S Vladem bylo vždycky vzrůšo, prozradila manželka. Seznámili se, když jí zabouchl dveře před nosem
22.03.2023
Autor: Ondřej Huml
Šťastná rodina.FOTO: se souhlasem Markéty Lengálové
Pokud máte pohodu v soukromí, jste v pohodě i na bojišti. Svatosvatá pravda, která platí také v případě rozjetého Vlada Lengála. Nesmlouvavého bijce Oktagonu, na kterého po tréninzích čeká doma životní láska Markéta a dva malí čiperové. Jaký je Vlado táta? Jaká je jeho nejlepší vlastnost a v čem by se naopak mohl zlepšit? To všechno i mnohem víc na něj v rozhovoru pro kaocko.cz prozradila jeho manželka, sličná blondýnka Markéta Lengálová.
Markéto, jak dlouho už jste s Vladem spolu?
Chodit jsme spolu začali v roce 2010, o čtyři roky později byla svatba.
Jak proběhlo seznámení? Kdo sbalil koho?
Byla jsem na diskotéce, on tam zrovna pracoval na vratech. Už se skoro zavíralo, pamatuji si, že mi zabouchl dveře přímo před nosem (směje se). Dali jsme se spolu do řeči a pak už to jelo ráz na ráz. Jedna schůzka, druhá schůzka a už jsem jela na zápas.
Zaujal vás Vlado na první dobrou?
Myslím, že jo. Asi i já jeho, bylo to vzájemné. Brzy nato jsme spolu začali chodit.
Co vám na něm imponovalo?
No, zprvu mě napadlo, že je nějakej moc namistrovanej (směje se). Hned mi říkal, co všechno vyhrál, kde všude byl. Říkala jsem si, že je to nějaký divný. Ale byl hrozně energickej, nebyla s ním žádná nuda, furt se něco dělo. Já v té době pracovala ještě v Brně, on tam za mnou jezdil. S ním bylo vždycky vzrůšo.
Sledovala jste bojové sporty i předtím, nebo vás k nim přivedl?
Bojové sporty jsem úplně nesledovala, ale chodila jsem na sportovní gympl, na vejšce jsem dělala atletiku. Ke sportovnímu prostředí jsem tak měla vždycky blízko. Vlado se mě dokonce snažil naučit boxovat.
S jakým výsledkem?
Nula zápasů, ale nějaké tréninky mám za sebou. Je to opravdu fajn sport. Hodně lidí mi třeba říká, že si Vlado může v ringu ublížit, já to ale takhle vůbec nevnímám. Beru to jako normální sport, jenž má svá pravidla i svého rozhodčího. Vím, že je nějaká hrana, přes kterou se nepůjde. Dokonce si myslím, že je mnoho sportů, kde hrozí daleko závažnější zranění než v boxu.
Z boxera se už Vlado přeorientoval spíš na zápasníka MMA, stal se hvězdou Oktagonu. Jak moc je šťastný, že se k tomu odhodlal?
Hrozně moc. MMA je atraktivnější pro lidi než box. V něm jsme objížděli tělocvičny, na zápasy chodilo pár lidí. V MMA je všeho mnohem víc. Fanoušků i samotné akce.
Jak Vlada změnila pozornost fanoušků? Nebo zůstal dál stejný?
Já bych řekla, že se mění věkem. Když mu bylo dvacet, tak měl všechno trochu na háku, box bral hlavně jako zábavu. Ne že by snad nechtěl zvítězit, to okolo mu ale bylo jedno. Teď je to jiné, nad vším přemýšlí daleko víc. Zkouší, jak to skloubit, aby všechno vycházelo a on pokračoval na vítězné vlně. MMA bere fakt vážně, chtěl by to v něm někam dotáhnout. Je soustředěný, tréninkům podřizuje vše. Zkrátka zvážněl a dospěl, a to po všech stránkách.
Jaký je z něj táta?
Táta je skvělej, rozhodně se s ním nenudíme (směje). Na tréninky jezdíme často s ním, jako rodina se mu v tomhle podřizujeme. Ale baví to nás i jeho. Navíc se umí postarat.
Byla byste ráda, kdyby synové šli v jeho bojových stopách?
Šestiletý Vladík už má za sebou pár zápasů, ten se v tátovi vidí. Myslím, že stejně to má i tříletý Marek. Často spolu boxují, vymýšlejí různé nástupovky a hrají si na fightery. Upřímně jsem ale radši, že u Vladíka vede zatím fotbal. Pro mámu je to přece jenom přijatelnější sport. Řeknu to takhle, když do ringu vleze dospělý, je tam zodpovědný sám za sebe. Za děti jsme ale zodpovědní my. Když měl malý první zápas, v noci se mi zdálo, že přijela sociálka a vzala nám ho (směje se). Když si ale kluci jednou vyberou jakýkoliv sport a budou ho chtít třeba dělat i na vyšší úrovni, tak já budu jen ráda. Je to totiž moc fajn věc.
Chtěli byste i třetího potomka?
Už asi ne. Holčička by byla super, ale ta by do naší smečky asi příliš nezapadla. My umíme jen kluky a dalšího bych už nejspíš nezvládla (směje se).
Když se ještě vrátím k Vladovi, jaká je jeho nejlepší stránka?
Nedávno se mě na to on sám ptal. Vlado je po všech stránkách houževnatý, dotahuje věci do konce. Když třeba nechám něco rozdělaného, nabádá mě, ať jdu a dokončím to. Musím říct, že tahle vlastnost se mi na něm hodně líbí. Navíc je šťastný, když má druhý radost. A umí spoustu věcí zařídit. Když ví, že mám něco hodně ráda, snaží se to plnit.
Nosí vám třeba kytky?
Přesně tak. Nebo přijde s tím, že pojedeme tam a tam, že zařídil hlídání i odvoz zpátky domů. Vlado rád organizuje, což já příliš neumím.
Abychom ho jenom nechválili, co se vám na něm naopak moc nelíbí?
Občas mi přijde, že je na kluky zbytečně moc přísný, ale to asi většina tatínků. Dřív byl Vlado hrozně paličatý, ve všem musel mít pravdu. Ale tohle se už zlepšilo. Teď občas uzná, že mám pravdu i já (směje se). Co se naopak nezměnilo, že furt chodí někam pozdě. Dochvilnost vážně není jeho silná stránka.
Vlado touží po tom stát se šampionem Oktagonu. Podaří se mu to?
Já pevně věřím, že jo. Cesta bude trnitá, ale on pro to dělá fakt maximum. Jde si tvrdě za tím a já mu hrozně přeji, aby se mu to povedlo.