Škoda, že Zdeněk Chládek nezůstal namyšlený, jak se o něm říkalo

Český olympijský box přichází bezesporu o legendu. Ano, nepřivezl olympijskou medaili jako Ruda Kraj, ale optikou toho, že se již 20 let žádnému jinému českému boxerovi nepodařilo kvalifikovat na olympiádu, byl Zdeněk Chládek svou účastí na OH v Londýně v roce 2020 nejúspěšnějším novodobým amatérským boxerem.

Porážel soupeře nejen v české extralize, ale i v německé Bundeslize. Všichni chtěli Chládka porazit a on suverénně vítězil, v ringu si dělal oslavná salta a vystupoval hodně sebevědomě, až někdy arogantně. Pamatuji, když jsem přišel v roce 2014 s myšlenkou, že Zdeněk bude boxovat za pražský BC BigBoard v Interlize. Moji parťáci z týmu Míťa Soukup ani Láďa Kutil z toho nadšeni nebyli. Nechtěli toho machýrka, aby rozhodil týmového ducha našeho celku. Já si to prosadil a den před úvodním zápasem s Prostějovem mi Zdeněk zavolal a omlouval se, že váhu 64 kg nedá, že tělo už nemůže, že kolabuje.

Od té doby začal startovat ve váze 69 kg. Sice kila neshodil, ale v té sauně asi nechal to zdravé sebevědomí. Ve velterové váze se mu už nikdy nepodařilo navázat na své předchozí úspěchy…

Všichni jsme si říkali, že nás Chládek nechal na holičkách. Ten machýrek z Ústí. Kdo Zdeňka znal, věděl, že takový ve skutečnosti nebyl, že prostě jen vše obětoval sportu. Ono vlastně nebylo tolik lidí, co by ho tak dobře znalo. On totiž trávil většinu roku v zahraniční na soustředěních a turnajích.

Těžko si dělal kamarády a trvalo dlouhou dobu, než ho kluci z Pražského rohovníku vzali mezi sebe, stejně jako Míťa Soukup, který se stal i jeho osobním trenérem. Zdeněk se změnil, už to nebyl ten machýrek, ale už také tak suverénně neboxoval. Sice nás přesvědčil, že není namistrovaný seladon, že je obrovský talent a opravdový sportovec, ale už nepřesvědčil světovou boxerskou elitu, že se s ním ještě musí na vrcholných akcích počítat.