Růžička vystřelil jako katapult, zažil největší krok v životě. Máma je číslo jedna, děkoval ranař

Přestřelka jako na střelnici, za kterou mu byl přidělen výkon večera. Tadeáš Růžička vystřihl superfinále projektu Oktagon Underground ve velkém stylu. Marko Novák v Brně nepřežil první kolo. „První pocity jsou nepopsatelný. Najednou je konec, který se zdál nekonečný,“ byl šťastný bojovník s přezdívkou Mawar.

Do zápasu jste skočil hodně nadivoko, byl to plán?
Nebyl. Chtěli jsme ho chytře rozstřelovat, ale zaskočil mě, že do toho šlapal. Kdyby tolik nešlapal, dělal bych si prostor, ale šel do mě, a to mě vyděsilo. Když má člověk strach, dělá hrozný věci. Já do toho vletěl, chtěl jsem ho zabít.

Nebál jste se, že vám dojde fyzička?
Každá karta má dvě strany. Já jsem věděl, že jemu taky dochází fýza. Byl jsem tak připravený, že jsem si mohl dovolit cokoliv. Chtěl jsem to risknout.

Po zápase jste děkoval mámě, je ona pro vás nejbližší člověk?
Máma je vždycky číslo jedna, rodina je na prvním místě. Myslel jsem to od srdce, bez mámy bych tohle nezvládl. Starala se o mě třikrát denně, dávala mi led na ruce. Když jsem ji řekl, že v sedm přijedu a mám hlad, že potřebuju jen maso, abych měl dietní, tak jsem ho měl. Měl jsem top servis, pak jsem podal i top výsledky. Je to jedno s druhým.

Máte za sebou dva měsíce, čtyři KO zápasy. Týdny byly hodně hektické a vy jste byl hodně vidět, souhlasíte?
Nejvíce bylo WAKO a IFMA (výhry na mistrovství světa), ale to nikdo neví, to nikdo nesleduje. Underground je můj největší krok na mé životní cestě. Tenhle projekt byl pro mě jako stvořený, od začátku jsem věřil, že vyhraju.

Může jít o zlomový krok v kariéře?
Určitě, pro mě to je katapult, otevřelo se mi tolik možností, uvidíme co dál.