Z Tesca na stupně vítězů na Světových hrách. Dřina a láska jako motor ke splnění snu
17.07.2022
Autor: Libor Kalous
Petr Dvořáček po příletu do Prahy. FOTO: kaocko.cz
Bronz na Světových hrách, tohle je výsledek, který se počítá, každý na něj nedosáhne. Kickboxer Petr Dvořáček patří mezi ty, kteří stáli na bedně na tomto turnaji. Z Birminghamu do Prahy v sobotu přiletěl i cennou plackou. "Chtěl bych udělat menší oslavu s kamarády. Já moc ale nepiju, tak jednou do roka. Dám si jídlo, připiju si a uděláme si pěkný den. Pak zase trénink," nechystal bujaré veselí po návratu reprezentant, který má už ve dvaceti letech přes 300 zápasů.
Třetí místo je velký úspěch. Vy u kickboxu ještě pracujete, co vlastně děláte?
Pracuju na poloviční úvazek v Tescu. Musím pracovat, takže to musí jít. Partnerů moc není. Máme to těžší než ostatní sporty. Dřeme dvakrát denně, myslím si, že jsme nedoceněný. Štve mě to, ale kickbox miluju, věřím, že se dostanu na vrchol, proto makám.
Jak se dokážete odreagovat?
Když nemám náladu, jdu na trénink. Když jsem naštvaný, jdu na trénink, tohle mi pomáhá.
S odstupem pár hodin, jste spokojený se třetím místem?
Nejdříve mě mrzlo, že jsem nevybojoval zlato, ale teď už s tím nic neudělám. Aspoň máme třetí místo, ale musím říct, že jsem byl naštvaný, že poslední zápas nakonec neproběhl, ale nedalo se nic dělat. Soupeř měl vyhozený rameno. Nikdy předtím jsem s ním nešel, vím, že by to byl tvrdý boj, těšil jsem se, ale bohužel k tomu nedošlo.
Jde přesto o váš největší úspěch?
Na mistrovství světa jsem byl třetí, tady taky, tohle jsou mé největší úspěchy. Ale Světové hry jsou lehce víc, tohle je turnaj jednou za čtyři roky a mistrovství světa je každé dva roky.
Co dál?
Budeme makat dál, abychom se připravili na mistrovství Evropy v listopadu. Teď si dám chvíli volnější režim, ale za chvíli na to zase najedu, protože nás čeká ještě mistrovství republiky, pak ještě profi zápasy.
Budou se nyní na vás chtít soupeři více vytáhnout, předvést se?
Nevím, tohle neřeším.
Jaké byly vlastně Světové hry mimo ring?
Bylo vidět, že šlo o velkou událost, větší než mistrovství světa. Všechno tam bylo hezký, upravený, vše fungovalo na čas. Co se týče ubytování, byli jsme na campusu, to bylo horší, ale jinak pohoda. Na jídlo jsme chodili do obrovské jídelny. Bylo toho hodně na výběr, byly tam i hamburgery, nebyl problém si vybrat.
Už jste se odměnil za bronz?
Zatím nic, ale byli jsme pozvaní od Českého olympijského výboru, měli jsme večeři a dostali jsme pamětní medaile.
Co vám řekl trenér Martin Viktorin?
Trenér je spokojený, viděl, že jsem makal. Řekl bych, že je spokojenější než já. Já nejsem moc spokojený. Očekávám od sebe víc, v semifinále jsem se nechal rozhodit. Padly od soupeře údery, které mě lehce rozhodily, nedokázal jsem držet taktiku.
Je vám dvacet let, vše máte před sebou…
Chci ještě zůstat u amatérů a vyhrát svět a Evropu. Pokud to půjde, rád bych se ještě dostal na Světové hry a vyhrál je. Potom bych chtěl ovládnout profesionální scénu a posunout se do MMA. Nejdřív K-1, takže Glory a ONE Championhip.
Podobnou cestou šel Matěj Peňáz, máte podobné úmysly?
Dalo by se říct. Na MMA ale nějak netrénuju, poslední dobu jsem se soustředil jen na K-1, to se v nejbližší době měnit nebude.