Vrcholy a pády. Strastiplná cesta nejmladšího šampiona UFC za vykoupením
04.03.2023
Autor: Miroslav Obluk
Návrat se blíží.FOTO: Profimedia.cz
Jon Jones se narodil 19. července 1987 v Rochesteru do nábožensky založené rodiny. Jeho otec Arthur byl církevním pastorem. A to v hnutí, které v rámci evangelikálního křesťanství klade důraz na přímou osobní zkušenost s Bohem prostřednictvím křtu Duchem svatým, jak ji ukazuje biblický význam Letnic.
Jon to tedy neměl s prosazováním své kariéry jednoduché. Otec jej nejprve zrazoval od kariéry v bojových sportech. Měl jiné přání. Chtěl, aby Jon pokračoval v jeho šlépějích a stal se rovněž pastorem. Avšak energický Jon měl jiné plány. Otec jej od sportu neodradil a posléze jej velice podporoval.
Chuť bojovat však Jona neodvedla od víry a později si nechal na své tělo vytetovat žalm z Bible, který byl oblíbenou pasáží jeho zesnulé sestry Carmen. "Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje." Na počest své sestry si také nechal na žebra vytetovat její jméno v čínských znacích, alespoň si to tak myslel. Až později zjistil, že jej zdobí jiný symbol. V překladu znamenající pokojný bojovník.
Bojové sporty nicméně nebyly Američanovou jedinou vášní. Stejně jako jeho bratři, i Jon začínal s americkým fotbalem. Z těchto dob také pramení jeho přezdívka Bones, kterou mu přidělil jeho trenér kvůli štíhlé postavě. Jones zastával roli defenzivního hráče a vyhrál se svým týmem národní mistrovství.
Exceloval rovněž v univerzitním wrestlingu, ve kterém se v roce 2005 stal šampionem státu New York. Ve své dominanci pokračoval i po promoci. Jeho zápasové kvality se začaly propisovat i v řecko-římském zápase.
Po střední škole následoval další postup. Jones nastoupil do veřejné státní školy Sunny Morrisville, kde chtěl studovat trestní soudnictví. Tato skutečnost je úsměvná o hledem na to, jaké pletky měl se zákonem Jones v průběhu své kariéry. S vysokou školou nicméně brzy skončil. V soudnictví nenalézal smysl a rozhodl se, že své schopnosti bude plně rozvíjet v bojových sportech.
Nově nalezená cesta nebyla jedinou motivací k přechodu do MMA. Jones potřeboval peníze, neboť mu přítelkyně Jessie oznámila, že je těhotná. Jon tak vstoupil do tréninkového centra BombSquad s jasnými cíli. Chtěl se stát světoznámým bijcem, čímž by zajistil rodinu.
S tréninkem začal v roce 2007. O rok později již debutoval mezi profesionály.
Svůj debut v MMA si odbyl v dubnu roku 2008 a svého soupeře ukončil knokautem. Na své první vystoupení v kleci navázal o týden později rovněž vítězným knokautem.
Jones pokračoval v neuvěřitelném tempu. Během jednoho měsíce stihl tři zápasy. Šest dní po svém druhém vítězství stál v kleci znovu. Díky precizně nasazené gilotině si připsal další vítězství.
Své tempo postupem času zvolnil. V následujících třech měsících nastoupil do klece třikrát. Pokaždé své soupeře ukončil před limitem. UFC tak nenechalo nic náhodě a podepsalo Jonese do svých řad. Američan tak splnil první svůj úděl. Podařilo se mu zajistit finančně rodinu.
Jones neusínal na vavřínech. Poté, co splnil svůj první úkol, okamžitě začal pracovat na tom druhém. Chtěl se stát světoznámým zápasníkem.
Ve stejném roce, kdy debutoval v MMA, přišel i debut v nejprestižnější organizaci. Bones se poprvé představil na UFC 87 v zápase s Andre Gusmaem. Dnes je až těžko uvěřitelné, že by Jones mohl být někdy považován za outsidera, ale při jeho debutu v UFC tomu tak opravdu bylo. Na výkonu to ovšem nebylo znát. Se svým soupeřem si pohrával a jednoznačně vyhrál na body.
Zkraje roku 2009 si připsal své druhé vítězství v organizaci, když si s přehledem poradil se Stephanem Bonnarem. I na jubilejním UFC 100 si počínal vítězně. Do klece se proti němu postavil Jake O'Brien, který náporu svého krajana dokázal vzdorovat do druhého kola, ve kterém jej Jones ukončil svou oblíbenou technikou - gilotinou.
