Velký přesun! Hrdý český reprezentant „přepne“ na kariéru MMA! Už letos

Narodil se sice v Dagestánu, ale dětství už prožil v Chomutově. Klasický zápasník Artur Omarov reprezentuje svou novou vlast už jedenáct let. A je na to patřičně hrdý, i když na Dagestán nedá dopustit. „Mám tam stále spoustu příbuzných. Je to tam vážně krásný. Chápu, že když o Dagestánu mluvím hezky, tak tomu plno lidí nechce věřit, ale je to vážně úžasná země,“ říká český reprezentant, kterému účast na olympijských hrách uniká doslova o vlásek. Přitom je to jeho největší sen. Přivézt z prestižní sportovní akce medaili. A kdyby se to povedlo už příští rok v Tokiu, vůbec by se nezlobil. Plánuje totiž, že by si zkusil před olympiádou i souboj v oktagonu. Nabídky už na stole leží… A mají čím dál jasnější kontury!

V kuloárech MMA se čím dál víc mluví, že byste se mohl objevit v oktagonu?

Když už se už o tom mluví, tak se přiznám, že s koučem André Reindersem vážně uvažujeme o tom, že bych si mohl boj v kleci zkusit. Stejně jsem to měl v plánu. Po olympiádě. Tím, že ji přesunuly na příští rok, mohl bych nastoupit v MMA v nejbližší době a pak znovu přejít na klasický zápas a připravit se do Tokia. Otázkou je, co by na to řekla federace. Jestli by nepřišly z jejich strany nějaké sankce. Ale mě je letos dvaatřicet let a další šanci na zápas v kleci a na olympiádu už třeba nedostanu!

Je to tedy hotová věc, že se objevíte v kleci?

Určitě! Ještě letos! Olympiáda se přesunula. Bundesliga, ve které startuji, je v době koranaviru v ohrožení. Aby také nebyla, když mužstva tvoří z větší části cizinci, pro které je problém se do Německa dostat. Zatím také ani nevím, jestli se bude konat mistrovství světa v Norsku. Mezinárodní federace chce, aby startovalo osm nejlepších zápasnických zemí. V době koronaviru by to mohl být pro některé státy problém.

Judisté jezdí hlavě do Japonska, do země, která jejich sport vymyslela a zdokonalila. Kam jezdí zápasníci na „vysokou“ školu? Která země je zápasem proslulá?

Jezdím kamkoliv, kde je konkurence. Osobně jsem byl moc rád, když si mě pozval na kemp olympijský vítěz Artur Aleksanyan k sobě domů, do Arménie.

Život lidí, včetně sportovců na celé planetě ochromil koronavirus. Jak jste ho prožíval vy?

Moc dobře ne! Stejně jako všichni sportovci. Ale jsme v první řadě jen lidé a v tuto chvíli je nejdůležitější hlavně zdraví nás všech. V době koronaviru jsou dny a příprava diametrálně odlišné. Jediné, co bylo na pandemii „pozitivní“, že jsem mohl být se svou rodinou. Naštěstí jsme měli na půdě skvěle zařízenou posilovnu, kde bylo snad úplně všechno. A na zahradě jsem zápasil se svým švagrem Danem. Takže jsem byl každý den v tréninku.

Zatím o rok se odložily olympijské hry v Tokiu. Pomůže vám jejich přesunutí po sportovní stránce? Budete mít ještě rok na přípravu…

Mně to nijak nepomůže, spíš naopak. Musím se připravit na kvalifikační turnaj a uspět na něm. Což v téhle situaci bude daleko těžší. Pro mě jsou nejdůležitější kvalitní sparingy. To znamená jezdit po světě a trénovat s těmi nejlepšími. To jsem ještě donedávna nemohl. Nic teď nevíme… Ani jaká bude příprava.

Co chybí českému zápasu, aby se v popularitě mezi fanoušky vrátil o pár desítek let zpět?

Jednoznačně medaile. A když to bude ta nejcennější z olympiády, o to víc budeme pro fanoušky zajímavější. Je to vidět třeba na judu, kdy všichni lidé znají Lukáše Krpálka, i když zrovna tomu sportu ani moc nerozumí.

Ale dříve i na zápasy mezi českými kluby chodilo víc diváků. Bojové a úpolové sporty mají v současné době fanoušci rádi. Co by tedy pomohlo zápas víc zpopularizovat?

Já osobně bych zjednodušil pravidla, aby to tolik nerozhodoval rozhodčí. Nikdo pořádně neví, proč dostal soupeř bod. Jestli je to za pasivitu, nebo negativní zápas... Když už pravidlům nerozumí ani bývalí zápasníci, jak jim pak mají rozumět diváci?

