Za oponu Oktagonu. Poznal Vémolův příběh. Kteří bojovníci by spolu nikdy nešli na večeři?
14.06.2021
Autor: Ondřej Huml
Tohle bylo výživné studio.FOTO: se souhlasem Olivera Sáluse
Jeho job mu závidí snad každý fanoušek bojových sportů, zvláště tedy MMA. Ze své pozice moderátora a kreativce organizace OKTAGON MMA je velmi blízko předním českým hvězdám, s tou vůbec největší nedávno i sepsal knížku. V obsáhlém rozhovoru pro kaocko.cz se Oliver Sálus rozpovídal o všem možném včetně toho, jak se k sobě zápasníci chovají, když zrovna nejsou pod dohledem kamer. A prozradil, kteří dva by si ke společné večeři nikdy nesedli.
Už v sobotu 19. června nás čeká Oktagon s číslovkou 25. Jak probíhají diskuze o tom, na co se na turnajích zaměřit?
Vlastně ihned po skončení jednoho turnaje začíná příprava na turnaj další. V užším kruhu probereme, co všechno nás čeká, na jaké zápasy se budeme soustředit především i jak to celé udělat pro diváka ještě zajímavější.
Předpokládám, že největší slovo má ve výběru spolumajitel a zároveň hlavní promotér Ondřej Novotný…
Jeho slovo je vždy první a poslední (směje se).
Jak se vám pod ním pracuje?
Ondra klade velký důraz na výkon, abychom všichni makali na víc než sto procent. Když to totiž takhle dělá v týmu úplně každý, tak si nikdo nedovolí zpomalit. Občas je to celkem náročné, ale myslím, že pro nikoho z nás to není jenom práce, nýbrž i velký koníček. Všichni dohromady pak máme společný cíl, a to aby tahle organizace dál rostla a dařilo se nám posouvat ji dál. Mně osobně je třeba tenhle styl fungování mnohem bližší než všemožné tabulky, které jsem zažil během práce pro korporát.
Dá se říct, že v Oktagonu je to mnohem rodinnější?
Určitě. Mně jako kreativci a moderátorovi hodně vyhovuje volnost, která tady je. S kterýmkoliv tvůrčím nápadem já přijdu, můžeme se o tom pobavit, případně to ještě posunout dál. To v korporátu bylo trochu jinak. Tam mi většinou řekli, že je to sice bezva nápad, ale že pro něj teď není místo v tabulce. A tím to taky skončilo. Tady je však Ondra otevřený téměř všemu. Většinou na mé nápady reaguje tak, ať je zkusím a uvidím. Když to vyjde, tak super, když ne, nic strašného se neděje. Takže je to hlavně o tom vymýšlet stále nové věci a zkoušet, jak moc budou či nebudou úspěšné. A to je přesně to, co mě na tom tolik baví. Mám tu prostor realizovat spoustu svých myšlenek, které by mi jinde asi vůbec neprošly.
Na jaké video nebo rozhovor v Oktagonu jste zatím nejvíce hrdý?
Asi bych zmínil povídání s Vaškem Mikuláškem loni na jaře ve Fashion klubu, kde byl hostem pořadu Bez rukavic. Myslím, že tohle se fakt povedlo. Vašek tam na sebe prozradil spoustu zajímavých věcí a snad vůbec poprvé tam začal střílet do Karlose. Hrozně rád mám ale i všechna turnajová studia. A vůbec nejvíc pak vzpomínám na to, v němž se sešli právě Vašek s Terminátorem. To bylo fakt super. Nadhodil jsem nějaké téma, oni se ho hned chytli a začali plivat proti sobě. I celý náš štáb se tenkrát seběhl za kamerou a koukal, co tam tihle dva budou vůči sobě předvádět. Ale já si to fakt užíval. A lidi asi taky, neboť to video zhlédlo za patnáct minut snad 30 tisíc lidí.
Projevilo se na tom i to, že zrovna Karlos s Vaškem patří mezi bojovníky, kteří se nebojí před kamerou komunikovat?
