Snad nebudu po turnaji týden nezvěstný. I to se může stát, usmívá se ranař před bojem v RFA
13.05.2023
Autor: Ondřej Huml
Boris Glezgo.FOTO: RFA
Až půjde do akce on i jeho brácha, havířovský stadion se otřese v základech. Pořádné rodeo ale předvede ranař Boris Glezgo i v samotné kleci. Tam ho na sobotním RFA 10 čeká Maďar Lajoš Papp. "Cítím se v nejlepší formě od chvíle, co jsem přišel do RFA. Hlavně to už ale chci mít co nejdříve za sebou, ať zase žiju normální život. Protože tohle je fakt Mordor," pousmál se Glezgo v rozhovoru pro kaocko.cz.
Půjdete po rychlém ukončení?
Přesně tak. Knockoutuju ho.
Na co si dát největší pozor a v čem budete mít naopak navrch vy?
Určitě mě bude chtít svazovat u pletiva, mučit mě a týrat. Já mám ale v rukou granáty. Snad ho nějakým z nich trefím a pošlu ho spát.
Jak velká je pro vás motivace zvítězit doma v Havířově?
Samozřejmě obrovská. Cítím nervozitu, ale takovou tu zdravou, zápasovou. Moc se těším, až nastoupím do klece a tam to ze mě rázem spadne. Jak vstoupím dovnitř, už vypínám všechno kolem. Poslouchám jen trenéra a nic okolo. A je to tak dobře.
Co pro vás znamená, že na kartě budete spolu s mladším bráchou Dušanem?
Pro nás oba je to velká pocta. Nepamatuji si, kdy naposledy zápasili dva bráchové na jednom galavečeru. Je to skvělá příležitost. Brácha jde do boje přede mnou. Když vyhraje, a já věřím, že ano, nakopne mě to na 150 %.
Jaká podle vás bude v Havířově atmosféra?
Ta nejlepší, kterou RFA kdy zažilo. A to myslím zcela vážně. Dobře vím, jací lidé v Havířově jsou, jak dokáží fandit. Navíc se na turnaji představí spousta domácích borců. Já halu roztleskám, brácha taky. Bude to tam fakt brutální. Narovinu říkám, že jsem nikde nezažil lepší atmosféru než právě doma, na stadionu v Havířově.
Při své premiéře v RFA jste udolal Rolanda Raka. Jak na ten zápas vzpomínáte?
Myslel jsem, že se s Rolandem pobijeme, protože je to fakt tvrďák a dobrej kluk. Hrozně moc jsem se na ten zápas těšil, koneckonců to byla moje premiéra. U klece jsem mu rozdal pár kolen, schytal jsem i nějakou tu ránu. Najednou šel on k zemi a já se pak začal radovat, ale pak jsem si uvědomil, že si o mě nejspíš zlomil prst. Tak jsem se mu potom omluvil, že mě to mrzí. I jsem mu nabízel, že když bude chtít, můžeme si dát spolu odvetu. Mě ten souboj v postoji fakt sedí, dokonce uvažuji, že bych do budoucna chodil už jen Real Fight v malých rukavicích. Na zemi jsem si totiž absolvoval své, spoustu jsem si toho odgrapploval. Box je pro mě příjemnější, baví mě teď o moc víc. Navíc bych v Real Fight mohl dávat i lokty a kolena.
MMA byste dělal případně i dál?
Určitě bych ho dál trénoval a čekal na nějakou zajímavou nabídku, všechno je dnes o penězích. Nebránil bych se tomu, mám našlápnuto a jen tak mě něco nezabrzdí.
Lákal by vás souboj třeba se Štefanem Vojčákem?
Já Štefana považuji za jednu z nejlepších těžkých vah Evropy, je hrozně velký a silný. Upřímně říkám, že bych na něj zatím asi neměl. Ale nechám to na organizaci. V RFA mám za sebou dva zápasy, teď mě čeká třetí. Když vyhraju, třeba se přiblížím titulové šanci. V tuhle chvíli bych však proti Štefanovi ještě asi nešel.
Za sebou máte přes 200 zápasů v grapplingu. Jak na tu éru vzpomínáte?
Já jsem začal grapplit už nějakých 15 let zpátky, tenkrát to ještě nebylo vůbec o technice. Viděl jsem, jak se v Brazílii hází dva nabušení týpci a chytlo mě to, tehdy to spíš bylo takové vale tudo. Dnešní grappling už ale není vůbec pro mě. Neuznávám totiž to, že si soupeř hned na startu sedne přede mě a začne se mi motat kolem vajec. To je jen na to mu dát lepanec po hlavě.
V pondělí oslavíte 37. narozeniny. Plánujete je pořádně zapít hned po turnaji?
Snad ne, abych pak nebyl týden nezvěstný. I to se může stát (směje se).
Bude pro vás vítězství tím největším dárkem?
Bylo by to krásné, tím největším vítězstvím je však pro mě má rodina. Dcera a přítelkyně. Přes to nejede vlak.
