Žádné přátelství, ale ani nenávist. Je mi celkem ukradený, řekl Petrášek o Pirátovi. Jak se mu líbil film o Procházkovi?
04.05.2022
Autor: Ondřej Huml
Miloš Petrášek.FOTO: OKTAGON MMA
Tuhle premiéru si nemohl nechat ujít. Jeden z nejoblíbenějších českých fighterů Miloš Petrášek sledoval v úterý v pražském kině Světozor nový snímek Jiří Procházka - Cesta bojovníka a sál opouštěl nanejvýš spokojený. Ještě před odchodem ale stihl poskytnout rozhovor pro kaocko.cz.
Jak se vám dokument líbil?
Moc. Bylo to super.
Bylo tam něco, co vás o Jirkovi vyloženě překvapilo?
To asi ne. Věděl jsem, že je to blázen, v dobrém slova smyslu.
Dá se říct, že je Procházka vzorem i pro vás?
Řekl bych to tak, že každý, kdo Jirku zná, tak ho prostě musí uznávat. On začínal kariéru jen o rok později než já. Moc se mi líbí, jak to má v hlavě poskládané. Když vidím, kam až se dostal, je to pro mě obrovská motivace!
Jiří Procházka - Cesta bojovníka.VIDEO/FOTO: VOYO
Jste si ve vztahu k MMA dost podobní?
I já mám tenhle sport strašně moc rád. Na druhou stranu, až takový šílenec zase nejsem. Jak tam byla scéna, kde trenér Jirky říká, že jednou zadržel dech tak, že málem omdlel, tak přesně takového si ho vybavuju i já. Kdybyste Jirkovi řekli, že z toho mostu přece neskočí, tak on půjde a udělá to. On dokáže i nemožné.
Co kdyby chtěl někdo natočit podobný snímek o vás? Šel byste do toho?
Klidně. To by ale asi byla spíš jen taková desetiminutovka (směje se).
Vás už zanedlouho čeká boxerský zápas se Samuelem Krištofičem. Jak se cítíte?
Cítím se v pohodě. Věřím, že předvedu dobrý box a Piráta porazím.
Na KO v prvním kole?
To pochybuju, přece jenom půjde o box ve velkých rukavicích. Ale vyhraju.
Zranění, kvůli kterému jste v Šamoríně nemohl nastoupit do zápasu s Rafaelem Xavierem, je už v pořádku?
Při boxerských tréninzích mě to nijak nelimituje. Na MMA to ale ještě není.
Zpátky v kleci by vás tedy fanoušci mohli vidět kdy?
Uvidíme. Hrozně rád bych měl zápas už na Štvanici, ale slíbit to nemůžu.
Pirát se nechal slyšet ve smyslu, že jste dřív byli kamarádi, ale že některá vaše vyjádření ho celkem rozzlobila. Už jste si to stihli vyříkat?
No, asi takhle, my jsme žádní kamarádi nikdy nebyli. Když jsme se někde potkali, vždycky jsme se pozdravili, prohodili pár slov. Ale to je tak všechno. Že bychom se někdy bavili nějak víc, si aspoň vážně nevybavuji. Není tam žádné přátelství, ale ani nenávist. Zkrátka ho beru jako normálního soupeře. Nic víc ani míň. Když to přeženu, je mi celkem ukradený. Beru ho jako normálního soupeře a já udělám všechno, abych ho porazil.