruce a nechtěl jsem tomu věřit. Samozřejmě to byl můj sen a nevěřil jsem, že by Dušan někdy mohl odejít. To jsem byl samozřejmě ještě naivní mladý kluk a nevěděl jsem co vše to obnáší.
Byla někdy doba, kdy jste svého rozhodnutí litoval?
Poslední dobou to mám v hubě často. Ono za tu práci a nervy jsou směšné peníze a v letošním roce dokonce žádné. Dotování sportu všeobecně je v Čechách tragický a teď si politici usmysleli, že zlikvidují kickbox úplně. Letos jsem reprezentantům udělal soustředění na své náklady, motivoval je, aby si sehnali peníze na mistrovství Evropy a mistrovství světa. To vám prostě po tolika letech dřiny motivaci nepřidá. Kdybych svoji vytrvalost a houževnatost dal do jakékoli jiné činnosti nebo jiného sportu, mohl jsem se mít jak prase v žitě. A samozřejmě, že když jste vysoko, tak se na vás ukazuje prstem. Tak někdy i ty mezilidské vztahy mi dali zabrat. Celkově jsem toho měl za poslední dobu dost. Nicméně když vidím, že mě ty sportovci mají rádi a já jim mohu pomoct, nakonec tahle stránka vždy převáží.
V pozici hlavního trenéra pro ringové disciplíny jezdíte s kickboxerskou reprezentací už hodně let. Dá se za tu dobu vyzdvihnout pro vás emočně nejsilnější zážitek?
Já všeobecně tolik věci neprožívám a vím, že jednou je člověk nahoře a jednou dole, takže slavit jak idiot před soupeřem, který do toho dal všechno, mi přijde trapný. Když se nám podaří otočit zápas nebo porazíme někoho arogantního, vyhrajeme po faulu soupeře, přes křivdu rozhodčího, tak to ve mně ty emoce vybouchnou. Nemám rád nespravedlnost a nejradši bych zjednal nápravu osobně. Zatím se držím, tak si aspoň dovolím mít radost.
Pojďme k aktuální situaci v českém kickboxu. Jaká je jeho budoucnost? Mohou se fanoušci těšit na nové hvězdy typu Peňáze nebo Siváka?
Všeobecně dlouhodobě moc juniorů do ringu nemáme. Ale co vezu, většina dosáhne na medaili. Letos na mistrovství světa zlatý Lukáš Hudler, ten má určitě velkou budoucnost, má k tomu všechny podmínky. Druhý medailista z mistrovství světa Sebastien Macháček má taky slušně našlápnuto. Letos udělal velký progres a ještě ho čekají dva juniorské roky, nicméně u něho predikovat budoucnost je ještě předčasné, musí se rvát o své místo na slunci.
Je jen pár hodin, co jste s českým týmem přistáli v Praze po návratu z mistrovství Evropy WAKO v Turecku, kde si vaši svěřenci nevedli špatně. Markéta Krejzlová vybojovala zlato, Jakub Bakeš a Michaela Kerlehová bronz. K nim se přidal ještě na tatami Adam Pánek. Jak těžce se na WAKO soutěžích rodí takovýto úspěch?
Nevím, jestli se nějakému trenérovi povedlo přivést tři medaile z ringových disciplín z jednoho vrcholného turnaje. Pro mě je to asi nejlepší turnaj vůbec. A jak je to těžký, to se špatně vysvětluje někomu, kdo to nezažil. Minulý rok jsme vylétli v prvním kole. Vezli jsme letos hodně nadupaný tým a vypadlo nám hodně favoritů. Je to nesmírně těžký, vše si musí sednout.
Když jsme se bavili před mistrovstvím Evropy, říkal jste, že Krejzlová je ve skvělé formě a tipujete jí na finále a na zlato.
Markéta patří do špičky dlouhodobě. Už měla dva bronzy v dospělých a jedno stříbro z juniorů. Letos jsme se zaměřili na chyby, kvůli kterým nám to v zápasech utíkalo a skvěle si to sedlo.
Jste trenér, který umí dát průchod svým emocím a často to odnesou rozhodčí, kteří dle vás ne vždy rozhodují správně. Kde je podle vás největší problém?
V charakteru! Buď jste sportovec, nebo prase. Když jste od malička sportoval, tak jste zažil spoustu zářezů v různých sportech a tak pro to nemáte pochopení. Samozřejmě je spousta vyrovnaných zápasů a každý vidí vyhrát svého, ale v takových zápasech jen mávnu rukou a hodím nechápavý ksicht. Já si uvědomuji, že to není lehký pískat a mnohdy jim fakt nezávidím. A chápu, že jsou jen lidi. Ale ta arogance od nich někdy a tendenční držení prstíku v zadku je někdy hrozný. Ale abych jen nenadával, v poslední době se mi líbí Jirka Běl, absolutně nestranný rozhodčí, vidí a chápe pravidla, nepolitikaří, nemá svůj gym, takže nemá komu nadržovat. Pro mě absolutní kapacita momentálně. A celkově máme v Čechách dobrý rozhodčí oproti světu.
Máte pověst strategického mága. Hodně vašich svěřenců vděčí za svůj úspěch i správně zvolené strategii, což je jedna z vašich velmi silných stránek. Jak se na toto připravujete?
Je to soubor teoretických znalostí a samozřejmě největší vliv na to má zkušenost. Díky reprezentaci mám možnost kaučovat obrovské množství zápasů. Měl jsem čas udělat spoustu chyb a poučit se z nich, to se nedá ničím nahradit. Moje sportovní průprava napříč sporty mně dala širší nadhled nad sportovním výkonem. Každé tři čtyři roky přidám nějaký kurz. Mentální koučink byl takový poslední kousek skládačky. Mám dobrou předvídací schopnost jak na pohyb soupeře tak emoční naladění. Ten, kdo proti mým sportovcům zápasil, to zná, že jim jakoby čtu myšlenky. Myslím, že toto může potvrdit i mnoho sportovců, které netrénuji, ale pouze kaučuji, že jsem jim v minulosti vyhrál pár zápasů nebo je naučil dávat KO jen drobnými radami. Samozřejmě je to založené na pravděpodobnosti a pozorovací schopnosti. Nutno ale říct, pokud je soupeř ve většině atributů zápasení lepší, nepomůže ani taktika a sebelepší strategie. Někdy ji vymyslíte skvěle a svěřenec to není schopen udělat z mnoha důvodů. Takže to má své limity a vykouzlit výhru pokaždé nedokážu, ale rád bych. Nadále na tom budu pracovat.
