V gymu jsme s mamkou byly za exoty, směje se bojovnice PML. Dříve hrála fotbal za Baník
24.01.2024
Autor: Ondřej Huml
Irena Smolíková.FOTO: se souhlasem Ireny Smolíkové
Píše hodně zajímavý příběh, z fotbalového hřiště zamířila do ringu. A už příští sobotu ji v něm čeká tuze velký zápas. Teprve devatenáctiletá thajboxerka Irena Smolíková se chystá na svou premiéru v prestižní Professional Muaythai League (PML). Lehké sousto na úvod? Nic takového! Na galavečeru v Třinci se pobije s Olgou Kvaiserovou, která tam loni bojovala o titul šampionky CMTA v muay thai. "Budu v roli outsidera a vůbec mi to nevadí. Alespoň mám šanci lidem ukázat, co jsem se už stihla naučit," konstatovala Smolíková v rozhovoru pro kaocko.cz.
Ireno, jak se těšíte na svou velkou premiéru?
Těším se hrozně moc. Na to, jak krátkou dobu se bojovým sportům věnuji, je pro mě účast na turnaji PML vážně velký úspěch. Vážím si toho, že mi dají šanci se ukázat.
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že vás PML chce na turnaji v Třinci?
Bylo to obrovské překvapení. Ani jsem nedoufala, že osloví i holku, co není mistryně republiky a v thajboxu je i s cestou jen rok a třičtvrtě, o to větší mi to ale udělalo radost. Zvlášť když půjdu se soupeřkou, co má na domácí scéně už dost velké jméno. Taky je pravda, že s Olgou měla původně jít loňská šampionka Česka Karolína Poršová. Když onemocněla, nabídli ten zápas mně.
Váhala jste, zda tak náročnou výzvu přijmout?
Já jsem byla rozhodnutá hned. Je to pro mě obrovská šance. Ale nabídka přišla jen tři týdny před turnajem, nejdřív ze všeho jsem to tak musela probrat se svým týmem, se svými trenéry. Zvážit, zda se stihnu nachystat, zda si nepůjdu pro jistou prohru. Nakonec jsme ale usoudili, že nemám vůbec co ztratit. Že je to skvělá zkušenost a byla by škoda ji nevyužít.
Chápu. Jste v pozici, kdy můžete jen překvapit, většině bojovníků to vyhovuje.
Mně taky. Jak říkám, Olga je hodně známé jméno, zkušenější holčina než já. Když s ní prohraju, asi se nic nestane. Budu v roli outsidera a vůbec mi to nevadí. Alespoň mám šanci lidem ukázat, co jsem se už stihla naučit.
Na co si musíte dát u Olgy největší pozor?
My se dobře známe. Půl roku jsme společně trénovali u trenéra Martina Vaňky. V kariéře mě Martin posunul dál, některé věci jsme ale viděli trochu jinak, tak jsem od něj odešla do Svarog gymu. Před zápasem právě s Olgou to nedělá moc dobrotu, ale to nevadí. Jsem připravena se předvést. Olga je však hodně šikovná, sparingy s ní byla pro mě velká škola. Uvidíme, jak to bude příští sobotu, zápas s ní je ale to nejlepší, co mě mohlo v tuhle chvíli potkat. Samozřejmě jdu do toho s cílem zvítězit. I kdyby to ale nevyšlo, a já předvedla dobrý výkon, dobrý zápas, mohla bych zaujmout, dostat další šanci.
Jste stále kamarádky?
Snad ano. Tím, že teď máme spolu zápas, už to asi mezi námi nebude nikdy jako předtím, ale třeba jo. Olga je fajn. Psaly jsme si spolu.
Zajdete po zápase na pivo?
Určitě nebudu proti. Jsem ten typ, co se klidně s někým pozabije v ringu, ale tím pro mě rivalita končí. Po zápase si s Olgou dám pivo moc ráda.
Co nervozita, dostaví se? Nebo tu už je?
Žádnou nervozitu necítím, spíš se hrozně těším. Zatím jsem ale ani neměla moc času o tom přemýšlet. Studuji totiž výpočetní a aplikovanou matematiku a teprve teď jsem dodělala poslední zkoušku. Třeba tedy nějaká nervozita ještě přijde. Uvidíme.
Čím se odměníte, pokud zvítězíte?
Tréninkem. A po zápase si snad dám to pivo (směje se).
Pojďme teď k vaší fotbalové kariéře. Jak se to stane, že obránkyně Baníku Ostrava vymění hřiště za ring?
To je dlouhý příběh, na svou fotbalovou kariéru ale vzpomínám moc ráda. Do Baníku jsem se dostala už po půl roce. Hrála tam defenzivu nebo štít v záloze a musím říct, že s holkama jsme měly fakt super partu, bylo to pro mě boží období. Postupně se ale náš tým začal bohužel rozpadat. Baník se spojil s Vítkovicemi, což mi úplně nevyhovovalo. Navíc jsem věděla, že chci hlavně studovat a fotbal mít jen jako koníček, takže jsem se přemístila do Bílovce. Jenže tam se hrála jen divize, a i když jsme měly na to vykopat alespoň třetí ligu, nikdo tam nejevil moc zájem posunout se výš. Tak jsem toho nechala.
Jak jste se pak dostala do gymu?
Hledala jsem, co nového tady dělat a našla si, že v Novém Jičíně jsou kurzy MMA. Ale nechtěla jsem tam jít sama. Říkala jsem si, že to tam bude samý testosteron a já budu za exota, proto jsem přemluvila mámu, ať vyrazí na trénink spolu se mnou. V růžovém triku, růžových kraťáskách, jsme za exoty samozřejmě byly, ale mně se tam moc líbilo (směje se). Byť jsem předtím hrála fotbal a mamka celý život tancovala, něco se zlomilo, chytly mě bojové sporty. Trenér Marek Novotný, který mě vede dodnes, se po pár měsících zeptal, zda bych si nechtěla dát zápas, tak jsme se domluvili. Přiznám se, nejdřív jsem chtěla dělat spíš MMA, ale nakonec jsme spolu rozjeli postoj. Pak už to šlo ráz na ráz.
Chtěla byste se do MMA vydat v budoucnu?
Možná ano. Muay thai jsem zprvu brala jenom jako zastávku, teď mě ale baví fakt moc. V tuhle chvíli u mě vítězí, ale MMA bych si jednou zkusila ráda. Uvidíme, jak to bude dál.
Určitě tedy oceňujete, že v PML se bude nově zápasit i v MMA.
Je to moc fajn. O MMA totiž mají lidi velký zájem, fighteři jsou známější než thajboxeři. Zároveň si ale myslím, že je jen dobře, že pro PML zůstávají i nadále prioritou zápasy v postoji. Zaslouží si to.