Válečník s duší umělce se chystá na bitvu se slovenským Tankem. Občas se sám sebe bojí
22.09.2023
Autor: Miroslav Obluk
Matěj Kozubovský.FOTO: se souhlasem Matěje Kozubovského
Na fanoušky postojářských disciplín čeká svátek. Matěj Kozubovský se na začátku prosince utká v odvetné bitvě se Sebastiánem Fapšem. Poprvé se oba elitní střelci utkali na půdě Oktagonu, odvetu svedou na galavečeru RFA 14. První vzájemný zápas obstaral dechberoucí přestřelky v postoji. Z výhry na body se nakonec radoval slovenský Tank. Zastavil českého střelce. Před odvetou se však mnohé mění. "Cítím, že jsem nezastavitelný. Přijdu si jako génius, umělec a sám sebe se bojím," usmál se Kozubovský v rozhovoru pro kaocko.cz.
S Fapšem jste se jednou již utkal. V čem si myslíte, že to po dvou letech bude jiné? Bude to lepší pro vás, nebo pro něj?
To je otázka. On se mi smál, že jsem měl pauzu. Rýpnul si do mě, že jsou věci, které nedohoním, s tím já ale absolutně nesouhlasím.
Jak dlouhá byla vaše pauza?
Poslední rok jsem se v tom tak nějak plácal. Trénoval jsem si tak nějak pro sebe, ale cítím, že zraji. Psychicky jsem se za ten rok neskutečně zocelil a věci, kterými jsem si prošel, mě posunuly dál. Cítím, že mě už jen tak něco nerozhodí. Psychiky jsem si sáhnul na dno a zjistil jsem, že jsem opravdu odolný. Překvapilo mě, jak jsem se srovnal. Cítím, že když na trénink chodím s takovou vervou, s takovou chutí jako teď, tak jsem nezastavitelný. Přijdu si jako génius, umělec a sám sebe se bojím (úsměv).
Fapšo v začátcích zápasů působí jako by chtěl svým soupeřům ustřelit hlavu, máte z něj stejný dojem?
Asi jo, mám.
Jak se dá na takový tlak připravit?
Je otázka, co si na něj vymyslím. Ale určitě je snadnější připravit se na takový drtivý tlak, (v uvozovkách drtivý) než na člověka, který je chytrý, taktický a má třeba dobré oko. Na něco takového se člověk nepřipraví. Když je člověk komplexní, nevíte, co můžete čekat. Ale když jde někdo dopředu a hází to tam jak v hospodě, tak na to se dá připravit lépe.
Trénujete u Luboše Šudy, je on tím správným trenérem, který vás na tento zápas dokáže připravit? Má za sebou stovky zápasů v boxu, pomáhá vám to?
Určitě. Já už jsem dost zkušený. Vím, co mám dělat. Vím, kam mám jezdit na kempy. Přípravu si dokážu naordinovat sám. Luboš mi třeba poradí, upraví styl, taktiku, ale já třeba vím, že potřebuji více kopat, tak si k tomu vyberu vhodné sparingpartnery. Myslím si, že jsem dost chytrý fighter, abych věděl, na co se zaměřit. Ale Luboš je dobrý trenér.
Vyprávěl jste, že jste si sáhnul na dno. Jak se z toho dna dá odrazit? Dokážete na ty těžké chvíle zapomenout? Vím, že jste zmiňoval, že jste hrál na piano.
Teď se k tomu možná konečně odhodlám (smích). Byl jsem na kurzu kreslení. Rozhoduji se nad nějakým uměleckým kroužkem, pianem. Zatím jsem si našel nějaké učitele, teď už to jen skloubit časově. Rád bych začal více chodit na horolezeckou stěnu. Z té jsem mimo jiné nedávno spadl a natrhl jsem si hýžďový sval (smích). Takže teďka přemýšlím, která z těch disciplín pro mě bude nejvhodnější.
Máte k umění vztah?
Ano, kreslil jsem si už jako malý. Hlásil jsem se dokonce na grafickou školu, pak jsem se na to ale úplně vykašlal. Hraní na piano se mi vždycky líbilo a kreslení mě bavilo dřív. Takže to jsou takové varianty, které přicházejí v úvahu.
Co na pianu dokážete zahrát?
Nic (smích). Jsem úplný začátečník, ale láká mě to.
Dokážete se díky tomu dostat do jiného světa?
Jo, jo. Ale na druhou stranu teď něco podobného cítím ke sportu. Sport je pro mě věc, díky které utíkám od reality.
Užíváte si teď tréninky více?
Přesně tak, teď se z toho stalo moje hobby, podobně jak jsem to měl, když jsem byl dítě. Nechci nic zakřiknout, může se to vrátit do starých kolejí. Stane se z toho stereotyp před zápasem, ale teď se v sobě snažím udržet ten žár, aby byl ten sport mou láskou, únikem od reality.
Baví vás ta dřina před zápasem?
Tu mám moc rád. Štval mě vždycky stereotyp. Když jsem třeba věděl, že celý den budu v práci na nohou, a pak budu muset jít na trénink. Věděl jsem, že musím, že musím jít teďka na sparing. Ale nakonec si člověk stejně uvědomí, že to dělá pro sebe. Začne na to zase koukat z jiného úhlu. Mě vlastně baví to utrpení, ta dřina. Baví mě, když mám tu flow. To jsem pak úplně nezastavitelný. A ještě nutím trenéra, ať nám přidává. To pak na mě všichni koukají ošklivě. Baví mě si dávat nad rámec.
Baví vás posouvat se neustále dál…
Přesně tak, to mě neskutečně baví.