Na konci roku 2009 přišlo na řadu Jonesovo desáté vystoupení v oktagonu. Tentokrát mu v kleci čelil Matt Hamill. Jones dominoval i v tomto souboji. Svému soupeři vykloubil rameno a bez obtíží směřoval za desátým vítězstvím. Jones svého protivníka dostal na zem, kde jej zasypával tvrdými údery, leč přesto prohrál. Lokty byly velice tvrdé, avšak nepovolené, a tak byl Američan diskvalifikován, na základě pravidla 12 to 6 elbow - což znamená, úder z horní pozice směrem dolů pomocí špičky lokte (ruka se pohybuje v trajektorii od 12 do 6 hodin). Tato prohra dodnes zůstává Jonesovou jedinou porážkou. Dana White se několikrát usilovně snažil o to, aby byla zrušena. V roce 2021 se dokonce odvolal ke komisi, ale bezvýsledně.
Z nepříjemné skutečnosti si Jones hlavu příliš nedělal. O čtyři měsíce později již stál tváří v tvář jinému soupeři. Na turnaji UFC Live 1, se utkal s Brandonem Verou, budoucím šampionem těžké váhy ONE Championship, a absolutně jej zničil. Verovi zlomil obličej na třech místech a zápas byl ukončen.
Podobný osud čekal i dalšího soupeře. Ačkoliv lokty zapříčinily Jonesovu první porážku, vyřadit z repertoáru je nehodlal. A pod nánosem jeho loktů padl i další soupeř, Rus Vladimir Matyushenko.
V roce 2010 stihl Jones jen dva zápasy. Nicméně chuť si napravil hned v tom následujícím. Bijcem, který měl Jonese skutečně porazit, měl být Ryan Bader, neporažený vítěz The Ultimate Fightera. Avšak ani ten na rodáka z Rochesteru nestačil. Jones opět využil služeb své pověstné gilotiny a uštědřil budoucímu šampionovi Bellatoru první porážku.
Bezprostředně po bitvě s Baderem vyšlo najevo, že se uchazeč o titul, a Jonesův tréninkový kolega, Rashad Evans zranil na tréninku. V plánech UFC se objevila trhlina, která však byla okamžitě zacelena. Joe Rogan v pozápasovém rozhovoru Jonesovi sdělil, že si právě zajistil vstupenku do titulové vřavy.
Na třiadvacetiletého Jonese čekala největší výzva jeho kariéry. Jonesův první titulový tanec byl naplánován na 19. března roku 2011. Od té doby Jones nezápasil v jiném než titulovém boji.
V tento historický den zápasil hned dvakrát. Před turnajem totiž spatřil na parkovišti zloděje, který zrovna vykrádal auto. Chmaták si na svůj lup nevybral zrovna nejlepší čas a potkal jej stejný osud, jako mnoho Jonesových soupeřů. Titulový vyzyvatel jej rychle popadl, vzal jej na zem, kde ho zadržel až do příjezdu policejních složek.
Jonesem proudil adrenalin. A brzy to poznal i legendární Shogun. Svému soupeři dokázal vzdorovat pouze do třetího kola. Jones ukončil Shoguna technickým knokautem a stal se nemladším šampionem v historii organizace. Tento rekord nebyl dodnes překonán.
Rok 2011 byl zkrátka rokem Jona Jonese
Po zisku titulu nelenil a opět sešlápl plyn. Půl roku poté, co dobyl království polotěžké divize, si připsal svou první obhajobu, když ukončil submisí ve čtvrtém kole Quintona Jacksona. A stal se jediným, a prvním bijcem, který dokázal v UFC ukončit Jacksona submisí.
Úspěšný rok pak zakončil v prosinci, kdy ve druhém kole uspal nebezpečného Lyota Machidu. Další obhajobu svedl se starým známým Rashadem Evansem. A opět dominoval. Následně Jones pokračoval ve své titulové krasojízdě. Ve velice tvrdé vřavě porazil Vitora Belforta. A i se zlomeným prstem dokázal ukončit Chaela Sonnena.
Na UFC 165 pak svedl Jones jednu z nejkrásnějších bitev s Alexanderem Gustafssonem. V kleci spolu strávili celých pětadvacet minut, ačkoliv pás svého majitele nezměnil, i vládnoucí šampion musel uznat, že Gustafsson byl jeho nejtěžším soupeřem.
V další bitvě zdolal Jones legendárního Glovera Teixeiru, jehož prohra málem zničila. Jonesova kariéra se mohla zdát trochu rutinní. Bojoval, zvítězil, obhájil, a tak stále dokola. Vše se nicméně změnilo po boji s Brazilcem.
