Šedá eminence ze Slovenska, jejímu telefonu nikdo neunikne
24.01.2025
Autor: Barbora Poláková
Lenka Škundová.FOTO: se souhlasem Lenky Škundové
Lenka Škundová je slovenskou zápasnicí v thajském boxu a zároveň ta, díky níž víte vše o organizaci PML a jejich turnajích. Na PML 13 v Hlohovci zápasit nebude, ale celý galavečer stráví v centru dění hned za provazy ringu. V sobotu bude sázet na sociální sítě všechno, co její telefon spatří. Ale jaké to je, když sama zápasí a pracuje v jeden večer?
Lenko, co je vaší náplní práce pro PML?
Dělám pro ně sociální sítě. Mám na starosti spolu s Monikou (Chochlíkovou) a Tomášem (Tadlánkem) Instagram, Facebook a částečně i YouTube. Připravuji obsah, píšu popisy a většinu videí i stříhám. Plus dávám věci na Instagram i během turnajů. Průběžně všechno natáčím a přidávám.
Je to pro vás práce na plný úvazek?
Ne, nemám jen to. Kromě PML dělám sítě i pro další dva projekty. Dělám i tréninky a stále ještě studuji. Ale dokázala bych si to představit, dost mě to baví. Úplně jsem se v tom našla. Nikdy jsem nevěděla, co v životě dělat, taky proto mám vystudovaný gympl. A i vysokou školu jsem si vybrala takovou, abych při ní mohla co nejvíce trénovat. Shodou okolností jsem si vybrala obor podnikání malých a středních firem, takže máme hodně marketingu, i ty sociální sítě. Tak nějak to do sebe zapadlo bez toho, abych se já snažila.
Loni jste říkala, že vás čekají státnice na bakaláře, jak to dopadlo?
Bakaláře jsem loni dokončila a dál jsem jít nechtěla, protože ty poslední měsíce byly fakt hodně stresující. Jenže po státnicích přišla euforie, že jsem to zvládla a hned jsem se zapsala na magisterské studium.
Nechala jste se unést?
Ano, přesně tak, teď trochu lituji (smích).
Jak byste tedy srovnala stres ve škole, před zápasem nebo v práci?
Před zápasy stres ani nemívám, takže škola byla o dost horší. V den státnic, když jsem přišla do školy, to už bylo v pohodě. Ale tak měsíc před jsem byla úplně hotová. Už teď se netěším na další státnice. I práce je stresující, už se mi párkrát stalo, že se něco špatně uveřejnilo nebo nějak domotalo. Já jsem taková perfekcionistka, že po sobě všechno pětkrát kontroluji a opravdu si dávám záležet, aby se vše zveřejnilo na čas, jak to má být.
Jak zvládáte přepínat během galavečera, na kterém pracujete a zároveň zápasíte?
To se stalo asi dvakrát. Přepínám velmi rychle. Ale to jsem odkoukala od Moniky. Naposledy minulý rok v Trenčíně jsem odložila telefon asi půl hodiny před zápasem. Ještě když mi dělali tejpy, tak jsem měla telefon v ruce. Oni se mi za to cutmani strašně smějí. Jednu ruku mi tejpují a já druhou ještě jím a dělám něco na telefonu.
A kdy ho tedy odkládáte?
Naposledy to za mě přebrala přítelkyně Rasťi Klimáčka, která natočila zápas před mým a pak i ten můj zápas. To jsem byla ráda, konečně mám i já video ze zápasu, protože já všechny natáčím a sama žádné video nikdy nemám. Po zápase jsem se běžela rychle převléct a na další zápas jsem byla zpět.
Máte pak vůbec čas zpracovat emoce ze zápasu?
Ještě se mi nestalo, že bych prohrála, tedy na prvním turnaji PML ano, ale tam jsem ještě nedělala sociální sítě. Ale po vyhraném zápase mi to nevadí. Já to zas tolik neprožívám, vím, že si to pak můžu užít na afterparty nebo si to pak zpracuji v následujících dnech.
V PML máte frekvenci jeden zápas ročně, nechcete ji zvýšit?
Já bych chtěla. V roce 2023 jsem měla mononukleózu, ale dlouho se nevědělo, co to je, měla jsem oslabenou imunitu. Takže to jsem téměř celý rok nezápasila a vrátila jsem se až loni zase na PML. To bylo špatné období, každý měsíc jsem dva týdny byla nemocná a dva týdny jsem trénovala. Potřebovala jsem se z toho dostat. Pak přišly státnice. To jsem celkově špatně nesla, takže na zápas jsem se necítila. Pak jsem odjela do Thajska, tam jsem si bouchla jeden zápas a jak jsem se vrátila, tak jsem byla hotová zase z té slovenské reality. Potřebovala jsme chvíli pauzu, ale doufám, že teď už brzy bych zase mohla zápasit. A byla bych ráda, kdyby to bylo na PML, to ale závisí na trenérovi.
Vaším trenérem je Tomáš Tadlánek?
Ano, je to tak, je to můj trenér, zaměstnavatel i promotér. On to umí všechno nejlépe naplánovat, takže rozhodnutí o zápase nechávám na něj.
Jaké bylo Thajsko?
Dost jsem se tam přesouvala. Dva týdny jsem byla v Bangkoku, pak měsíc na Pad Thai, tam jsem měla mít zápas, ale chytla jsem nějakou střevní chřipku. Pak jsem se přesunula do Čiang Mai, tam jsem si těsně před odjezdem bouchla pětikolový zápas s Thajkou a vyhrála jsem. To bylo super. Trenér přišel tři dny před zápasem a říkal "Tak ve středu v devět" a já na to "Hm, tak jo." (smích).
S kým jste tam byla?
Letenku jsem si zamluvila na termín, kdy tam měli být i Monika s Tomášem. První dva týdny jsem byla s nimi, ale oni se pak vraceli na Slovensko a pak jsem tam byla sama. Já to brala jako čas pro sebe, pro seberozvoj. Užívala jsem si to tam. Ke mně se jen dostávaly různé informace, kde, kdo, s kým, co a já to jen pozorovala.
Tam vás to nakoplo dopředu?
Ano, tam je to všechno takové pomalejší. Thajci nikam moc nespěchají, je tam takový jednodušší život. Neřešila jsme tam nic, dělala jsem úplně minimálně práci na sítích, protože přes léto nejsou turnaje, tak jsme si tam v klidu přežívala.
Ale teď práce a stresy vrcholí, že?
Každé ráno vstávám v šest, sednu za počítač, dvakrát skočím vyvenčit psy a počítač vypnu o půl čtvrté, když jdu na trénink. Odtrénuji si své, když je třeba, pomůžu s nějakými skupinovkami. Přijdu domů kolem sedmé a do desíti ještě sedím za počítačem. Ale do Hlohovce se moc těším. I tam bude hodně práce, je mi jasné, že zase budu mít screen time na telefonu šestnáct hodin, ale mě to opravdu baví.