V posledních deseti letech přiváželi z prestižních akcí medaile jen Marek Švec a Adéla Hanzlíčková. Může ještě někdo zabojovat o medaile?

O medaile můžeme bojovat úplně všichni. To záleží jen na nás. Letos jsem to byl já a příště to může být zas někdo jiný.

Proč národní tým nevyužívá zkušenosti úspěšného zápasníka a bronzového medailisty z olympiády Marka Švece?

Markovy zkušenosti národní tým využíval někdy do roku 2016. Marek Švec byl a patřil bezpochyby k nejlepším zápasníkům světa. Co se týká jeho práce trenéra, tak se od Marka očekávalo nejspíš víc.

Narodil jste se v Dagestánu. Od roku 2009, kdy jste získal české občanství, reprezentujete naši republiku. Vzpomenete si, jaké bylo vaše dětství, když jste přijel do jiné země…

Jsem velmi hrdý, že mohu reprezentovat Českou republiku. Jako dítě to pro mě a pro moji maminku bylo velmi těžké. A jsem rád, že to je už za mnou. Nevzpomíná se na to dobře.

S čím jste měl největší problémy? S odlišným jazykem nebo jídlem?

Úplně nejhorší pro mě byla gramatika. Nedokázal jsem ji pochopit a doma mi to vysvětlit taky nikdo nedokázal. Jinak co se týká třeba jídla, tak jsem hrozně vybíravý…  Své o tom ví moje žena Sandra. (směje se)

Znáte třeba českého zápasníka Gustava Frištenského?

Samozřejmě že znám. Je to nejslavnější český zápasník a má můj velký obdiv.

Jezdíte do rodného Dagestánu?

Jezdím, a to moc rád. Mám tam stále spoustu příbuzných. Je to tam vážně krásný. Chápu, když o Dagestánu mluvím hezky, tak tomu plno lidí nechce věřit, ale je to vážně úžasná země.

Pomáháte bojovníkům MMA s přípravou na zápasy?

Pomáhám v jednom z nejlepších klubů, Reinders gymu, pod vedením Andrého Reinderse v Praze. Pomůžu všem, co chtějí zlepšit ať už zápas, kondici, sílu či gymnastiku. Jedním, kdo mé služby využívá, je třeba Michal Blackbeard Martínek, který se každým tréninkem posouvá dopředu a stále se zlepšuje! Je to také jeden z největších talentů bojových sportů. Ale setkáváme se na tréninku v rámci možností i dalšími skvělými bojovníky jako jsou Jirka „Denisa“ Procházka, nebo Karlos Vémola. Snad jsem jim nějakým způsobem v rámci wrestlingu pomohl.

Baví vás MMA?

Hodně! Také si myslím, že klasický zápas je nejlepší průprava bojovníků z MMA. Stejně jako v zápase, tak i v oktagonu jsou důležité síla, technika, kondice a psychická odolnost. Je tam sice hodně shodných nebo podobných aspektů, ale MMA a klasický zápas, to je úplně jiný sport.

I ve vašem sportu máte váhové kategorie, do kterých se svou hmotností musíte vejít. Jak to se shazováním máte vy? Věnujete se dietě celoročně, nebo hubnete až těsně před zápasem?

Jak už jsem říkal, jsem v jídle hodně vybíravý.  Nejím úplně všechno. Vyhledávám především zdravou stravu. S váhou mám problém, ale opačný než ostatní. (culí se) Zápasím v sedmadevadesátce a vážím jen devadesát čtyři kilogramů. To znamená, že nemusím hubnout, ale zároveň jsem jeden z nejlehčích zápasníků své váhové kategorie.

Máte nějaký fígl pro někoho, kdo musí shazovat?

Fíglů je spousta, ale základ je dobrá strava a trénink. Můžete vymýšlet, co chcete: jídelníčky, diety, spalovače, ale pokud nebude dodržovat správný režim tak výsledek nebude takový, jaký byste chtěl nebo potřeboval.

A co byste nám poradil na žíněnce? Máte nějaký chvat, který nikdo nezná, a vy s ním vyhráváte?

Vymyslet chvat podle pravidel, který nikdo nezná, je těžké. Já osobně jsem se soustředil na chvaty hlavně v parteru (přetočení nebo přehození soupeře).

Jaké máte sny, plány na dny, co přijdou a budou doufám pro všechny lidi už příjemnější?

Aktuální plán a sen v jednom je olympijská medaile. A je jedno, z jakého kovu bude. Samozřejmě ta zlatá je nejhezčí! (směje se) No a co bude dál? Uvidíme, může to být třeba i kariéra v MMA.