Šílená věc. Coby amatér jsem najednou stál proti chlapovi, co bojoval v UFC, vzpomíná Valašské tornádo
03.06.2024
Autor: Ondřej Huml
Adam Jakubík.FOTO: se souhlasem Adama Jakubíka
Říká si Valašské tornádo, pořádný kolotoč umí rozjet v kleci i na tribunách. Adam Jakubík se v RFA zkrátka dere hodně nahoru. Po dvou výhrách v řadě si brousil zuby na Gábora Borárose, teď už ale jeho zájem o něj výrazně ochladl. Punisherův poslední výkon ho totiž vyděsil. Byť v trochu jiném smyslu. "Pokud se sebou Gábor nezačne něco dělat, už nebude nikoho dál zajímat. Nejspíš ani mě," reaguje Jakubík na jeho blamáž v nedávném boji s Fredericem Komuenhou. Pikantní je, že zatímco Boráros v kleci trpěl, on se ve stejný čas stal v jeho zemi evropským šampionem. Na turnaji GAMMA vyhrál zlato ve strikingu.
Adame, jaký to byl pocit si v Tatrách dojít pro titul mistra Evropy?
Prostě super! Byl jsem z Česka jediný chlap, který tam došel až na vrchol, užívám si to pořád moc. Ve své dosavadní kariéře to stavím zatím nejvýš.
Jak těžká byla cesta ke zlatu?
Hned při svém prvním zápase jsem nastoupil s polským šampionem v Bare Knuckle a dokázal ho porazit, ale byl to hodně těžký zápas. Dostal jsem i jeden knockdown, hned za hodinu mě navíc čekala bitva v MMA. Zápasil jsem s loňským mistrem Evropy a bohužel to nevyšlo. I když jsem vyhrál první kolo, v tom druhém mě uškrtil, naštěstí jsem ale druhý den dostal možnost mu to vrátit. Potkali jsem se ve finále strikingu a utloukl jsem ho na body, což beru jako velký úspěch. Ale jedeme dál. Mám přislíbenou nominaci na prosincové mistrovství světa v Jakartě a rád bych to vymlátil i tam.
Šampionát probíhal zrovna v době, kdy Boráros čelil Komuenhovi. Co jste říkal na šílené představení, které Gábor v kleci předvedl?
Bylo to hrozné. Když jsem Gábora uviděl v akci, skoro jsem se až styděl sám ze sebe, že jsem s ním chtěl mít zápas. Na to, že byl tenhle souboj tak vysoko na kartě, to byla fakt šílenost.
Ani výkon Komuenhy se vám nelíbil?
Určitě ne. I z jeho strany to bylo strašný, jeho výkon mě fakt neoslovil. Vždyť ho Gábor měl už na lopatě. A to i když vypadal, že trénoval tak třikrát za poslední čtyři roky (směje se).
Frederico se do vás před zápasem opřel. Tvrdil, že váš souboj s Borárosem by nikoho nezajímal…
Vím o tom. Přitom když jsme se spolu na tiskovce přeli o to, kdo z nás by na Gábora měl jít, bylo mi ho až líto. Komuenha totiž vůbec nevěděl, co říct. Že na mě kydá špínu v mé nepřítomnosti, o něm něco svědčí. Za mě je to posera.
Co se Gábora týče, měl byste ještě zájem o souboj s ním?
Vážně nevím. Ale spíš asi ne. Dřív to totiž bylo o tom, že se člověk lehce svezl na Gáborově slávě, zároveň si s ním ale střihl sportovně kvalitní zápas. Jenže to druhé už teď neplatí. Pokud se sebou Gábor nezačne něco dělat, pokud ani nezkusí se dostat zpátky do formy, už nebude nikoho dál zajímat. Nejspíš ani mě.
Pojďme teď víc k vám. I s Eurogold pyramidou jste v RFA nastoupil zatím pětkrát a třikrát zvítězil. Jak byste zhodnotil svou dosavadní misi tam?
Vždycky to může být lepší. Mrzela mě porážka s Michalem Dubou, což byl můj první profi souboj kariéry, od té chvíle jsem ale začal dělat věci jinak. Změnil jsem úplně všechno. Gym i celkový přístup k tréninku, posunul jsem se ve všech směrech. Všechno zlé je tedy pro něco dobré. Byl to zásadní moment mé kariéry a asi to tak mělo být.
Z MMA Zlín jste přesídlil do JMFS Ostrava k Jakubu Müllerovi, což je lehce kontroverzní postava domácí scény. Jaký je váš názor na něj?