Jasně. Ani jeden z nich s tímhle nemá sebemenší problém, takže jsem z nich nemusel nic páčit.
S kterým bojovníkem se vám rozhovory dělají možná vůbec nejlépe?
Tak třeba právě Karlos je naprostý profík. Ten si maximálně uvědomuje, jak důležité je se umět prezentovat veřejnosti. Ale myslím, že už si to uvědomují všichni, jen někdo víc a někdo méně. Z mé vlastní novinářské zkušenosti navíc vím, že zatímco český fotbal i hokej se občas chovají tak, že média už ani tolik nepotřebují, přístup celého MMA je v tomhle úplně jiný. Každý zájem o ten sport je vítaný a není problém tak natočit skoro cokoliv. Vždyť MMA tu bylo dlouho v plenkách, tudíž jeho fanouškovská základna ani nemůže být tak široká jako právě u fotbalu či hokeje. O to víc se však MMA snaží získat další příznivce. A myslím, že je v tom dost úspěšné.
Fanoušky by určitě mohlo zajímat, jak se chovají zápasníci jen několik hodin před soubojem. Cítíte z nich nevraživost, nebo v klidu poklábosí mezi sebou?
Jelikož se už téměř všichni znají, panuje mezi nimi přátelská atmosféra. Určitě jsou však i dvojice, které by si k jednomu stolu nikdy nesedly. Jako třeba Vašek s Karlosem. A samozřejmě ani soupeři spolu před zápasem určitě nemluví. Jinak jsem ale žádné extrémní spory mezi nikým nezaznamenal. Rozhodně to není tak, že za zavřenými dveřmi po sobě kluci hází banány.
Jsou někteří z nich před zápasy nervóznější, než se o nich tuší?
Tohle by lépe než já věděla Katka Kundosaki, která chodí za zápasníky natáčet na pokoje a tráví s nimi ty poslední chvíle těsně před nástupem. Těch historek s nimi tak jistě má už dost. Za sebe ale říkám, že aspoň trochu nervózní jsou dle mého všichni. A nejspíš to z nich spadne až ve chvíli, kdy vkročí do oktagonu. Ale někdy ani tam ne. Dobře vidět to bylo třeba na Milanu Ďatelinkovi před zápasem s Karlosem. Už z jeho nástupu šlo poznat, že není ve své kůži, což pak on sám potvrdil. A to samé i Mikulášek. Zkrátka se ukázalo, že ani jeden z nich nezvládl souboj proti Karlosovi v hlavě. Pro oba to byl největší zápas jejich dosavadní kariéry a psychika je zradila.
Takže souhlasíte s Ondrou Novotným, že soupeře pro Karlose už bude vozit hlavně z ciziny?
Já se na to těším. Teď čeká Karlose souboj s Polákem Naruszczkou, což by měl být hodně zajímavý zápas. No a pak se uvidí, kdo dál. Na domácí scéně ale moc soupeřů pro Karlose nevidím. Já osobně bych si třeba hodně přál vidět jeho zápas s Viktorem Peštou, ale nejdříve se k němu bude muset dojít. A souhlasím, že by to mělo být před vyprodanou halou.
Kdo by podle vás jejich souboj vlastně vyhrál?
Těžko říct. Snažím se být naprosto nestranný, tak se téhle otázce raději vyhnu.
Ke Karlosovi máte blízko i proto, že jste autorem jeho knížky Jak to bylo doopravdy. Co říkáte na spolupráci s ním?
Že byl Karlos super. A musím říct, že až tehdy jsem doopravdy poznal, jaký je ten jeho příběh. Proč třeba říká to, co říká. Českým publikem je podle mě naopak dost nepochopený. A to proto, že lidi často neví, v jakém prostředí on vyrostl. Vezmete si, že od 18 let žije Karlos v Anglii, kde nasál západní myšlení. Tam když přijde mladej kluk a přede všemi řekne, že jednou bude nejlepší a všechny tam seseká, tak je to všem blízké a to prostředí mu fandí. U nás si ale lidé spíše řeknou, co je to za namyšleného kreténa… Spoustu fanoušků třeba začalo české MMA sledovat až po zápase století. A co viděli? Karlose, který hodně mluvil, ale potom byl Attilou poražen. Na základě toho ho pak většina z nich odsoudila. Přitom ani netušili, že před tím zápasem on řadu letu doručoval přesně to, co slíbil. A tahle Karlosova mentalita je mně osobně hrozně sympatická. Jde o totální sebevědomí, nikoli nabubřelou aroganci, jak si mnozí myslí. A myslím, že podobně je ve světě vnímán třeba i Conor McGregor. Oni oba jsou mi velmi blízcí tím, jaký sami na sebe pletou neustále bič.
