Za posledního půl roku jsem třem lidem zlámal žebra, přiznal český ranař
05.02.2026
Autor: Libor Kalous
Robin Fošum už v pátek v Brně.FOTO: se souhlasem Robina Fošuma
Box v malých rukavicích, váha do 100 kilogramů a proti sobě dva ranaři, kde se dá čekat konec v prvním kole. Robin Fošum vs. Radek Novák, tohle bude jeden z vrcholů páteční akce v Brně, kterou pořádají v Boby centru organizace Patron Boxing a Fusion. "Určitě počítám s předčasným koncem. On má taky ránu, umí se trefit, má oko, je veliký. Já unesu ránu, on rozdává, ale ještě nepřijmul, takže uvidíme v pátek. Myslím si, že to bude první kolo, kdo koho sundá," rozpovídal se Fošum pro kaocko.cz.
Robine, co vaše zdravotní problémy během sportovní kariéry, už to je lepší?
Já mám pořád něco. Už to není tak hrozný, ale pořád se s něčím potýkám. Nejdříve jsem měl slabou mrtvičku, to mi bylo devatenáct let. Špatná strava, jel jsem tvrdé sparingy, nějaká ukončení tam byla, nedával jsem si pauzu, měl jsem mravenčení v hlavě, problémy s koordinací. Najednou se mi zvednul tep a už mě vezla sanitka. Postupně se to začalo nabalovat, polyneuropatie, necitlivé končetiny a dostal jsem zákaz boxování na několik let. Tohle byl pro mě velký šok. Dostal jsem se z toho, pak mě v Táboře objevil můj sponzor Luděk Kočí. On mě začal podporovat, zaměstnal mě, platí mi tréninky, cesty, díky němu můžu zápasit. Ale když byl Covid, tak ten měl sundal, výhřez krční plotýnky, šel jsem na operaci, druhé operaci jsem se už vyhnul. Plotýnka drží, pak urvaný biceps, dá se říct, že jsem byl zdravý chvilku, v tom našem sportu stále s něčím bojujeme.
Máte v hlavě, že se vám zranění vrací?
Mám to v hlavě, už jsem taky změnil přístup ke sparingům. Moc lidí se mnou spárovat nechce, protože já jdu naplno.
Vyhýbají se vám lidi při tréninku?
Nechtějí se zranit, já je chápu. Zkušení borci si mě už ohlídají, když je potřeba, tak mě svážou, když jsem nablízko, tam jsem nebezpečný. Já dokážu ale zranit i sebe, o Dana Škvora jsem si jednou zlomil ruku.
Co třeba více technický sparing, více pohybu, oko, méně tvrdých ran?
Už se to zlepšilo, co trénuju u Filipa Miňovského, ale za posledního půl roku jsem třem lidem zlámal žebra. Filip mě naučil pěkný spodky. Jak mám tlak, tak se kluci zabalí do dvojáku a já vidím místo, tak to tam pošlu, ale pak je mi kluků líto. Jednomu boxerovi jsem zlomil žebra a on mi řekl, že jsem mu je všechny vylámal, byl na rentgenu a všechny je měl sesunutý, na dlouho byl vyřazený.
Nechal jste si někdy měřit sílu úderu?
To jsem nenechal, ale každý, kdo dostane ten úder i ve velké rukavici, tak řekne, že to je kopanec. Mám to v sobě, tohle se nedá asi natrénovat. Když jsme třeba běhali sprinty, tak ty mi šly, mám v sobě výbušnost, rychlost.
Jak vás změnil Filip Miňovský?
Hodně mě změnil. Já byl dřív hodně čitelný. Já jsem šel ve dvojáku dopředu a jen házel háky. Když jsem dostal šikovného boxera, tak ten se dokázal dobře připravit, pak jsem se spojil s Filipem a měníme to. I Matěj Peňáz mě chválil, že už to není jako dřív, povolím si, střídám pásma, jsem variabilnější.
Baví vás změna?
Jo. Baví mě, jak mě Filip učí. Jsem trpělivý a naslouchám, ale chvíli trvalo, než si získal mou důvěru.
A čím si ji získal?
Vidím, že to funguje. On něco řekne, já to zkusím ve sparingu a funguje to. Filip to umí vysvětlit, baví ho to, celou hodinu se mi věnuje. Filip je fakt jeden z nejlepších boxerských trenérů.
Kam chcete směřovat kariéru - můžete jít box, box v malých rukavicích, MMA?
Je to rozlítaný, lidi kolem mě chtějí do MMA, já bych to viděl spíš na postoj. Zajímal by mě klasický box, občas s boxery taky spáruju, ale nevím, jestli to je moje budoucnost, musel bych si zkusit zaboxovat s nějakou špičkou. Dát si třeba šest kol. Ve sparingu dám třeba čtyři kola naplno a zkušení boxeři se teprve rozjíždí. Je to úplně jiný sport. Pokud bych šel do boxu, chtěl bych shodit, teď mám 103 kg, shodil bych třeba na 91, tam to je hlavně o švihu, dynamice.
V pátek máte zápas v Brně pod Patron Boxingem, tam vidíte budoucnost?
S Patronem jsem to řešili, oni mě chtějí do zápasů v malých rukavicích, boxerů mají dost. Uvidíme, co bude dál. Pak je tu MMA, ale to spíš Oktagon, takže to třeba střídat. Ohledně zranění a zdraví je pro mě box lepší proti MMA. V boxu vydržím třeba ještě deset let. Obávám se, že na MMA už jsem hodně rozbitý. Zatím bych to chtěl střídat.
A co box bez rukavic?
To mě vůbec neláká, ale kdyby mi to někdo pěkně zaplatil, tak bych si to tady s nějakým šampionem střihnul, ale to je jedna rána a je člověk bez zubů. Co jsem se s nimi bavil, tak za to moc ani nedostávají, se divím, že jdou do takové pouliční rvačky si zničit zdraví. Jinak ty peníze v MMA, v postoji taky nejsou nic moc. V Patronu jsme domluvení na postupném navyšování. Kdybych neměl sponzora, který mi vše okolo uhradí, tak bych ten sport nedělal.
Je to dřina, máte čas i na něco jiného, vyskočit ze sportu?
Od pondělí do pátku trénuju dvakrát denně. O víkendu odpočívám, občas jen třeba fitko. Já dokážu od sportu vypnout, což je možná i chyba, třeba Matěj Peňáz je do toho zapálený nonstop. Já opustím gym a nemyslím na to, nepřemýšlím nad tím. Nevím, jestli to je dobře. Kluci, kteří jsou v té bublině, tak vidím, že rostou rychleji. Já ve volném času nesleduju jiné zápasy, techniky. Já přijdu domů a pustím si Colomba, detektivky.
Bude vám 37 let, co po konci kariéry?
Přemýšlel jsem o svém gymu, k tomu třeba něco dělat rukama. Mám rád samotu, kámoš dělá v lese, takže třeba časem s ním budu dělat. Klidně budu makat rukama. V přírodě si vyčistím hlavu.