Soupeře zvu do pekla. Když zvítězí, budu jeho fotku nosit měsíc na tričku, říká nezdolný veterán
21.04.2023
Autor: Ondřej Huml
Vladimír Idrányi.FOTO: RFA
Hlavní roli sice na turnaji v Prievidzi dostanou jiní, kus slávy si však určitě urve i on. A je to tak vždycky. Když zápasí legendární slovenský postojář Vladimír Idranyi, tak to zkrátka stojí za to. Na RFA 9 se o tom bude moci přesvědčit Erik Tóth. "Jsem moc rád, že půjdu do akce. Už jen kvůli všem škarohlídům, co mi pořád tvrdí, že jsem už moc starý a měl bych toho zanechat. Chci jim znovu ukázat, jak strašně se pletou," prohlásil čtyřicetiletý zabiják v rozhovoru pro kaocko.cz.
Nedivím se, že vás tyhle řeči štvou. Energie i síly máte v sobě stále dost?
Podívejte, já bojuji 25 let. Neznám nic jiného než trénovat a zápasit, dostávat se přes bolest. Takový je můj svět a ani na chvíli jsem z něj nikam neodešel. Je to můj život a jiný bych žít nechtěl. Ve dvaceti jsem sice zastával názor, že zápasníci kolem čtyřicítky už musí mít to nejlepší za sebou, teď to ale takhle vůbec nevnímám. Dokonce si myslím, že to nejlepší prožívám až teď. Na tréninku makám jako zamlada, honím se tam se stejnou vervou jako na začátku. Slyšel jsem pár předních atletů mluvit o tom, že psychický i fyzický vrchol u nich nastal až po čtyřicítce. Já to mám asi stejně.
Co soutěživost, chuť být stále nejlepší. Ani ta vás s věkem neopouští?
Určitě ne, mám ji v sobě pořád. Při sparingu hecuju mnohem mladší kluky, aby mě trestali za každou chybu, že jim za to ještě poděkuju. Já se v gymu porvu s chutí s každým. Svým svěřencům často říkám, že když něco jen trochu vypustí, já je za to hned nachytám. Tenhle styl si jedu celý život a jsem přesvědčen o tom, že hlavně díky němu se nám všem v týmu daří zvedat výkonnost. Je to zkrátka o tom být na tréninku jen sám za sebe, snažit se být nejlepší i tam. Právě v tom já vidím kouzlo bojových sportů.
V sobotu se představíte na turnaji RFA 9, jehož hlavním programem bude pyramida v MMA. Kdyby šlo o postoj, chtěl byste v ní být i vy?
Rozhodně ano, to je jasná věc. Mně osobně se tyhle projekty strašně líbí, a to z mnoha důvodů. Není to totiž pouze o tom, jak je který bojovník silově a technicky připraven. Při tažení pyramidou musí hlavně probudit rváče ve své hlavě. Kousnout se a za každou cenu se chtít probít až na vrchol, což samozřejmě trochu bolí. Já osobně to mám ale moc rád a být něco takového v postoji, určitě se přihlásím.
Není ale zběsilé zápasové tempo v rámci jednoho večera trochu hazard se zdravím?
Samozřejmě ano, my bojovníci to ale takhle vůbec nevnímáme. Počítáme s tím, že chlap naproti tam stojí proto, aby nám ublížil. Jsme na to připravení a snažíme se s tím pracovat, trénujeme to celý čas. Není to stejné, jako když hrajete fotbal a zraníte se po faulu ze strany, odkud jste skluz nečekal. Tohle je v boji jiné. Hlavu i tělo máme nastavené na to, že rána prostě přijde. Počítáme s ní. Navíc právě v pyramidách nejvíc září nesmlouvaví rváči, ti největší paličáci. Chlapi, co dopředu počítají s peklem. A jsou ochotni jím projít.
Vám se v sobotu bude snažit ublížit krajan Erik Tóth. Jakými zbraněmi mu v tom hodláte zabránit?
Samozřejmě jsem o tom dost přemýšlel, výsledek bych si ale nechal radši pro sebe. Řeknu jen to, že jsem skvěle připravený. Spároval jsem s kluky, co jsou ještě těžší než on. A můžete si být jistí, že se v bitvě s ním vynasnažím být maximálně nepříjemný. Jestli chce fakt vyhrát, ať se dobře nachystá, protože to se mnou bude peklo. Já ho do něj zvu a projdu si to tam s ním. Když i potom zvítězí, nebudu mu to mít ani trochu za zlé. Naopak, jeho fotku budu nosit měsíc na tričku.
Když uspějete vy, dost možná vám to zajistí titulovou šanci. Hodláte si o ni říct hned po boji?
Samozřejmě bych byl za ni moc rád, už mě to párkrát napadlo. Navíc mi přišla výzva od Joiltona Lutterbacha, poslal mi ji přes Instagram. Rychle jsem mu odpověděl, že rád přijmu. Kdyby z toho byl souboj o pás, asi by se na něj dobře prodávaly lístky. Stejně jako na money fight. Já se tomu bránit určitě nebudu.
Navíc z toho kouká štípaná jako hrom…
Joilton je šikovný a slušný chlap, inteligentní bojovník. Mám respekt z takových jako on, co svou agresi ukazují raději v boji než před ním. Já ty šaškárny kolem vůbec nemusím, vážně dobrý soupeř je však pro mě výzva. A to Lutterabach splňuje. O to víc se na něj těším.
Co plánujete po Prievidzi?
Mám rozjednané dvě věci na květen, ale zatím čekám na jejich potvrzení. Každopádně zůstanu dál v přípravě, protože na konci července mě v Praze čeká souboj o mezinárodní titul WAKO PRO. Je to pro mě obrovská šance. Když porazím šampiona, věřím tomu, že se mi tím konečně otevřou i dveře do Glory. Jsou tam ti největší rváči světa a mým snem je být mezi nimi.
A to jsme rozhovor začínali tím, že se najdou tací, co vám radí skončit…
Přesně tak. Navíc se mě hodně lidí ptá, jestli mám nějaký termín v hlavě. Samozřejmě že ne. Podle mě přijde konec sám od sebe a ohlásí ho váš vnitřní hlas. Žádný bojovník nemůže zápasit donekonečna, chvíle se rozloučit jednou nastane i u mě. Věřím, že ten okamžik včas poznám. Třeba tím, že už se nebudu cítit silný jako dřív. Nebo že ze mě vyprchá ta správná chuť. Zatím to tak ale není.
Jaromír Jágr hraje hokej v 51 letech a pořád víc než slušně. Láká vás se stát jeho verzí v bojových sportech?
On je ideální člověk. Perfektní sportovec, který dokonale popírá tvrzení, že v jeho nebo mých letech se už každý musí cítit starý. Pokud někdo žije tak, že si každý den po práci sedne doma k televizi a otevře si pivo, tak je jasné, že ten se starý cítit asi bude. Pokud ale člověk žije celý život sportem, čelí výzvám, riskuje a snaží se svůj um vytáhnout co možná nejvýš, pak se i po 40 bude chtít rvát pořád dál. A platí to i pro mě.