Určitě jen kladný. Kuba je kontroverzní, protože se nikdy nebál říct svůj názor, já však na něj nedám dopustit. Ještě jsem nepoznal člověka, co by MMA rozuměl tolik jako on. Pokud jsem tedy chtěl se tomuhle sportu věnovat fakt naplno, věděl jsem, že Kuba je jasná volba. Navíc u něj v gymu trénují fakt profíci. Už jen možnost být s nimi každý den na žíněnce vás posune dál.
Jste Valašské tornádo, v každém zápase máte za sebou hordu fanoušků. Co říkáte na jejich podporu?
Jsem za ni hrozně šťastný. Nepodporují mě jen kluci od nás z vesnice, ale z celého Valašska, postupně se to nějak nabalilo. Jsou to moji známí. Lidé, co milují MMA. A jelikož jich začíná být víc a víc, doufám, že RFA udělá jeden turnaj ve Vsetíně. Vyprodat tam Lapač na MMA by totiž bylo fakt krásný. Je to takový můj sen, v domácí atmosféře ale zápasím vlastně vždycky. A jsem za to fakt vděčný.
Přitom jste začínal jako fotbalista. Jak se to stane, že se nadějný dorostenec Zlína přesune z hřiště do klece?
V kolektivních sportech jsem se začal cítit vyhořelý. Měl jsem různá zranění, po nichž jsem se těžce vracel do sestavy, zkrátka to nebylo ono. Na fotbal jsem ani neměl ideální postavu. Nestíhal jsem regenerovat a občas byl z toho až znechucený. Když jsem se pak porval na venkovní zábavě, zjistil jsem, že fotbal už nechci dál dělat. Hledal jsem sport, jenž by mě dostal do klece.
Takže bitka na diskotéce vše rozhodla?
Nějak tak. Můj taťka býval vyhazovač a odmala mě vedl k judu, moji kámoši ale hráli všichni fotbal. Tak jsem ho začal hrát taky, předurčený jsem byl ale na něco trochu jiného. Ať už člověk chce nebo ne, většinou dojde tam, kam dojít měl. Život si najde vlastní cestu.
Je pro vás snazší bojovat v kleci sám za sebe, než se na hřišti spoléhat na dalších deset chlapů?
Přesně tak. Z kolektivních sportů jsem byl znechucený. Hledal jsem něco, kde bych si musel všechno vydřít sám. Z přesunu do MMA jsem byl vážně nadšený, samozřejmě to ale nese i svá úskalí. I když se vám ve fotbale nedaří, pořád můžete dostat nahrávku před prázdnou bránu, v kleci vám ale zadarmo nedá nikdo nic. Po psychické stránce je MMA jeden z nejtěžších sportů.
Zajdete si ve Zlíně někdy na fotbal?
Já jsem fotbal nesledoval vlastně nikdy. Ani v televizi ne. Po přesunu do MMA jsem ale zlínský klub požádal, aby mě uvolnil do áčka Ratibořic, za něj si to občas kopnu pořád rád. Jinak mě ale tenhle sport nechává už chladným. Pomalu ani nevím, kde hraje Ronaldo. Mým světem se stalo MMA.
V RFA jste tedy spokojený po všech stránkách?
Rozhodně ano. RFA mi otevřelo oči. Když jsem viděl, jak se o nás starají, jak všechno běží na profesionální úrovni, hned jsem věděl, že tam chci být. Jsem šťastný, že mi vedení dává tolik prostoru, koneckonců umím přivést fanoušky na stadion. I když jsem nedostal zápas s Gáborem, na RFA nemůžu říct nic špatného. Spokojený jsem se vším.
A chtěl byste se z RFA jednou probít do KSW?
Nabídku z KSW jsem už jednou dostal, ale nikam nespěchám. Než tam půjdu, chci být skvěle připravený, vyzápasit se ještě víc. Zvlášť když kariéra v MMA je dost vrtkavá. Každá porážka vás může hodně zbrzdit a já ještě ani neměl souboj na plná tři kola, proto chci teď hlavně těžké zápasy. Myslel jsem si, že jedním z nich by mohl být ten s Gáborem. Když jsem ho ale viděl v kleci, tak asi ne (směje se).
To takový Ronys Torres vás v pyramidě prověřil jistě dost. Jak s odstupem času vzpomínáte na bitvu s ním?
Pro mě to byl skvělý zážitek. Naprosto šílená věc. Coby amatérský zápasník jsem najednou stál v kleci proti chlapovi, co bojoval v UFC, co byl šest let brazilskou jedničkou lehké váhy. Sice jsem prohrál, ale to se dalo čekat, do zápasu jsem šel s čistou hlavou a užil jsem si to tam s ním. V jednu chvíli jsem si Torrese naložil i na ramena. Dal jsem mu krásný takedown, což bylo moc fajn.