Vémola si pod sebou podřezával větev, v kleci ho sežral tlak, říká mentální kouč
16.11.2021
Autor: Ondřej Propper
Spolupráce před zápasem století...FOTO: se souhlasem Radka Ševčíka
Patří mezi nejuznávanější kapacity ve svém oboru. Mentální trenér Radek Ševčík je personou, jehož služby využívá čím dál více sportovců. A výjimkou rozhodně nejsou ani fighteři. Mezi jeho klienty patřili či stále patří Attila Végh, Martin Buday, Ivan Buchinger, Matúš Juráček a mnoho dalších. V čem jim Ševčík může pomoci, na co přesně se zaměřuje a proč Karlos Vémola uvrhnul před zápasem století sám sebe do pasti? O tom všem promluvil Ševčík v rozhovoru pro kaocko.cz.
Co se má člověku vybavit jako první, když se řekne mentální koučink?
V první řadě posun do vyššího levelu. Po mentální i výkonnostní stránce. Aspoň co se týče sportu, protože já se zabývám i byznysmeny nebo lidmi, kteří se zkrátka dostali do těžší životní situace.
Takže působíte jako takový psycholog?
Dalo by se to tak říct, ale víc se zaměřuji na tu výkonnostní složku. Tedy jak pracovat pod tlakem, mít sebedůvěru v klíčových momentech a podobně. Je v tom zahrnuto spoustu faktorů jako dětská traumata, dynamika rodiny nebo vliv okolí. Všechno tohle je důležitá součást mé činnosti s klienty.
Jak důležitý je mentální trénink právě pro bojovníky MMA?
Každý sportovec, který se chce posunout výš, podle mě vyžaduje i takovou přípravu. Zvlášť v dnešní době sociálních sítí. Lidé se o mou práci začínají intenzivně zajímat až poslední roky, byť já jsem na trhu už 20 let. Předtím to nebylo tolik medializované, o mentální trénink se tu nikdo příliš nezajímal. Teď je to jiné, za což ale může i doba, ve které žijeme. Stal se z toho takový mainstream. Už nic neděláte v anonymitě, ale jste pod září reflektorů, kde to ne každý dokáže ustát. V takových chvílích se začnou projevovat naše strachy a nejistoty v plné síle. Proto se mentální koučink stává nedílnou součástí přípravy a já jsem moc rád, že si to čím dál více zápasníků uvědomuje.
Platí na každého z nich něco jiného?
Jasně, každý fighter je absolutně jedinečná osobnost. Ale kdybych to měl zobecnit, tak klíčovými faktory jsou věci jako sebedůvěra, ztráta koncentrace nebo strach z nenaplněných očekávání. Jsou to záležitosti, které mají kořeny už v dětství a kam se správný trenér musí prostě dostat.
Má tedy každý bojovník největšího nepřítele v sobě?
Samozřejmě, ale je to záležitost individuální analýzy, která není tak jednoduchá. Klíčové je zjistit, co přesně se u vás děje pod tlakem a jakým způsobem se to projevuje. A hlavně s tím pak dokázat pracovat. Ne se o tom jenom bavit, ale zařadit to do tréninku a věnovat se tomu. Princip je v tom, že jste to, co trénujete. Nestačí si ty věci jen pojmenovat, tak se bohužel nic nezmění.
Kdo všechno se řadí mezi vaše klienty?
Je jich hodně. Připravoval jsem Attilu Végha na titulový duel Bellatoru i zápas století, Ivana Buchingera na střet s Vojtou Barboríkem, Martina Budaye na souboj s Kamilem Mindou i Contender… Vlastně pracuji s celým Spartacus Gymem i mnoha známými či neznámými boxery. Pro mnoho z nich je to něco nového, díky čemuž objevují další dimenzi. Já osobně se tomu ale věnuji už někdy od roku 1993 a je to pro mě hodně osobní záležitostí. Kdybych si tím vším neprošel, tak bych asi ani nebyl tolik vyhledávaný.
Jedná se svým způsobem o vizualizaci?
Přesně tak, ale hlavně o tu pocitovou. Nejzásadnější věc mentální přípravy však tkví v něčem jiném. Tedy v objevení svého strachu, bojování s ním, získávání sebedůvěry a tak. Je to třeba i o reakci na to, až v kleci dostanu první tvrdou ránu. Podívejte se na zápas Barboríka s Bukim. Všichni říkali, jak se Vojto zlepšil v postoji, ale při samotném souboji vlastně přestal téměř boxovat. A to proto, že se kvůli průběhu zápasu už nedostal do úderové jistoty. A to už není o vizualizaci.
Je v dnešní době více než dříve důležité se zavřít sám do sebe a nevnímat tolik okolí?
Určitě ano. Jsou tady hateři, sociální sítě i trashtalky, a to všechno se vám může dostat do hlavy. Během samotné přípravy to třeba ani tolik nevnímáte, ale během zápasu vás to potom často doběhne. Jako se to stalo i v zápasu Végh vs. Vémola. Attila vzal tehdy náš trénink hodně svědomitě a podařilo se mu díky tomu úplně odprostit od tlaku, jenž pak v kleci sežral jeho soupeře. Vémola si ale pod sebou podřezával větev už od začátku. Ten naprosto nezvládl očekávání, které navíc sám na sebe vytvořil. Neuměl s tím vůbec pracovat.
Podle mnohých vlastně Végh zvítězil už při nástupu do klece, kdy působil jako jasný vítěz, zatímco Vémola přicházel zadumaný. I tohle byla vaše práce?
I tohle byl jeden z výsledků. Na druhou stranu jsme však samozřejmě nevěděli, jaká bude reakce soupeře. Ten Attilův nástup byl však jeden velký proces. Od toho, na co zrovna myslet, jak správně dýchat, jakým způsobem se připravit na aspekty boje. Tohle všechno pak zásadně ovlivní začátek prvního kola, potažmo celý zápas. Ne každý ví, jak moc vám tyhle věci můžou v kleci pomoci. A podle mě to nevěděl ani Vémola.
Jak se vám vlastně s Véghem spolupracovalo?
Vážně skvěle. Ale to už platilo i v Bellatoru, kde však ještě nebyl tak slavný jako před soubojem s Vémolou. Rozdíl byl i v tom, že před zápasem století se Attila brutálně otevřel. Dostali jsme se k naprostým základům toho, aby ten jeho výkon byl pak co nejlepší. Navíc jsem od jeho trenérů dostal i spoustu sparingových videí, které jsem pak mohl v klidu analyzovat. Bylo to super.
Je právě Végh zápasníkem, který díky mentální přípravě udělal největší pokrok?
Určitě patří mezi ně. Ale takových jmen je víc, a to hlavně z té mladší generace. Zmínil bych i Matúše Juráčka, Badyho a další. Problém ovšem trochu je, že spousta fighterů využívá mentální trénink jen jako přípravu na určitý zápas. Pomůže to, byť mnohem lepší by bylo zařadit tyhle věci do přípravy dlouhodobě. Výsledkem má být totiž celková transformace fightera.
A byl některý zápasník, jenž v sílu takové spolupráce nejdřív příliš nevěřil a ocenil ji až časem?
Skoro všichni (směje se). Snad každý si to nejdřív potřeboval trochu oťukat. Až když kluci viděli, jak moc jim to pak může v zápase pomoci, začalo se to stávat čím dál populárnější. Byť někteří tomu nebudou věřit asi nikdy. Ale to je proto, že nevědí, o co jde nebo s tím neumějí pracovat.