Po Gloverovi se na řadu dostal Daniel Cormier. Mezi Američany to vřelo. Jejich vzájemné rétorické výměny byly plné nenávisti, ty se protkaly i do klece. V té si nicméně lépe počínal Jones, a zápas vyhrál jednomyslným rozhodnutím rozhodčích.
Jenže v bitvě, ve které šampion po osmé obhájil své království, opět narazil na soupeře, kterému nedokázal vzdorovat. Sebe samého. Výsledky testů totiž později ukázaly, že Jones byl pozitivně testován na kokain.
Avšak kvůli kokainu o pás nepřišel, ten byl pouze spouštěčem kontroverzí. Organizace odebrala dlouholetému šampionovi pás 28. dubna 2015 v souvislosti s incidentem, kdy Jones narazil do těhotné ženy a pak z místa nehody utekl. Celá situaci navíc byla větrem do Cormierových plachet, který díky suspendaci Jonese dostal šanci o pás zabojovat znovu a stal se šampionem polotěžké divize. A na svém rivalovi nenechal niť suchou.
O půl roku později byl Jones opět zařazen do žebříčků UFC. Organizace naplánovala odvetu mezi Jonesem a Cormierem na příští rok. Tři týdny před očekávanou bitvou se nicméně DC zranil a byl nucen ze zápasu odstoupit. Jeho místo nahradil Ovince Saint Preux, se kterým si Jones poradil na body.
Odveta nesmiřitelných rivalů pak byla znovu naplánována na jubilejní UFC 200, které se konalo 9. července 2016, ani tam k ní však nedošlo. Tři dny před turnajem bylo oznámeno, že byl Bones suspendován ze strany antidopingové komise. Komise jej zbavila titulu, čímž se stal prvním bojovníkem v UFC, který byl titulu zbaven dvakrát.
Ke konci roku byl Jones suspendován opět, tentokrát ze strany atletické komise státu Nevada, a bylo mu zakázáno na rok zápasit.
Odveta si tak musela na své vyvrcholení počkat až do roku 2017. Jednalo se opět o velice vyhrocený zápas. Jones byl dlouhou dobu mimo hru, leč i tak mu DC nestačil.
Cormier padnul po tvrdém knokautu ve třetím kole. Zdálo se, že dlouholetý šampion se opět vrátil do starých kolejí.
Nicméně jeho radost z návratu netrvala příliš dlouho. Opět zaúřadovala USADA. Kontroverzní šampion byl pozitivně testován na anabolický steroid Turinabol a jeho kariéra tak byla opět pozastavena.
V důsledku těchto skutečností pak Kalifornská státní komise zrušila výsledek odvety s Cormierem jako no contest - čili bez výsledku. Následně byl Jones potřetí zbaven pásu, který připadnul padlému Cormierovi.
V září roku 2018 vystavila USADA Jonesovi stopku na 15 měsíců.
Jones ovšem neřekl v kleci své poslední slovo. Ani další stopka jej nezlomila, a tak se do UFC vrátil podruhé. Na UFC 232 se v odvetné bitvě utkal s Gustafssonem o uvolněný titul polotěžké váhy, a švédského soka ukončil ve třetím kole technickým knokautem. Vzal si zpět to, co mu náleželo a již o svůj pás nepřišel.
Ve svém druhém kralování v UFC již Jones nebyl tak dominantní, leč stále se nenašel nikdo, kdo by jej dokázal přemoct. Po Gustafssonovi postupně zdolal Anthony Smitha, Thiaga Santose a Dominicka Reyese, byť ten měl k jeho skalpu velice blízko.
Bitva s Reysem z roku 2020 byla také Jonesovým posledním vystoupením v polotěžké váze. Od té doby své tělo připravuje na tu nejtěžší divizi, kterou má v plánu si podmanit.
Během období, kdy legendární bijec nezápasil, o sobě dával vědět v temném světle. Místo jeho zápasových fines, zaplavovaly internet jeho kontroverze. Řízení pod vlivem. Domácí násilí a tak dále.
Doba temna by nicméně už měla být pryč.
"Před tímhle duelem jsem byl jen mladý kluk, který bojoval, aby byl šťastný. Teď jsem ale dospělejší a vím, že ten pás chci získat. Chci ale stále mít to stejné nastavení v hlavě; šťastný bojovník rovná se nebezpečný bojovník," řekl Jones pro ufc.com.
Dokáže Jones zkrotit i největšího nepřítele, který se skrývá v jeho nitru, stane se opravdu pokojným bojovníkem, jak to hlásí jeho tetování? Už za pár hodin se ukáže v jeho bitvě o titul v těžké divizi, kde mu bude soupeřem Ciryl Gane.
