Třikrát a dost! Souboj velkých bojovníků vyvolal velké očekávání boxerského světa

Druhým dílem pokračujeme v seriálu o utkáních, která ve své době byla právem nazývaná Souboji století a která se svojí neopakovatelnou atmosférou zapsala zlatým písmem do boxerských kronik. V tomto díle vám připomeneme tři zápasy mezi legendami boxu Rockym Grazianem a Tony Zalem, které se uskutečnily těsně po válce a na které pamětníci s velkou úctou vzpomínají dodnes.

Graziana úder úplně paralyzoval. Zalapal po dechu a jeho nohy, obvykle silné, se zhroutily jak domeček z karet. Ještě několikrát se pokoušel vstát, ale jen provazy ho udržovaly v pozici, ve které by snad byl schopen dál boxovat. Ale i to trvalo jen několik málo sekund. Favorit utkání uslyšel magické odpočítávání už vsedě. Rozhodčí Ruby Goldstein zápas, za který oba borci inkasovali po 78 890 dolarech, ukončil. Skoro osmdesát tisíc dolarů byl největší „honorář“, jaký do té doby nikdo ve střední váze nedostal. Utkání bylo vyhlášeno jako „Souboj roku 1946“ a vítěz Tony Zale se stal podle časopisu The Ring Magazin i jeho „Bojovníkem“ poválečného roku 1946.

16. července 1947

Výsledek prvního zápasu nedal spát nejen odborníkům, ale i samotnému Grazianovi. Nemohli se smířit s faktem, že zápas rozhodl jeden jediný „šťastný“ úder Tonyho Zala. Neuběhl ani celý rok a byla připravená odveta. V polovině července se v kryté hale Chicago Stadium znovu utkali. A znovu byl favoritem Graziani, za kterým se do Chicaga vypravilo mnoho fanoušků. Ale i přes fakt, že utkání patřilo k jednomu z vrcholů roku 1947, hala pro dvacet šest tisíc diváků se zdaleka nezaplnila. Neskutečně vyšroubované ceny lístků zapříčinily, že sedm tisíc míst zůstalo volných. 

Tony Zale začal velmi dobře. Celá tři kola boxoval soustředěně a nedával soupeři žádnou šanci na vítězství v zápase. Vypadalo to, že si Zale na Graziana po prvním úspěchu víc věří. Už ve třetím kole fanoušci Graziana úžasem zkoprněli. To když domácí šampion poslal jejich idol k zemi. Tony Zale ho nadále častoval škálou úderů a Graziano se zmohl jen na několik kontraúderů, jež jen symbolicky „vystřeloval“ na v pohodě boxujícího Zala. V pátém kole už měl Ital pravé oko úplně oteklé a po hlavě mu stékaly pramínky krve. Přesto se nebál stále pouštět do útoků. Tlačil se dopředu ze všech sil. Ataky Graziana v další části utkání braly už ale Zalovi dech a ten pomalu ztrácel síly. Neboxoval už zdaleka tak lehce a Graziani vytušil, že má velkou šanci na zvrat souboje. 

Diváci v hale překvapením skoro až nedýchali. Ital začal v ringu řádit jak tajfun. Zale se už častěji dostával do provazů, což využíval Graziani k dalším úderům. Na tělo Zala dopadaly neustále zvedáky a pravé háky. To už byl domácí šampion zcela otřesen. Hlava chtěla boxovat dál, ale tělo už přestávalo poslouchat. Už věděl, že jen zázrak ho může zachránit. Nechtěl si konec vůbec připustit, ale už k němu směřoval mílovými kroky. Elán a svěžest se vytrácela. A Graziano? Jako by ani neboxoval celých pět kol. Měl najednou sil na rozdávání. 

