Srdce válečníka. Bojoval se zlomenou klíční kostí, naštípnutými žebry a nefunkčním ramenem. Jak dopadl?
07.06.2021
Autor: Libor Kalous
A operace se blíží.FOTO: se souhlasem Jakuba Štěpána
Diagnóza, po které máte jasno. Klid, léky, žádný pohyb. Zápasník MMA Jakub Štěpán to vzal z druhé strany. Na akci Way of Warrior, kde šel do MMA bitvy, měl po tvrdém dopadu na podlahu v kleci zlomenou klíční kost, naštípnutá dvě žebra a nefunkční rameno. Přesto se nevzdal a bojoval dál. Pár minut dokázal tělo a hlavu obalamutit, ne však dlouho. Souboj s Vítem Mrákotou musel nakonec odklepat, dál už nešlo pokračovat. „Cestou do nemocnice jsem počítal všechny výmoly na cestě, trochu jsme nadával. Video ze sanitky by asi nebylo publikovatelný,“ přiznal po operaci Štěpán v rozhovoru pro kaocko.cz.
Jakube, co se stalo v zápase?
Měl jsem zápas s Víťou Mrákotou podle MMA pravidel. Asi po 40 vteřinách jsem se nechal natlačit na klec a přišel skvělý takedown od Vítka. Bohužel jsme dopadli přímo na mou pravou horní stranu a zlomil jsem si klíční kost, naštípl dvě žebra a odrovnal si rameno.
Počítám, že jste hned jel do nemocnice…
Kluci ze záchranky mě odvezli do Fakultní nemocnice Ostrava na urgentní příjem. Druhý den ráno proběhla operace klíční kosti a pak mě převezli na Kliniku úrazové chirurgie. Tím bych chtěl poděkovat za skvělou péči a zdravím všechny z oddělení. Pokud vás poveze rychlá, poletíte vrtulníkem, nechte se odvést k nim, mohu jen doporučit. (smích).
Když se vrátíme k zápasu, co bylo po dopadu?
Potřeboval jsem se zorientovat, kde jsem a jaké škody Vítek napáchal. V prvním momentu jsem si myslel, že mám vykloubené rameno, snažil jsem se na to ale nemyslet a dostat se z nepříznivé situace. Věděl jsem, že ruka nefunguje, ale pokračoval jsem dál. Hlavně jsem si dával pozor, aby mi neupáčil druhou ruku, kterou měl chycenou. Naštěstí se mi podařilo situaci obrátit a dostal jsem se do pozice nad soupeřem. Popravdě ani nevím, co jsem tam kouzlil, ale co si tak pamatuju, tak jsem to nechtěl vzdát. Nakonec jsem to ale musel plácnout.
Čí je zranění chyba – náhoda, špatný dopad?
Těžko říct, hezky provedený takedown, který dopadl zraněním. Podobných hodů jsem zažil spoustu a kosti zatím přežily, teď to ale v zápase ruplo. Příště se nesmím do této situace vůbec dostat, ale musím uznat, že ten hod byl skvělý. I když nebylo tělo v pohodě, nechtěl jsem skončit za žádnou cenu. Pokračovali jsme asi ještě tři minuty a dostal jsem se i do zajímavých pozic, jenže jsem v nich nemohl pokračovat, protože pravá ruka nespolupracovala a jen visela u těla, nemohl jsem mlátit, páčit, jen prostě visela. (smích)
Řekli jste si po zápase něco se soupeřem?
Popřál mi, ať se brzy uzdravím a poděkoval za zápas. Stejně tak jeho tým. Nikdo nechce, aby se ten druhý zranil v zápase, ale bohužel to někdy ke sportu patří.
Jak jste prožíval minuty před odjezdem do nemocnice?
Pogratuloval jsem soupeři a pak si mě vzali do parády zdravotníci a doktoři. Cestou do nemocnice jsem počítal všechny výmoly na cestě, trochu jsme nadával. Video ze sanitky by asi nebylo publikovatelný. Maximálně bez zvuku. Po provedení všech vyšetření lékaři usoudili, že mě nebudou hned operovat. Pak jsem konečně dostal léky na bolest. Nakonec se atmosféra uvolnila, docela jsme dobře pokecali. Všechna bolest ustoupila, takže mně bylo všechno jedno. Na sál jsem jel druhý den ráno.
Před zápasem se drží strava, hubne, jak to bylo v nemocnici s jídlem?
Hubnul jsem ze 107 kilo, šli jsme 93. V nemocnici byla kvůli operaci další dieta. Když to všechno skončilo, donesli mi gulášek a musím říct, byl famózní.
Co bude dál s vámi, jaké jsou vyhlídky?
Dám si týden dovču a pak začnu znovu. Ruku nechám odpočívat, ale nohy a další části těla se dají trénovat. Možnosti jsou sice omezené, ale jsou. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy. Chci se dát dohromady a vrátit se. Už jsem mluvil s kluky z reprezentace tradičního karate a ujistil je, ať se mnou v září na Evropě počítají. Následně si rád střihnu další zápas v kleci, nebránil bych se ani odvetě s Vítkem.
Měl jste v minulosti někdy podobná zranění?
Zrovna před pěti lety jsem slavil propuštění z nemocnice, když mi operovali koleno. Říkal jsem si, že dlouho nic vážnějšího nebylo. (smích)
Jak dlouho vlastně vyhledáváte boj?
Posledních dvacet let z třiceti se věnuji bojovým sportům a uměním. V životě by mě nenapadlo skončit, jen mě to teď malinko brzdí. Naopak jsem motivovaný, chci se co nejdříve vrátit zpátky do tělocvičny a zase rozjet kolotoč. (smích).
Jak složité je se připravovat měsíce do zápasů, když víte, že jde o dřinu, odříkání a vše během práce?
Mockrát bych chtěl poděkovat všem, kteří měli zásluhu na mé přípravě. Především trenérovi Danu Bartákovi a všem sparingům z Penty, že si našli čas a vše mi bylo přizpůsobeno na míru. Dále všem v mém okolí, kteří museli protrpět diety a změny nálad. Mohl bych jmenovat do nekonečna. Vím, že by to bylo stejně málo. Od všech si toho moc vážím. Velké díky patří také Hayashi, Triko4all, RPrecords, Oxylife water. Samozřejmě všem z Karate4all a Penta gymu Praha.