Když smrt dá KO. Líbám tě, byla jeho poslední slova

Narodil se jako Marcellin Cerdan (známý pod přezdívkou Casablanca Clouter ) 22. července 1916 v Sidi Bel Arbes v Alžírsku. Tento francouzský šampion začal  svou profesní dráhu ve welterové váze, později se přesunul do střední váhy. Během patnácti aktivních let stihl odboxovat sto patnáct zápasů, z toho pouze čtyřikrát prohrál! Na svém kontě měl čtyřicet pět vítězných knockoutů. Právem je považován za jednoho z nejvýznamnějších boxerů nejen v Evropě, ale i v severní Africe.  

Začátkem června v roce 1939 Marcel Cerdan cestoval do Itálie, kde se ucházel o titul mistra Evropy. Ital Saverio Turiello, známý jako Milánský panter, nebyl snadný soupeř. (pro zajímavost – jeho profesionální dráha obsáhla sto devadesát zápasů) Patnáctikolový zápas se zdál nekonečný, a nakonec Marcel vybojoval titul mistra Evropy ve welterové váze, když se na jeho stranu přiklonili všichni rozhodčí.

V květnu 1941 čekala Cerdana v Alžíru obhajoba titulu s jemu už známým rivalem Omarem Kouidrim.  Marcel porazil Omara před limitem v 6. kole a žezlo mistra Evropy držel dál.  

Marcel odboxoval mezi titulovými „mači“ spousty „obyčejných“ soubojů, některé však byly interesantní. Za zmínku stojí například utkání z 18. dubna 1942 v Paříži, kdy Marcel knockoutoval Gustava Humeryho, přezdívaného Tygr, v pouhé dvacáté druhé sekundě 1. kola.

V polovině srpna téhož roku Marcel podruhé v životě prohrál a dlužno dodat, že opět vlastní vinou. Při zápase s debutujícím Victorem Butinem v Alžíru „fauloval“ a rozhodčí zápas ukončil v 8. kole. Pro Victora to byl ohromný úspěch. Jeho první vítězný zápas, a navíc s takovým velikánem, jakým Cerdan byl! 

O měsíc později už stál v pařížském ringu v plné pohotovosti proti Jose Ferrerovi, aby obhájil evropský trůn. Podařilo se a následovala dlouhá trať vítězných duelů. V roce 1945 začal Marcel boxovat ve střední váze. Poslední listopadový den vybojoval v této kategorii titul mistra Francie a vzal tak knockautem ve 3. kole prvenství dosavadnímu držiteli, kterým byl Assane Diouf. Svůj nově získaný titul obhajoval ještě několikrát, pokaždé s úspěchem. Jeho soupeři - Edouard Tenet, Robert Charron – odešli z ringu s nepořízenou.

Šestého prosince 1946 se Marcel poprvé vydal do USA, aby se mohl v New Yorku City na stadionu Madison Square Garden utkat se sokem Georgiem Abramsem. Atributi se přiklonili na stranu Francouze.    

Začátkem února 1947 se Cerdan premiérově utkal o titul mistra Evropy ve střední váze s Belgičanem Leonem  Fouquetem, kterému dal K.O. hned v 1. kole. Nastala Marcelova nejúspěšnější profesionální etapa. V letech 1947 a 1948 hodně cestoval a ve Francii, v USA, v Kanadě a ve Velké Británii mu podlehla taková esa, jakými byli například Herold Green, Jean Walzack nebo Bert Gildou. 

Třiadvacátého května 1948 Marcel svůj titul mistra Evropy neobhájil. V Bruselu podlehl v 15. kole na body Belgičanu Cyrille Delannoitovi , známého pod přezdívkou Tarzan. Cerdan svou třetí prohru samozřejmě jen tak nespolkl a o dva měsíce později si to v Bruselu rozdal s Tarzanem podruhé. Tentokrát ale už zvítězil. Po patnácti kolech rozhodčí určili vítězem právě jeho.

