Šampion UFC Blachowicz promluvil: o práci vyhazovače, o dopingu, o alkoholu. Jak vidí Ewu Farnu?
25.02.2021
Autor: Jan Gazur
Bude se Jan Blachowicz opět radovat z výhry v UFC?ZDROJ: UFC
Šestého března čeká Jana Blachowicze titulová obhajoba v polotěžké váze v organizaci UFC. Soupeřem mu bude Israel Adesanya. Očekávaný fight, který zajímá celý svět. Polský zápasník zná české prostředí, narodil se u hranic, před dvěma roky bojoval v pražské O2 areně. Co o něm ale nevíte? Budete se divit!
O práci vyhazovače
„Bylo mi šestnáct let. Cvičil jsem a trénoval. Něco jsem uměl. Nejslabší jsem nebyl. Když se objevila možnost si přivydělat na dveřích, příležitost jsem čapl za pačesy. Ale moc práce jsem neměl. I když nějaké historky by se našly. Není se čemu divit, takové byly časy. Jednou na voze, jednou pod vozem. Zubní chránič v kapse byl, občas bylo potřeba si ho nasadit, protože třetí zuby už vám nenarostou. Jednou vpadlo na diskotéku dvacet chlápků, aby dali na hubu vyhazovačům. My jsme byli jen tři. Děsivá převaha znamenala děsivou porážku. Skončil jsem v poloze embrya pod schody. Ale právě ty schody mě zachránily. Měl jsem štěstí, že se ke mně nedostali. Ani dneska bychom takový počet s dvěma kolegy nezvládli. Jak se říká: Jak ludzi kupa, to i Herkules dupa. (Jak je moc lidí, tak i Herkules utíká). Ale co, nevím… Možná by se nám je podařilo zpacifikovat. Jak v takové skupině jejich lídr padá k zemi, tak se psychologie celé skupiny změní. Takže by se mohlo stát cokoliv. Ale na toto téma se nemá cenu bavit. Je třeba si uvědomit, že válka na ulici, to není film. Není to ani sportovní rivalita. Všechno se může stát. Ale když to spočítáte tak na jednoho by bylo sedm atakujících, a to není nikdy sranda. Ale mě nikdy neoslní rváči, kteří vyhrávají v bitkách na ulici, ale jen sportovci, kteří své umění ukážou ve sportovní aréně, ať je to oktagon, nebo ring. Na dveřích jsem pracoval deset let. Ideální práce na to, když chceš dvakrát denně trénovat. Byla i taková doba, kdy jsem pracoval jako vyhazovač, na půl úvazku jako prodavač ve velkoobchodě s instalatérskými potřebami a večer jsem se učil na stavební průmyslovce. A do toho všeho jsem dvakrát třikrát trénoval. To byl záhul! Paradoxně jak si moc vytížený, tak hospodaříš se svým volným časem lépe a urputněji. A má cenu zlata. Nejhorší je, když se nudíš a máš spoustu volného času. To se občas dělají kraviny.“
O marketingu
„O marketing se začala starat moje přítelkyně, později manželka. Od té doby se všechno změnilo o sto procent. Dřív bych nevěděl, co mám na otázky novinářů odpovídat. Bylo to samé, oh, ja, nie dobra. Na shledanou! A to by bylo všechno. (smích) Všechno se dá naučit. I s kamerou nebo diktafonem se dá skamarádit. Je ale jasné, že ne dvakrát dobří bojovníci si píárkem vydělají kolikrát víc než šampioni, kteří se tomu až tak nevěnují. Sponzoři si vybírají ty ukecanější. Já jsem se stal víc populárnější, když se mi povedlo v prvním zápase v UFC vypnout Latifiho kopem na játra. Játra se ozvou až pár sekund po úderu. Ale jak jsem viděl, že se soupeři křiví grimasa, byl můj. Není jednoduché v zápase se připravit na kop na játra. Ale jak máte příležitost, tak je třeba udeřit!“
O zbití a zabití
„Samozřejmě, když někoho udeřím, můžu někoho zranit nebo i zabít. Proto se na lidi usmívám a vyhýbám se konfrontaci. Všechny stresy a zlé emoce mám uzamčeny. Mám opravdu vysoký práh vydržet posměšky a rvačky. Opravdu je těžké mě něčím nasrat. Vždyť já se peru každý druhý den při sparingách, proč bych měl vyhledávat další boj v době, když si od toho chci odpočinout… Naposledy jsem se naštval, když nějaký chlápek odhodil láhev, i když měl koš tři metry od sebe. Nevím, jestli mě poznal, nebo se v něm hnulo svědomí, ale nakonec ji vyhodil do odpadkového koše. Nejsem nějaký fanatický ekolog, ale asi by nikoho nebavilo chodit po městě nebo v lese v odpadcích.“
O dalších sportech
„Ze zimních sportů jsem zkusil skok na lyžích na pontonu skokanského můstku v Goleszowie. To je část města Wisly, kde žije nejlepších polský skokan na lyžích Adam Malysz. Můstek malý, ale dopad ďábelský!“
O ženských favoritkách
„Ewa Farna to nebude i když pocházíme z jednoho těšínského kraje. (smích) Je to superholka, ale vypadá lépe v televizi než ve skutečnosti. Já mám jiné favoritky. Kdybych měl někoho jmenovat, byla by to Mila Jovovich, Eva Mendes a Michelle Rodriguez. Na té mě nejvíc baví, že skoro v každém filmu umře." (smích)
O dopingu, alkoholu…
„V Polsku ještě nedávno nebyly antidopingové kontroly. V Americe jsou a dost ostré. Ale i tak nenajdou všechny sportovce, kteří si pomáhají nedovolenými prostředky. Naštěstí UFC se do toho vložila a ostře odsuzuje vše nepovolené. Je to dobře pro mě, vlastně pro nás, kteří nic neberou. Myslím si, že doping je biologická zbraň. Jestli si někdo foukne například koks a jde zápasit proti soupeři, který je čistý, tak ten druhý musí dostat do ruky nůž, aby se šance vyrovnaly! A alkohol? Když je čas na trénink, tak se musí najít čas i na zábavu, ne? Ale všechno je třeba dělat s rozumem. V době přípravy je pro mě jedno malé pivko zdravější než sklenice pomerančového džusu. Ale pozor, jen jedno! Čas si užívat přijde po zápase. Odehnat stresy. V tu dobu si dám pivka i dvě tři… (smích) Je třeba si život užívat. Ale bohužel znám i zápasníky, kteří se stali anonymními alkoholiky a svou kariéru ukončili. Musíte se mít na pozoru. Zdraví je hodně důležité. Pokud se vám zdá, že je ohrožené, musíte pověsit rukavice na hřebík. Pokud jednoho dne půjdu na nákup a zapomenu, co jsem měl koupit, se sportem končím! Dříve ocelová čelist stářím a opotřebováním určitě nezpevňuje. Bojuji stylem, který není tak agresivní, a tak moc ran neinkasuji. Ale to neznamená, že budu zápasit do důchodu. Je třeba poznat, kdy je čas se sportem skončit!"