Z hospodských bitek do ringu. Jsem spíš agresivní typ, který se jde porvat, přiznává český střelec
30.11.2022
Autor: Libor Kalous
Patrik Záděra a rychlý konec v ringu.VIDEO/FOTO: Patrik Záděra/RFA
Parádní štípaná a fanoušci se bavili, tohle byl souboj Patrika Záděry s Ladislavem Krištůfkem na RFA 5 v Brně. Záděra vyhrál a na konci týdne vyjíždí k další bitvě. Tentokrát vkročí do ringu v Belgii. "Mám rád přestřelky," těší se český fighter na zahraničního vyslance.
Odmala dělá bojové sporty. V amatérech má přes 110 zápasů, mezi profesionály 25, osmnáct jich vyhrál. Čtyřiadvacetiletý Záděra je na bitky zvyklý. A to i mimo ring.
"Před každým zápasem je tlak, ale poslední zápas jsem si docela užil. Lidi moc nevnímám, ale když pak řvou po výhře, to slyším, to mám rád," přiznává zástupce Spejbl gymu, který se netají tím, že boj ho baví.
"Jsem spíš agresivní typ, který se jde porvat. Před každým zápasem si všechno přehrávám, musím sám sebe naštvat, abych šel do ringu napumpovaný. Nedávám to najevo, ale musím to mít v sobě, abych to pak mohl vypustit. Nejsem naštvaný na soupeře, ale jdu tam jako do smrti," našel si Záděra přirovnání.
Kdo se chce bít, musí mít fyzičku. Tohle zrovna není část přípravy, kterou by tento fighter miloval. "Vždycky si s tím ale poradím a ve třetím kole zapojím srdce, jdu na hulváta. Když vím, že je poslední kolo, tak vypustím všechno."
Na pokraj sil se dostane patrně v Belgii, tam ho bude čekat Berjan Peposhi a K-1 tři kola po třech minutách. "Je to soupeř se skvělým skóre, je to Marokánec s velkou fyzičkou. Má 57 zápasů, 55 výher a 38 KO, takže to nebude ořezávátko, ale jdu do toho. Neberu to tak, že tam jedu jako potrava, podle čísel to tak může vypadat, ale když to trefím, každý může překvapit," bere to Záděra z té lepší stránky. Na každého chlapa je chlap. A soupeř už dvakrát prohrál.
Navíc Záděra už zažil hodně. A to i mimo sportoviště. "Táta mě vedl ke sportu, my jsme fighterská rodina. Mám staršího bráchu, taky zápasil, byl mistr světa. Od malička se pereme. Já jsem to měl těžký už ve škole, pořád nějaké rvačky, ale už jsem se rozhodl, že skončím s ulicí, proto jsem ve Spejblu, chci jít sportovní cestou," odhaluje čtyřiadvacetiletý fighter hříchy z mládí. A že jich bylo více.
"Dá se říct, že jsem čekal na konflikt. Nevyvolával jsem je, ale když někdo něco blbě řekl, strčil do mě, tak už to lítalo. Mám z toho průšvihy, které mě mrzí, vrátil bych to zpátky, ale nejde to. Beru to tak, že to je zkušenost, pochopil jsem, že to na ulici nemá cenu. Už mám víc rozum, člověk si to musí asi prožít, aby to ukončil," neskrývá Záděra, že okolo své plnoletosti prožíval období, které bolelo jeho i ostatní.
"Od fotra jsem utekl v 16 a od 17 do 19 jsem se chodil prát. Byly to bitkové víkendy, chodili jsme do putyk, kde jsme věděli, že budou Ukrajinci a budou se chtít rvát, tam jsem chodil s kamarádem. Byl to adrenalin, bavilo mě to. Občas jsem skončil špatně, ale nikdy jsem neměl větší zranění. Byly domlácený ruce, vyražený zub, zlomený nos. Co si vzpomínám, hodně lítaly i barový židle. Tohle už ale nechci zažívat, nemá to smysl, mám sport, ten mě naplňuje."
Sport na prvním místě, to je předsevzetí, k tomu sny. Až čas ukáže, jestli Záděra ukrotí svůj temperament a všechen ho vybalí jen v ringu. Třeba o víkendu v Belgii. "Rád bych se dostal do Glory, tuhle organizaci sleduju dlouho," má sen Záděra.
Jen na něm bude, jestli se mu vyplní.
