V genech má bojovníka. Stifler chce do UFC, nyní ho čeká boj na domácí půdě
17.05.2025
Autor: Barbora Poláková
Patrik Kutil.FOTO: Český svaz MMA
Dvacetiletý Patrik Kutil má bojovníka v krvi. Syn úspěšného boxera Ladislava Kutila prozatím dobývá svět amatérského MMA, stejně jako jeho bratr Erik. 31. května ho čeká zápas na více než domácí půdě, na Heroes Gate. Do pražské UNYP arény to má pět minut pěšky. Nikdo nebude mít větší podporu. Jeho budoucnost je daná, chce do UFC, teď tam dojít, má na to pár let, stanovil si cíl bojovník, který má přezdívku Stifler.
Patriku, říká se vaší mámě Stiflerova máma?
Jojo, říká se jí tak (smích). Má i takový email. Ale ono to vzniklo obráceně. Já mám vlastně přezdívku od mámy, už třeba v mých sedmi letech. Už mi to zůstalo. Myslím, že je lepší, když vám přezdívku někdo dá, než že si ji sám vymyslí.
Máte v krvi bojovníka?
Myslím si, že určitě. Nebyl bych takový, kdybych neměl svého tátu i mámu. Vyrůstal jsem v tělocvičně, ale sportovat jsem začal až později. Na tréninky jsem chodil až tak od patnácti, do té doby jsem si tam jen hrál.
Dal vám táta na výběr, jaký sport si zvolit?
Měl jsem úplně volnou ruku, táta mi nic nenutil, ani vlastně nenabízel. Vybral jsem si to sám. Myslím, že táta asi ani nechtěl, abych to dělal.
Funguje váš otec i jako trenér?
Primárně trénuji v Gorila MMA pod Pepou Králem, plus chodím na lapy za tátou. Pak mám ještě Michala Novotného. To je moje trenérské trio.
Pracuje s vámi i po mentální stránce?
Ano. To už je klasika. Když jsem začínal, tak jsem od něj před zápasem dostával rady, co dělat, jak se mám připravit, co mě bude čekat. Teď už ne, už to znám. Je to určitá výhoda oproti konkurentům.
Byli jste s bráchou od malička rváči?
Nejvíc sparingů mám s bráchou. Když jsme byli malí, pořád jsme se prali. Navzájem jsme se tím posouvali.
Je mezi vámi nějaká rivalita?
To určitě ne. Posouváme se navzájem, podporujeme se, pomáháme si. Rivalita tam není žádná. Nepřepočítáváme si medaile.
Kdo je lepší?
Pokud bychom si dali sparing, tak vyhraje on, protože je těžší. Co se týče výsledků a úspěchů, tak já.
Absolvoval jste tréninky s Jiřím Procházkou, co vám to dalo?
Byl jsem pozvaný na dvoudenní kemp od BJP Institutu. Bylo to super. Jirka je jak z jiného vesmíru. Dalo mi to hodně po mentální stránce. Hodně mluvil, povídal si s námi. Bylo to velmi motivující. Měli jsme celkem čtyři tréninky. První tři byly zaměřený na techniku, poslední trénink byl sparingový, kde jsem si to mohl pinknout i s Jiřím. To bylo super.
Kdy se chystáte na přestup mezi profesionály?
Teď mi je dvacet let a počítám, že bych chtěl zhruba ve dvaadvaceti letech přestoupit. Takže i teď na Heroes Gate půjdu pod amatérskými pravidly, abych se nepřipravil o možnost nastoupit na mistrovství světa a podobně.
Jaká je vaše dosavadní bilance?
Dohromady se vším všudy mám padesát zápasů, z toho v MMA to je asi pětadvacet. Mezi seniory mám skóre 6-3-1. Do osmnácti let jsou zakázané údery do hlavy, to už není ani MMA. Tenkrát jsem kvůli tomu musel upravit můj styl. Vždycky jsem býval spíš postojář, ale když nemůžete trefovat hlavu, moc se neprosadíte. Díky tomu jsem se víc naučil i zem a nyní jsem už komplexním zápasníkem. Paradoxně to nakonec pomohlo.
Jak se vám zápasí na domácí půdě?
Na Heroes Gate budu zápasit počtvrté a pokaždé jsem tam zvítězil. Je super, že do haly to mám asi pět minut pěšky, můžu jít v pantoflích. Myslím, že tam mám největší podporu ze všech, je to super. Těším se na to, až tam budu mít profesionální zápas.
Jaká bude vaše budoucnost?
Mám nejvyšší cíle. Chci dojít až na vrchol, což je UFC a jdu si za tím. Makám, co to jde a jednou to bude. Ve dvaadvaceti bych chtěl být mezi profesionály, tak myslím, že do pětadvaceti, šestadvaceti bych tam mohl být a v osmadvaceti budu mít titul. Pak můžu klidně ještě deset let obhajovat.