Titul pro mě znamená strašně moc. Myslel jsem, že už to s boxem nemá cenu

Trenér špičkového zápasníka MMA a také aktivní boxer, který začal sice pozdě, potýká se se zraněními, ale přesto jede a vítězí. Naposledy předvedl Jan Maršálek parádní výjezd do Německa, když od něj vyfasoval KO neporažený šestadvacetiletý Fatih Duebues. A radost to byla veliká po KO v 9. kole. A stále trvá. „Mám chuť vše spravit, dát se do kupy, obhajovat titul a klidně získat další,“ je nadšený třiatřicetiletý boxer.

Nejel jste do Německa trochu jako potrava pro neporaženého soupeře?
Mně se často stává, že přijedu někam boxovat s místní hvězdou a jak jdou kola, diváci mi začínají fandit. A na konci všichni tleskají. To se stalo i tady a bylo to strašně příjemný.

Je vám 33 let, všechny profi zápasy máte od roku 2018, skóre máte 8:2, co dál?
Jo, začal jsem dost pozdě, a ještě bylo hodně pauz. Mám už osm zranění jen na rukách, takže je to vážně těžký, obzvlášť se vší prací, co dělám. Spoléhám prostě na efektivní tréninkové postupy. Věřím, že dokážu z tréninku těžit víc než jiní, protože vím co, kdy a jak dělat.

Jste aktivní sportovec a zároveň jste trenérem Davida Dvořáka, zápasníka UFC, jak těžké je se všemu naplno věnovat?
Přesně tak, s Davidem pracuju už dlouho. Svůj box beru hodně jako přínos pro jeho trénink. Já všechno hodně zkoumám, proč a jak se co děje, takže jsem pak schopný mu hodně vysvětlit. Je toho celkově hodně, ale zatím to zvládám nějak skloubit. Uvidíme, jak to bude, když se teď do boxu víc opřu, nicméně Dejv je priorita a jeho zápasům se maximálně podřídím.

Viděl váš zápas? Vy jste mu vyčítal po poslední výhře v UFC chyby, vrátil vám to?
On můj zápas neviděl a já vlastně taky ne. Ale vím, že už v ringu jsem si xkrát říkal: Tohle jsi prospal! Proč zase couváš? Co to děláš ty blbče?

Bylo složité se připravit v této době, kdy vládnou omezení - myslím hlavně sparingy, s kým a kde jste spároval?
Tak já bych asi nemluvil úplně o nějaké přípravě. Věděl jsem, že mám k dispozici v podstatě pár dní na hodně intenzivní trénink, kterému musím dát maximální otáčky a moc velký objem bych nezvládl, protože jsem na tom nebyl nic moc. Takže jsem odjel několik intervalových stínovaček, zaběhal nějaké půlhodinovky a 3x v týdnu jsem dal 8-10 kol u nás v oddíle BC HK. Jednou jsem byl v Pretorianu Pardubice a posledních 10 rund s Míšou Karvayem venku na atleťáku, protože gymy už zavřely. 

Málo času, byl o to větší stres před zápasem?
Trénink byl pro mě v klidu, ale do poslední chvíle jsem čekal, jestli nebude lockdown, nebo nebudu mít pozitivní test, jako třeba Dejv, který pak nemohl jet a já musel stáhnout k sobě do rohu trenéra ze Srbska Želka Raśeviće. Tímto mu moc děkuju za to, jak se mě ujal a pomohl mi k vítězství. Měl jsem kliku.