Bez toho by už Karlos ani nebyl Karlosem…
Přesně tak. Právě tohle je pro něj ta největší motivace, aby každé ráno vstal a trénoval dál. Vždyť kolik jiných zápasníků by po prohře s Attilou nejspíš ukončilo kariéru... Tohle ale naštěstí není vůbec jeho styl.
Jak dlouho bude podle vás Karlos ještě zápasit?
Dokud neumře (směje se). On sám přece v nadsázce říká, že jediné, co umí, je za peníze mlátit lidi. Byla by obrovská škoda, kdyby se rozhodl už brzy skončit. Má hrozně moc fanoušků, kteří MMA sledují jen kvůli němu. Karlos nás zkrátka pořád baví a máme ho rádi.
Co ta jeho knížka? Musel jste ho přemlouvat?
Vůbec ne. To byl jeho vlastní nápad, respektive nakladatele, za nímž s tím ale nejspíš přišel právě Karlos. Jelikož jsem bývalý novinář a pohybuji se v MMA, tak jejich volba padla na mě. A já to rád přijal.
Plánujete spolu napsat další?
Uvidíme. Knížky teď píšu hned dvě, ale přímo s MMA nemají nic společného.
O čem budou?
Téma té jedné bych si nechal ještě pro sebe, u té druhé ale prozradím, že se týká mentality vítězů. Což je něco, co mě celý život hodně zajímá a měl jsem o tom podcast i vlastní pořad na Seznamu. Sbírám příběhy těch nejlepších a ve svém volnu je dávám dohromady, a to včetně pohledu známých mentálních koučů. Obecně můžu říct, že to chci sepsat tak, aby se tou knížkou mohl inspirovat opravdu každý. My všichni totiž v životě prožíváme svůj trénink a zápas. Třeba já když začínal s moderováním, tak mi v boji se stresem skvěle pomohly metody, kterými stres odbourával Michael Jordan. Inspirativní ale může být i to, jak ti úplně nejlepší sportovci umí přijmout porážky. Ty totiž potkávají každého z nás, ale důležité je se nesložit a bojovat dál. Tedy přesně to, co udělal Karlos po zápase s Attilou.
Je pro něj právě odveta s ním něco, co ho žene nejvíc kupředu?
Tak to určitě ano. A já velmi doufám, že se povede ji uskutečnit.
Mimochodem, uvidíme jeho souboj s Michailem Ragozinem, který si o něj otevřeně řekl?
Tak to ví v tuhle chvíli asi jenom Ondřej. Na Karlose se totiž stojí fronta a ani on vážně není nesmrtelný. Určitě ho teď čeká titulová bitva s Polákem Naruszczkou. Co bude dál, je v tuhle chvíli ve hvězdách.
A je nějaký souboj, klidně i z úplně jiných váhových kategorií, který byste chtěl v Oktagonu hodně vidět, ale nejspíš k němu nikdy nedojde?
Určitě bych chtěl vidět třeba Brichtu s Kuzníkem, jenže Matěj teď svůj zápas prohrál. Navíc by ani pro organizaci asi nedávalo příliš smysl, aby v tuhle chvíli nastoupili oba tak nadějní zápasníci proti sobě. Ale věřím, že jednou k tomu určitě dojde. A moc by se mi líbilo vidět s někým fakt kvalitním Davida Kozmu. Jeho zápas s Apollem byl pro mě jeden z nejlepších sportovních zážitků, které jsem kdy viděl.