Rozhodne drtivý finiš? Do Žiliny za výhrou z brněnského chrámu
08.03.2022
Autor: Ondřej Huml
Zpátky do boje, v sobotu v Žilině.FOTO: se souhlasem Erika Breita
Erik Breit vs. Leo Grutka. Česko-slovenský souboj dvou stylově odlišných thajboxerů, kteří by měli přivést fanoušky do varu na sobotním galavečeru Professional Muaythai League 2, jenž proběhne v Žilině. V roli favorita bude reprezentant Jetsaam Gymu Breit, jemuž loni jen těsně uniklo vítězství na UPC Fight. V PML tak rovnou vyhlíží pás šampiona a v rozhovoru pro kaocko.cz odhalil i svou slabost k Singapuru.
V jaké formě se cítíte takhle krátce před zápasem?
Ve stoprocentní, to je jasné. Cítím se fakt skvěle, v tréninku mě naštěstí nepotkalo žádné zranění. Zato jsem ale dostal covid a hned potom zánět průdušek, což mi přípravu zkrátilo na nějaké čtyři týdny. O to intenzivnější však byly, takže jsem naštěstí stačil všechno dohnat. Na zápas jsem nachystaný.
Vaším soupeřem je Leo Grutka. Přijmáte roli favorita?
Rozhodně si na něj věřím. Viděl jsem některé jeho zápasy a myslím, že mám celkem velkou šanci zvítězit. Žádný bojovník si ale tohle nesmí nikdy příliš říkat, protože v samotné bitvě ho to pak může velmi rychle dohnat. Svého protivníka tak raději nechci v ničem podceňovat, aby mě pak něčím třeba nenachytal. Uvidíme, co přinese až samotný zápas.
V čem nejvíc byste ale měl mít nad Grutkou navrch?
Určitě v klinči. To je moje hodně silná stránka, zatímco můj soupeř žádný velký klinčař není. Navíc si myslím, že i fyzická kondice bude hovořit v můj prospěch. Ví se o mně, že mám sice trochu pomalejší starty, ale o to drtivější finiš potom přijde. Na soupeře tak zkusím vyvinout hodně silný tlak, kterým ho budu chtít utahat.
A na co si naopak musíte dát pozor vy?
Určitě na ten jeho silný levý hák. Co jsem tak koukal, umí velmi dobře kombinovat a zničehonic tak rozjede sérii čtyř úderů, které pak začnou létat vzduchem. Ty ruce mu zkrátka někam vystřelí, což pro mě může být dost nebezpečné. Navíc když jen málo zápasníků umí něco podobného.
Vaše bitva proběhne pod hlavičkou organizace Professional Muaythai League, kde to pro vás bude premiéra. Co vlastně na PML říkáte?
Byl jsem hrozně moc rád, že tu PML vznikla. Zvlášť když thajský box u nás i na Slovensku byl lehce na ústupu a přestával být tolik populární. Právě PML mu ale může hrozně moc pomoci. Už na první pohled je ta organizace dost kvalitní, když má takhle dobré zápasníky. Je tam i výborný bodový systém, který bojovniky posouvá v žebříčku. Kdyby se pak v PML ještě o něco víc zápasilo v malých rukavicích, byla by to za mě úplná bomba. Tohle ale musím nechat na organizátorech.
S jakým osobním cílem vlastně do PML vstoupíte? Hodláte tam zaútočit na titul?
Bylo by skvělé, pokud by taková šance přišla. V 65 nebo 63 bych titul mohl určitě získat. Věřím si na to. A pokud by to navíc byl první titul celé organizace, bylo by to už úplně top.
Vidíte již na soupice PML svého hlavního konkurenta, jenž by vám pás mohl sebrat?
Zatím asi ne. Je tam sice Leo Borák, který mě porazil na Draculovi, v dalším zápase bych už ale udolal já jeho. Navíc když už vím, jakým boxuje stylem. I proto si hodně věřím na to, že bych titul získal právě já.
Borákovi se v sobotu v Žilině postaví do cesty Kamil Wisnigwski, hlavním tahákem je ale návrat Milana Paleše a extrémně zajímavý by měl být i střet dvou obávaných těžkotonážníků Strahinjy Mitriče s Petarem Dreznjakem. Na který zápas se kromě toho vašeho těšíte vůbec nejvíce?
Určitě právě na Lea. A nejen proto, že mě minule porazil. Je to hlavně velmi šikovný a talentovaný kluk, jemuž já osobně moc fandím. A hrozně moc se těším i na Paleše, který je prostě naše špička a sledovat jeho zápasy je vždy velký zážitek.
Když se vrátím zpátky k vám, zaujalo mě, že váš nejoblíbenější gym leží až v Singapuru. Proč právě tam?
Je to tak. Nejspíš proto, že se k boxování snažím přistupovat trochu jinak než ostatní. Snažím se nasbírat poznatky z co nejvíce gymů, jak to jen jde. Možná i proto tak nemám takový ten postavený styl, což se ale snažím kompenzovat různými znalostmi odjinud. Ve výsledku tak gymy dost střídám, za svůj hlavní chrám zde v Česku ale považuji brněnský Jetsaam Gym, s nímž pluji na společné lodi. Zkušenosti si ale sbírám z více tělocvičen.
Jak jste se dostal až k té singapurské?
To se stalo tak, že můj bratranec v Singapuru řadu let pracoval. Ještě před koronou jsem tak za ním pravidelně dojížděl. Trávil jsem tam čtyři měsíce v roce, takže jsem tam začal brzy trénovat a nakonec i zápasit. Musím říct, že mi to prostředí tam hrozně dalo. Nasbíral jsem v něm informace, k nimž bych se jinde asi nikdy nedostal.
A co Singapur jako takový? Dokázal byste si třeba představit , že byste tam jednou usídlil už natrvalo?
No jasně. Dokonce se přiznám, že jsem takové myšlenky už párkrát vážně měl. Hlavně ještě před koronou. Rozhodně byly časy, kdy jsem svou sportovní budoucnost viděl spíš v Asii než tady v Česku. Jenže přišel covid a všechny plány rozmetal. Což pro mě bylo možná dobře, protože jsem na sobě začal makat tady v Česku. Nějaké vize ale pořád mám a doufám, že se ještě někdy rozběhnou. Do Singapuru se navíc chystám letět brzy znovu. A kdoví, zda tam třeba jednou nezačnu v tom samém bodu, z něhož jsem ho opustil.
A co třeba přechod do MMA? Je to pro vás coby elitního thajboxera ještě vůbec téma?
Určitě není. Sám jsem sice nějaké kluky v MMA trénoval, ale za mě říkám, že by si člověk měl držet jednu svoji hlavní disciplínu a v ní se neustále zdokonalovat. Mou doménou tak zůstane thajský box, který mi je i svou postojovou strukturou mnohem bližší než MMA.