Africké dobrodružství přineslo české MMA výpravě nečekaná překvapení
16.05.2021
Autor: Jiří Voráč
Čekání na zápas.FOTO: se svolením Pavla Hakima Majera
Prohrála, ale zklamaná nebyla. Bojovnice Tereza Vepřoun Dvořáková má za sebou první zápas v MMA se vším všudy. Vybojovala ho v africkém Kamerunu před zraky pár desítek fanoušků. Zkušené domácí tvrďačce byla rovnocennou soupeřkou, na body ale rozhodčí určili jako vítězku rivalku svěřenkyně kladenského obra Pavla Hakima Majera. „Zklamaná nejsem,“ prohlásila po utkání Dvořáková pro kaocko.cz.
V ringu má něco za sebou, zápasů v kleci ale tolik nebylo. A v prostředí afrického kontinentu, kde českou výpravu čekalo jedno překvapení za druhým, teprve ne. „Jindy jsem v pohodě, ale teď jsem byla strašně nervózní. Nervozita mě sežrala,“ přiznala Dvořáková. Zkušeností s bojem na zemi je méně, a tak nechtěla soupeřce nabídnout šanci, aby se bojovalo právě zde. „Bála jsem se, aby mě nehodila. Dávala jsem si na to pozor. Po prvním kole mi ale vytuhly nohy,“ konstatovala.
Se soupeřkou srdnatě bojovala, seč jí síly stačily. „Možná tam mělo být z mojí strany víc úderů, na druhou stranu, byla to pětiminutová kola,“ naznačovala, že se prostě s novinkami teprve sžívala. Ostatně už dopředu čekala, že výlet do Afriky spojený se zápasem bude plný netradičních zážitků. Realita ale předčila očekávání. „Čekali jsme, že to bude dobrodružství, ale že až takovéto, to asi ne,“ smála se do telefonu.
Co přesně měla na mysli? Tak třeba první, koho v hotelu česká výprava uviděla, byla krysa. „Na recepci prostě byla krysička, přišla nás přivítat. Na pokoji byli švábi, ve špinavém bazénu zase plavaly mrtvé žáby. Pro ně je to asi normální, asi si mysleli, jaký hotel nám poskytli. Pořád jsme si mysleli, že už nás nic nemůže překvapit, ale přicházela další a další překvapení,“ vykládala bojovnice, která vydržela v kleci tři celá kola.
„Organizace byla strašná, podmínky šílený, i to čekání na zápas bylo strašný. Prostě to bylo fakt dobrodružství,“ ohlédla se za posledními zážitky česká bojovnice. V pondělí si užijí v Kamerunu den volna a pak přijde konec africké štace a přesun do Čech.
Výprava čeká na cestovní pasy
Kritický byl k výkonu Dvořákové trenér Pavel Hakim Majer. „Pokud chtěla vyhrát, mělo toho být od Terezy k vidění víc. Na zápas v cizině s cizinkou tohle prostě stačit nemohlo,“ konstatoval přísně. Jasně, že nechtěl Vepřouna srážet. Porážka bolela sama o sobě. Vždycky ale chce, aby podala maximální výkon a tady nebyl spokojený. „Pohyb měla super, ale výpadů bylo málo. Soupeřka nechtěla jít na zem, já jsem měl představu, aby Terka víc kopala, ale bylo toho prostě málo,“ dodal.
Připomínku, že plachta na zemi klece nebudila důvěru, když byla jen tak položená a krabatila se, nebral jako omluvu s tím, že podmínky byly pro obě bojovnice stejné. „Tady zkrátka bylo netradiční všechno,“ usmál se podmínkám, v jakých se zápas odehrával. „Jsem zvědavý na cestu domů. Zatím ani nemáme pasy, ty nám sebrali celníci při příjezdu do země, od té doby o nich nic nevíme. Ale hádejte se na hranících s někým,“ usmál se dvoumetrový obr z Kladna, sám bývalý vynikající bojovník.
Bylo znát, jak moc si přál, aby to Dvořáková nandala kamerunské soupeřce. „Připravená byla dobře, představovali jsme si, že soupeřku zbije. Bylo šílené, jak se všechno odkládalo a vleklo, ale nálada byla dobrá,“ neschovával se za netradiční podmínky a dění okolo zápasu, byť připustil, že podobné věci okolo pořádání akce bojových sportů za dlouhá léta nikdy nezažil. „Organizace byla taková, že vlastně nikdo nevěděl, kdy a co bude. Informace jsme získávali někdy i náhodně,“ popisoval.
„Jako dobrodružství to bylo dobrý. Ale pro Terku to bylo samozřejmě horší, mě nečekal zápas, ji ano,“ vykládal. V neděli třeba Dvořákovou ráno vytáhli z postele kvůli testu na covid. „Covidové centrum bylo vedle smetiště, ty tyčinky pak normálně po skončení testu házeli na zem,“ kroutil hlavou český trenér, který už v minulosti v Africe byl, takže tak trochu věděl, co ho v Kamerunu může potkat. „Krysa, švábi, to je pro ně normální, to je prostě Afrika, jiný svět,“ poznamenal trefně, že co se pro Čechy může jevit zvláštní, pro domácí obyvatelstvo je obyčejnou praxí.
Co Pavla Hakima Majera naopak hodně překvapilo, bylo, že si pořadatelé neuměli příliš poradit se stavbou klece, v níž se mělo bojovat. „Nevěděli si rady, objednali si klec, najednou nějaká přišla a k jejímu sestavení je třeba nářadí, ale oni ho moc neměli. Tak sháněli někoho, kdo jim pomůže,“ kroutil hlavou český obr. „Třeba plachta byla na podlaze jen tak. V sobotu už byla Martina (další česká reprezentantka Martina Jindrová) uvnitř klece, stály se soupeřkou proti sobě, najednou se zvedl vítr a bojovnice zabalil. To bylo neskutečné,“ vzpomínal na to, jak rozmary počasí hatily plány na zápasení.
Majer dobře věděl, že kdyby pršelo i v neděli, měli by zápasníci smůlu. „Kdyby pršelo, bylo by to v hajzlu, podle předpovědi se blížila bouřka, ale všechno se stihlo,“ oddechl si s tím, že nebýt dlouhých prostojů, stihl by se zápasový program realizovat už v sobotu. „Měli jsme začínat ve čtyři a startovalo se snad v devět. Mezi zápasy byly velké pauzy, takže se všechno protáhlo do neděle. Ale dalo se to stihnout,“ dodal s tím, že bude na návštěvu Afriky dlouho vzpomínat stejně jako ostatní členové výpravy. „Bylo to fakt dobrodružství,“ dodal.