Všechny bolestivé grimasy, které ho provázely skoro celý zápas po úderech Zala, už nahradil mírný úsměv. Hala bouřila a připravovala se na vyhlášení nového šampiona. Po další sérii v šestém kole se Zalovi podlomila kolena. Padal k zemi snad věčnost. Jeden, dva… Další počítání už Zale neslyšel. Rozhodčí Johny Behr už beznadějnou „válku“ o trůn ukončil. „Člověk z oceli“, jak Zalovi přezdívali, přišel v šesti kolech o titul. Král zemřel, ať žije král! Po letech Graziano ve své autobiografii napsal: „To už nebyl boxerský zápas. To byla válka. Kdyby s námi v ringu nebyl rozhodčí, jeden z nás by byl mrtvý.“ 

Tony Zale měl slíbenou odměnu 40 procent s celkového zisku, který byl 422 000 dolarů. Rocky Graziano pouhých dvacet. I přesto byli organizátoři s výdělkem spokojeni. Zisk ze zápasu přes čtyři sta tisíc dolarů se stal na dlouhou dobu rekordem výdělku ze zápasu v kryté hale. Tento rekord padl teprve až v roce 1968, kdy se v nové Madison Square Nino Benvenuti střetl s Emilem Griffithem a Joe Frazier s Busterem Mathisem. I druhý souboj Zale-Graziano se stal po roce znovu „Soubojem roku“.

10. června 1948

Tony Zale se cítil ukřivděný. Kromě šestého kola prý měl ve druhém zápase dozajista navrch, a tak ještě rok po prohraném souboji spílal rozhodčímu. Měl prý krizi, ale ne až tak dostatečnou, aby arbitr utkání ukončil. Je otázkou, jestli mu rozhodčí spíš nezachránil život. Ale pojďme dál. Je před námi třetí souboj, který se konal znovu na domácí půdě Rockyho Graziana. 

Na otevřeném stadionu v New Jersey se v den utkání spustil vytrvalý déšť, a tak třetí duel mezi Zalem a Grazianim musel být přeložen na další den. To se nelíbilo hlavně Grazianovi, který se po utkání vymlouval na to, že musel dlouho odolávat psychické zátěži čekáním na zápas, která přeložením zápasu na další den trvala déle. Ale znovu to byl on, kdo byl v souboji favoritem. Vždyť byl v nejlepších boxerských letech. Šestadvacet roků na straně italského šampiona a proti němu pětatřicetiletý kmet, který pomalu končil kariéru. Tony Zale po tomto střetnutí vybojoval už pouze jediný zápas s Marcelem Cedranem, ve kterém prohrál.

Ale pojďme zpět do kotle newjerseyského stadionu. „Do třetice a dost“. Tak nazvali organizátoři souboj. Na každé straně jedno vítězství. Nyní se rozhodovalo, kdo bude ten lepší. Třetí souboj byl podle odborníků jeden z nejlepších, nejemocionálnějších, ale také nejkratších. Dvaadvacet tisíc diváků vidělo pekelný začátek Tonyho Zala. Trefoval svého soka, kam se mu zachtělo, a do úderu vkládal nejenom ladnost, ale i tvrdost. Už v prvním kole Graziano „odpočíval“ na podlaze ringu a jen silou vůle se na odpočítávání zvedl. 

I ve druhém měl zcela jasně navrch Zale. Graziano se snažil, ale jeho kontraúdery neměly potřebnou razanci. Třetí kolo? Jak přes kopírák… Graziano dostával zabrat. Při jednom skvělém útoku Zala se ocitnul dvakrát na zemi. Pokoušel se vstát. Arbitr napočítal do sedmi, ale Graziano byl stále v předklonu. Když se začal pomalu narovnávat a zkusil se zápasem něco udělat, přilétla jak blesk rána ze Zalových rukavic. Levý zvedák nadobro ukončil utkání. Graziano ležel na zádech. Už se ani nepokoušel vstát. Byl jak v mrákotách. Už ani nevnímal, kolik sudí napočítal. Byl konec. Konec soubojů mezi odvěkými rivaly. Mezi New Yorkem a Chicagem. Městy, která se předháněla, kdo má v boxu větší úspěchy…