Utrhnul mi suspík, kousnul mě do ruky, popsal Lengál řežbu. V kleci se cítil jako Monster
05.03.2024
Autor: Ondřej Huml
Je po boji.FOTO: OKTAGON MMA
Sáhl si za hranici lidských sil. Na konci prvního kola přišel o nohu, i tak ale Vlado Lengál vzdoroval Danielu Torresovi až do konce zápasu. V osmifinále Tipsport Gamechangeru svedli neskutečnou válku a obětí v ní bylo mnohem víc. Zatímco Rakušan opustil klec s otřesem mozku, český střelec přišel kromě nohy i o suspenzor. Navíc byl pokousaný!
Vlado, jak se cítíte pár dní po zápase?
Jsem v pohodě. Zápas byl skvělý, akorát mě bolí noha. Odpálil mi ji.
Můžete se na ni postavit?
Hele, postavit se na ni můžu. Ale že by to bylo na nějaký hopsání, to ne (směje se).
I když jste nepostoupil, předvedl jste jednu z nejlepších bitev večera. Minimálně se vám povedlo složit v Ostravě reparát za souboj se Samuelem Barkem. Převládá tedy spokojenost?
Když nevyhraješ, spokojený nemůžeš být nikdy. Torrese jsem měl na lopatě. Mrzí mě, že jsem se nechal strhnout davem a pustil tam to nelegální koleno. Kdyby k tomu nedošlo, věřím, že zápas skončí jinak. On mi pak vzal nohu a od té chvíle jsem už bojoval hlavně sám se sebou. Nemohl jsem se o tu nohu vůbec opřít, nemohl jsem ho ani začít dobíjet. Kdyby mě totiž znovu kopl a já padl k zemi, bylo mi jasné, že to rozhodčí hned mávne. Nohu jsem měl fakt vypnutou, ale takový je holt fighting.
Začněme tím nelegálním kolenem. Jak byste to popsal z vašeho pohledu?
V jednu chvíli jsem se zabalil a trefil ho loktem. Když začal vstávat ze země, říkal jsem si, že ho kopnu kolenem a bude v ha*zlu, jenže jsem ho asi trochu zatlačil a on na té zemi zůstal sedět. Bohužel, nevšiml jsem si toho. Nechal jsem se příliš strhnout fantastickým davem, který mě hnal pořád dopředu. Ale myslím, že do hlavy jsem ho netrefil, že mu to šlo přes krk na hrudník. Těžko říct, teď už je to jedno. Samozřejmě jsem se za to omluvil, oboustranně to byl ale hodně tvrdý boj.
Zatrnulo vám, že by z toho mohla být diskvalifikace?
No, on v tu chvíli pokračovat nechtěl. Říkal jsem si, že to snad není ani možný, naštěstí ho ale doktor ze zápasu nevyndal. Nutno říct, že mi to Torres pak vrátil. Utrhnul mi suspík, kousnul mě do ruky. Bylo vidět, že chtěl zkrátka vyhrát za každou cenu (směje se).
Opravdu vás kousnul?
Jasně. Komentátoři měli za to, že si stěžuju na držení rukavic, Torres mě ale kousnul do ruky.
Co jste na to říkal?
Zařval jsem a pokračoval. Někdy je totiž lepší nemyslet a bojovat dál. Nabádali mě k tomu i trenéři. Říkal jsem jim, že nemůžu ani chodit, oni ale křičeli, ať makám dál. Chtěli mě tím podpořit, udržet mě ve hře. Já jsem za to moc rád.
Tak zkušený bojovník jako Torres by si ale kousance měl odpustit…
Došlo k tomu v zápalu boje. V upoutávkách říkal, že v kleci není čas na lítost ani na fair play, tak to asi myslel vážně (směje se). Ale nestěžuju si. V boji se může stát fakt cokoliv. Když mě kousneš, kousnu tě taky. Nebo ti tam hodím granát.
Máte ještě otisk zubů na ruce?
Už ne. Když si to prohmatám, pořád to bolí, ale snad to bude v pohodě.
Co se zraněné nohy týče, napadlo vás to kvůli ní vzdát?
Nenapadlo. Chtěl jsem vydržet až do konce. Ale byl jsem bez ní dvě kola, potom už jsem bojoval hlavně sám se sebou. Nemohl jsem se hýbat, chvílemi jsem si připadal jako Monster (směje se). Na zemi jsem chtěl přejít do škrcení, on mi tu nohu ale hned zapáčil. Byla to taková bolest, že jsem ji nemohl skoro ani vyndat. Hlavně jsem samozřejmě nechtěl, aby mě do ní ještě jednou kopnul. Ve třetím kole jsem šel proto po takedownu a dobrovolně jsem si pod něj lehnul, abych ho pak přetočil. Bylo to pro mě lepší než riskovat, že mi nohu zasáhne ještě jednou. Prostě jsem chtěl bojovat až do konce.
Torres do toho šlapal hned od začátku. Překvapila vás síla jeho úderů?
Byly to tlačené, nepříjemné rány. Hodně tvrdé, Torresova síla mě ale nepřekvapila. V těch malých rukavicích je to fakt hnus. On ke mně přiskočil a trefil mě zadní, jít s ním okamžitě do přestřelky jsem ale odmítl. Měl jsem v plánu ho nechat trochu vyblbnout a kontrovat loktem z otočky, rozhodit ho a pak skočit do té kapsy, bojovat s ním. Myslím, že to se i podařilo. Loktem jsem ho v prvním kole trefil tak, že ho mám doteď nateklý. Měl jsem to v tu chvíli dobře rozjeté, tím kolenem jsem si ale všechno pokazil.
Bojoval jste s bývalým šampionem KSW a rozhodně jste nezklamal. Chtěl byste odvetu?
Určitě se jí nebráním. Navíc je tu pořád Lucky Loser, který mě do Gamechangeru může poslat zase zpátky. Věřím, že jsem ukázal, že i v 70 kilech mám co nabídnout. Že si zasloužím v pyramidě být, že tam ještě můžu nadělat paseku. Torres je pro mě legenda, ale nezklamal jsem s ním.
Zpátky do pyramidy vás mohou poslat fanoušci. Je něco, co byste jim chtěl vzkázat?
Chtěl bych jim moc poděkovat za podporu, protože to bylo fakt neskutečný. Byl jsem vážně hrdý, že můžu do klece nést českou vlajku, v Ostravě jsem se cítil jako David Kozma. Pokud mě fanoušci chtějí vidět v pyramidě dál, budu moc rád, když mi dají ještě šanci. Pokud bych ji dostal a zápasil v Edenu, bylo by to to nejlepší, co by mě mohlo potkat.
Za výkon s Barkem vám manželka hubovala, teď ale musela jistě chválit. Mám pravdu?
Neřekl bych, že mě vyloženě chválila, ale kritika tam už žádná nebyla. Zaplaťpánbůh (směje se). Naopak ocenila, že jsem bojoval až do konce. A samozřejmě se ptala na mou nohu, protože ta vypadala fakt špatně.
A jak váš výkon zhodnotil Ondřej Novotný?
S Ondrou jsem prohodil pár slov v kleci, potom už na to nebyl čas. Mluvil jsem ale krátce s Paľem (Nerudou) a ten mě chválil. Říkal mi, že s jednou nohou jsem to zvládl vážně super. Po zápase se chtěl se mnou každý fotit, ale já nemohl ani chodit. Byl jsem rád, že jsem se odplazil pryč a odjel rychle domů.
