Vyhrát zápas v kleci? Ten pocit je jako droga, chtěl bych ho ještě zažít, hlásí bývalý fotbalový reprezentant

Bojovník! Na fotbalovém hřišti ničil soupeře svými góly, a když vyrazil útočník Miroslav Slepička zkusit štěstí do klece, také protivníka porazil. Letos v létě se rozhodl ukončit profesionální fotbalovou kariéru, přesouvá se do pozice trenéra příbramské třetiligové rezervy. Fotbal si pak zahraje v některé z amatérských soutěží. A k tomu všemu si přidá tréninky bojových sportů. „Na rovinu musím říct, že mi MMA maximálně pomohlo,“ vrací se v myšlenkách do roku 2016, kdy vybojoval svůj jediný zápas v oktagonu a vítězný. Nevylučuje ani, že si tuhle parádu třeba i zopakuje.

Prošel jste národním týmem, Spartou, zahrál jste si v zahraničí včetně exotické indické ligy, fanoušci vás ale vnímají i jako bojovníka, který měl odvahu si to rozdat se soupeřem v kleci. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Chytilo mě to opravdu hodně a jak jsem říkal, moc mi to pomohlo. Ani jsem neměl v plánu jít do zápasu, ale když mě pak oslovil Michal Hamršmíd, šli jsme do toho. Obrovsky mě to pohltilo, měl jsem novou motivaci. Drtivou většinu mé kariéry jsem hrál fotbal a je pravda, že je trochu paradoxní, že mě někteří fanoušci vnímají jako bojovníka (usměje se).

Profesionální fotbal a bojové sporty asi nejdou moc dobře dohromady. Asi jste to nemohl moc přehánět, co?
Přesně tak, když máte někde v klubu profesionální smlouvu, tak vám to podobné aktivity prostě zakazuje. Takže jsem mohl bojové sporty sledovat spíš jako divák. I když mám doma tělocvičnu s pytlem, nemohl jsem to přehánět. Třeba jít s někým na sparing, to prostě nešlo, to by bylo porušení smlouvy. Cvičit jsem samozřejmě mohl.

Teď je ale s profesionálním fotbalem v první lize konec. Vrátíte se zase k tréninku bojových sportů?
Určitě, stoprocentně to mám v plánu. Teď si chci trochu od profesionálního fotbalu odpočinout a mám to tak, že než se jít někam odpoledne rvát, tak jdu s dětmi na procházku. Ale určitě se k tomu tréninku vrátím.

A co kdyby přišla nabídka jít ještě jednou do zápasu?
Určitě bych šel. I když teda ten první zápas, ten dopadl skvěle a těžko by ho něco překonalo. Byl skvěle načasovaný, bylo to doma, fandila mi spousta lidí, vyhrál jsem. Samozřejmě by to chtělo pořádnou přípravu. Ale jak jsem říkal, vyhrálo se a ten pocit je jako droga, naprosto skvělý.

Organizací je hodně, takže vás může někdo oslovit a vy kývnete?
Je to možný. Vím, že jede Oktagon, je tu XFN. (Slepička měl zápas pod organizací GCF) S tou myšlenkou si určitě do budoucna hraju. Ten pocit, když vyhrajete, to štěstí, které cítíte, je neuvěřitelný. V tu chvíli víte, že ta dřina za to stojí. Mám chuť to ještě zažít a může to být do budoucna nějaký cíl. Třeba ale nepřijde. Je mi devětatřicet a já nechci být za nějakého klauna k smíchu. Samozřejmě prohrát se dá, může mě nědko seřezat, ale ten zápas musí mít nějakou štábní kulturu.

Když je šance podívat se na bojové sporty a MMA především, sledujete je?
Samozřejmě. Mám tam i svoje oblíbence, jako třeba Chabiba. Miluju jeho sílu a pokoru, jeho klid. Mám rád i Karlose Vémolu, ten toho pro české bojové sporty udělal maximum. Má MMA rád, dává mu všechno a věřím, že se stoprocentně vrátí. Když vidím, jak je do všeho zapálenej, je to paráda. Těším se až zase bude bojovat.