V tomto hektickém období se Marcel seznámil s váženou šansonovou zpěvačkou Edith Piaf a šlo o silné milostné vzplanutí na obou stranách. Křehká Edith milovala všechny své milence spalující, hladovou láskou, ale o Marcelovi tvrdila, že byl její největší životní mezník v milostných vztazích. Jejich vztah byl plný protikladů. Edith žila bouřlivým bohémským životem – navštěvovala noční lokály, kouřila, pila nadmíru alkohol, brala drogy. Proti ní byl Marcel asketa. Nekouřil, nepil, chodil „spát se slepicemi“. Žili spolu střídavě v Paříži a v New Yorku. Marcel chodil na Edithtiny koncerty, ona zas na jeho zápasy, při kterých zavírala oči a do ochraptění volala: „Do toho, Marceli!“ Tisk se samozřejmě otíral o jejich vztah, zvlášť poukazoval na to, že je Cerdan ženatý a má tři děti.

Jedenadvacátého září 1948 se v New Jersey na Roosevelt Stadium chystalo velkolepé utkání o titul mistra světa mezi Marcelem Cerdanem a americkým „Ocelovým mužem“ Tonym Zalem. Novináři se opět pustili do Edith, že podkopává asketický život velkého šampiona. Zpěvačka se prý modlila, aby Marcel vyhrál, a tak se také ve 12. kole stalo. Před velkými oslavami dal Marcel – novopečený mistr světa – přednost své lásce Edith, s kterou se procházel ulicemi New Yorku, kde spolu bydleli. A Amerika konečně přijala Edith za vlastní.
     
V polovině června roku devětačtyřicátého musel Marcel znovu obhajovat své prvenství proti vyzývateli, kterým nebyl nikdo jiný než Býk z Bronxu – Jake LaMotta. (Biografický film Žuřící býk o životě Jakea LaMotty  natočil  v roce 1980 režisér Martin Scorsese a snímek svým neobvykle realistickým zpracováním šokoval tehdejší publikum. Titulní roli „šíleného“ boxera brilantně ztvárnil herec Robert De Niro, který získal za roli sošku Oscara za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.)

Duel se konal v Detroitu na Briggs Stadium. Marcel si hned v 1. kole vykloubil rameno a v 10. kole už nevydržel se silami a musel utkání vzdát. Byla to jeho čtvrtá prohra a ztráta titulu mistra světa bolela. Marcel už nedostal příležitost postavit se znovu Jakeovi, i když kontrakt na odvetné utkání byl podepsán. Vrátil se do Paříže, aby se na odvetu řádně připravil a upravil si tréninkový program. Edith s ním sice sdílela zklamání z prohry, ale měla nasmlouvaná podzimní angažmá ve Versailles na Manhattanu. Měla obrovský aplaus, zářila, ale k úplnému opojení z úspěchu jí chyběla Marcelova přítomnost. Potřebovala s ním sdílet radost a chybělo jí jeho povzbuzování na dalších koncertech. Volala své lásce do Francie. 

„Miláčku, proboha, přijeď hned za mnou, nemůžu se tě dočkat! Ne, lodí ne. Trvalo by to moc dlouho. Sedni na letadlo!“ Marcel jí řekl: „Dobře, lásko, zítra jsem u tebe. Líbám tě.“ Byla to jeho poslední slova, která od něj Edith slyšela. Sedmadvacátého října 1949 se letadlo, ve kterém seděl, zřítilo na Azorských ostrovech. Ten večer zpěvačka koncert neodřekla. Vydržela - bledá, na pokraji zhroucení, zpívala pro svou ztracenou lásku, obviňujíc sebe samu, že na Marcelově smrti nese vinu. Diváci na konci vstali, aby vzdali hold mrtvému šampionovi. 

(1. V roce 1983 natočil režisér, scenárista a producent Claude Lelouch film o jejich vztahu – Edith a Marcel. Roli slavného boxera si zahrál jeho vlastní syn - Marcel Cerdan Jr., který vybojoval v ringu nejden souboj). 2. Profesionalita Marcela Cerdana ovlivnila i budoucího slavného herce Jean-Paul Belmonda, který Marcela velmi obdivoval a díky němu se chtěl stát také boxerem. Belmondo v boxu vynikal, ale nákaza tuberkulózou v jeho šestnácti letech mu sportovní ambice překazila).

Jedinečný šampion Marcel Cerdan byl pohřben v Cimeticre du Sud, Perpignan, Languedoc Roussillon ve Francii a byl rovněž „pasován“ do síně boxerské slávy.