Takhle velký kurz na mě nebyl už pár let, usmívá se slovenská kráska před bitvou
29.11.2022
Autor: Ondřej Huml
Monika Chochlíková mimo ring.FOTO: se souhlasem Moniky Chochlíkové
Patří jí role královny česko-slovenské postojové scény, v sobotu si ale střihne už svůj čtvrtý zápas v MMA. Po třech výhrách na ni číhá dosud nejtěžší výzva, na turnaji Oktagon 37 vyzve zkušenou německou Tygřici Katharinu Dalisdu (7-3). Ta je podle sázkovek jasnou favoritkou, půvabná Slovenka Monika Chochlíková se však v kůži underdoga cítí přímo skvěle. Navíc ví, že kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe.
Moniko, jak se těšíte na to, až to v sobotu vypukne?
Těším se moc. Do zápasu jdu jako outsider, takže můžu jenom překvapit. Musím říct, že je to docela fajn pozice.
Kdy jste v ní byla naposledy?
Já jsem si jako favoritka nepřipadala v MMA nikdy, jenom kurzy tomu předtím moc neodpovídaly. Teď už ano. Co jsem tak koukala, sázkovky věří mnohem víc mé soupeřce. Aby byl na mě takhle velký kurz, to se mi nestalo už hezkých pár let. O to více si to užívám.
Máte plán, jak soupeřku zaskočit?
Nějaké věci nachystané samozřejmě mám, ale radši bych je neprozrazovala. I podle trenérů jsou ale mé schopnosti na vyšší úrovni, než byly v mých prvních MMA zápasech. Tak uvidíme, kolik věcí z tréninku se mi podaří přenést do klece.
Jaké to je takhle přepínat mezi postojem a MMA?
Docela náročné, ale baví mě to. Ačkoli bojové sporty vypadají všechny dost podobně, stand up a MMA jsou dva zcela rozdílné světy. V postoji si nemusím dávat pozor na takedowny a práci na zemi, tím je to pro mě celé jednodušší. V MMA se musím víc hýbat, nepřepadávat tolik dopředu. Zkrátka je třeba tam být ještě pozornější.
Je možné, že by se z vás časem stala hlavně fighterka MMA?
Momentálně to nevidím moc reálně. Mou prioritou je thajský box, navíc jsem zaměstnaná ve Vojenském sportovním centru Dukla. Mým úkolem je vozit medaile z muay-thai, to je můj hlavní cíl. Kdybych přeběhla k MMA, přišla bych tím o Duklu, což rozhodně nechci.
Jak se všechen ten zápřah dá zvládat časově? Zbývá vám ještě prostor na něco jiného než sport?
Ani moc ne. S mým přítelem (Tomášem Tadlánkem) jsme si nedávno říkali, že jsme letos nestihli ani žádnou dovolenou. Pořád jsme někde zápasili, do toho Tomáš organizoval galavečery PML. Bylo toho fakt hodně. Když jsme si v tom všem našli čas i sami na sebe, vybízelo to skoro k tomu to oslavit.
Jak se vám zatím líbí v Oktagonu a máte nějakou metu, na kterou tam chcete dosáhnout?
V Oktagonu se mi líbí hrozně moc, podle mě je to skvělá organizace. Než přišla na trh, nikdo tu bojové sporty moc nesledoval, což se ale potom změnilo. Svou práci dělá Oktagon fakt skvěle a já jsem vděčná, že v něm můžu zápasit. Teď mě tam čeká další velká výzva, udělám maximum, aby se mi povedlo ji zdolat. Když uspěji, myslím, že by mě to mohlo třeba dovést až k titulové šanci. Tak se nechme překvapit.
Za sebou máte účast na Světových hrách, kde jste slovenské barvy reprezentovala hned ve dvou disciplínách a v muay-thai jste dokráčela až ke zlatu. Jak jste si to užila?
Psychicky to byl pro mě asi vůbec nejtěžší turnaj. Jak v K-1, tak i v muay-thai jsem soutěžila coby světová jednička, cítila jsem tak na sobě dost velký tlak. Ať už ze strany fanoušků, Dukly nebo vůbec všech, co sledují mě a bojové sporty. Jsem proto moc ráda, že alespoň v thajském boxu jsem si sáhla na zlato.
A čím se odměníte, když v sobotu porazíte Dalisdu?
Odpočinkem. Dva kluci od nás z gymu měli mít zápas v Srbsku, ale onemocněli, takže se nejspíš nikam nepojede. Já sama už do Vánoc žádný další zápas neplánuji. Budu oddechovat a užívat si volno.
A jak plánujete trávit vánoční svátky?
Jako vždycky, tedy s rodinou, přáteli a psíky. Vypadá to, že na Silvestra budu mít na starost pejsků hned pět, na to se už strašně těším. Když jsou takhle po kupě, furt si hrají a dovádí spolu. Pro mě je to radost.
