Učitelka ze školky jde do boje. Děti mi fandí, občas chtějí, ať jim ukážu svaly
07.05.2026
Autor: Miroslav Obluk
Lea Tanačová, učitelka i bojovnice. FOTO: se souhlasem Ley Tanáčové
Sen se brzy stane skutečností. Po letech trénování a náročných zápasů zažije půvabná Slovenka Lea Tanáčová profesionální premiéru v rodném městě. Na sobotním turnaji PML 20 v Trenčíně se učitelka z mateřské školky utká s Dianou Kupcovou. A kupředu ji bude hnát nejen domácí publikum, ale i děti ze školky.
Leo, dříve jste kralovala kickboxu, teď dýcháte pro thajský box. Kdy nastal tento obrat?
Vždycky jsem se věnovala oběma sportům, ale ke kickboxu jsem měla blíž. Byla jsem totiž nejmenší a nejdrobnější v celém gymu a klinč mě nikdy nebavil. Nedokázala jsem totiž nikoho strhnout, takže jsem radši šla tu K-1 a byla jsem mrštná, rychlá. Ale teď, jak jsem starší, zkušenější, tak už si taky dovolím na někoho něco zkusit, podkopnout ho, strhnout a začínám si to užívat, klinč mě baví.
Na začátku roku jste si splnila sen, přišel debut v profi ringu, jak dlouho jste z toho dne žila?
Velmi dlouho, doteď se mě to drží, velice si toho vážím, že jsem mohla mít debut na PML. Byl to velký zážitek, ať už šlo o vážení, o zápas, o to, co se odehrálo na mých sociálních sítích, z toho žiji dodnes a jsem moc ráda, že jsem si mohla tento sen splnit.
Po turnaji vám sociální sítě vybouchly…
Vůbec jsem to nečekala. Dala jsem na sítě jedno video ze staredownu, a to už jsme měla v hlavě roky předtím. Plánovala jsem si, že bych dala takové video, tohle bych řekla, už dlouhé roky jsem to měla v hlavě, vizualizovala jsem si to (jak se bude chovat během profi debutu), pak jsem dala to jedno video ze staredownu a to se mi strašně chytlo jak na Instagramu, tak i na Facebooku. Vůbec jsem to nečekala. Bylo cítit, že mě lidé začali vnímat na sociálních sítích i v mém okolí a moc mě to potěšilo.
Teď na vás čeká debut na domácí půdě. Co to pro vás znamená?
Ohromně moc. O této chvíli sním asi devět let. Když jsem byla na prvním Muay Thai turnaji, který pořádal můj trenér Tomáš Tadlánek, tak jsem si řekla: Fu, mít někdy zápas v Trenčíně na gala, to by byla pecka. A teď se mi to splní. Snažím se si celý ten proces užívat, to promování zápasu, sociální sítě, tréninky, vše. Je to věc, na kterou jsem se těšila, makala jsem a v sobotu si to jdu užít na sto procent.
Podpora domácích fanoušků bude jistě znát…
Ano, prodala jsem asi 70 lístků, budu tam mít takový svůj fanklub, své blízké. Trenčín je mé rodné město, vždy jsem bydlela jen tady, takže se moc těším.
Na co se těšíte nejvíc?
Těším se na vážení, na nástup, na okamžik, kdy lidé začnou křičet mé jméno. Když jsem to zažila poprvé v Hlohovci, bylo to úžasné. Těším se na celý týden, hlavně, jak bude po váze, protože do té doby je to všechno náročné. Chodím totiž i do práce, musím si hlídat stravu, dělat váhu, do té doby je to náročné, ale jak bude odváženo, mediální vážení a zápas, tak na to se ohromně těším.
Máte před sebou ostrý zápas, za sebou náročné tréninky, dělání váhy. Jak se vám to daří zvládat s prací?
Pracuji jako paní učitelka ve školce a ten poslední týden je velice náročný. Dělám váhu, málo jím. Abych se dokázala věnovat dětem naplno, podat v práci výkon, pak jít na trénink, hlídat si stravu, je to náročné. Přemýšlím ještě nad tím, co vše musím udělat, stihnout. No a v pátek mám dovolenou, na to se těším (úsměv).
Klobouk dolů. Práce učitelky je náročná i bez zápasové přípravy…
Přesně tak, je to náročné. Nemůžu ve školce totiž jen tak sedět za stolíkem, být nepříjemná, musím být přítomná, být tam pro ty děti, být starostlivá a milá, takže to je někdy opravdu náročné.
Jak reagují děti na váš zápas, podporují vás, fandí?
Já mám ještě dost malé děti, jsou ve věku 3–4 let, takže si to ještě úplně neuvědomují, ale některé děti to vědí nebo jim to ukázali rodiče na internetu, takže někdy přijdou a řeknou, že mě viděly na telefonu. Taky se ptají, jestli boxuji, jestli jim ukážu svaly nebo jestli jdu dneska na trénink. Ale fandí mi a před zápasem mi s kolegyní posílají videa, jak mi drží palce. Je to moc milé a příjemné a jsem za to velmi vděčná. I když z toho mám předem trochu respekt, ne všichni rodiče to mohou brát dobře a mohou mít předsudky, ale zatím mám jen dobré zkušenosti.
Co si od sportu slibujete dál, čeho všeho byste chtěla dosáhnout?
Kdysi jsem měla velké cíle, být nejlepší na světě, ale teď se na to celé koukám trochu jinak. Teď si to hlavně užívám, určitě bych chtěla na nějaký mezinárodní šampionát. Když přijde nějaký telefonát, budu ráda, ale nechci na sebe vyvíjet tlak. Hlavní je, aby mě to bavilo, abych si to užívala. A pak vše podle mě bude tak, jak to být má.
Je něco, co byste ráda vzkázala závěrem?
Ať se lidi přijdou podívat. Mají se nač těšit, bude to velký den pro Československo. Ať si lidé kupují PPV, lístky, přijdou se podívat, moc se na ně těším.