Žádné předražené šaty a party, kraluje box. Chci být v TOP 20 na světě, nestydí se přiznat česká naděje
06.04.2021
Autor: Libor Kalous
Box je radost...ZDROJ: archiv Nikoly Hubálkové
Stále jede, stále je v tréninku. Myšlenky na hodiny v obchodech, probírání regálů a zkoušení šatů, na to boxerku Nikolu Hubálkovou neužije. Na konci února ve své profesionální premiéře porazila v Ústí nad Labem Laru Ochmann, která měla skóre 5:0. Po tomto šoku česká reprezentantka vyskočila na 64. příčku na světě v super bantamové váze. Následně měla jet boxovat do Londýna. Ze zápasu ale sešlo. Druhá strana duel odmítla a Ramla Ali se postavila jiné sokyni. Teď Hubálková čeká na další nabídku. „Stále jedu dva tréninky denně. Pořád máme covid, nemám práci, takže mám volné víkendy, což je super, můžu se věnovat jen trénování,“ rozpovídala se česká boxerka pro kaocko.cz.
Co se u vás změnilo od Ústí?
Asi nic, pořád trénuju, jak jsem se přesvědčila, nabídka na zápas může přijít kdykoliv. Nechci být nepřipravená.
Jaké nabídky vám přišly?
Přišla nabídka z Belgie, ale tu jsme nevzali, šlo o nějakou mistryni, která má za sebou sto amatérských zápasů, trenérovi se to moc nelíbilo, asi bych tam jela jako potrava.
Jinak nic jiného?
Zatím to nemáme potvrzený, ale na konci dubna má pořádat Lukáš Konečný akci, tam patrně bude zápas. Zatím to ale není jistý. Pravděpodobně by mělo jít o českou soupeřku a český titul ve váze do 57 kilo, tahle váha mi sedí nejvíc.
Původně jste měla mít před dvěma týdny zápas v Londýně, ale nakonec nedopadl, koukala jste na potencionální soupeřku, kterou byla Ramla Ali?
Byla jsem hodně zvědavá, koukala jsem na to. Ali soupeřku hodně přejela, ale to bylo úplně jasný, ta holka měla extrémně záporný skóre (3:9), byla potravou.
Jak by to vypadalo, pokud byste byla v ringu vy?
Musím říct, že Ali nemá takový úder, na tom jsme se shodli s Mikym (trenér Michal Vančura). Je hodně vyskákaná z amatérského boxu, neměla tak silný úder, myslím, že bych měla větší. Byla rychlá na nohách, byla přesná, byl by to zajímavý zápas. Nedokážu říct, jestli bych na ni měla, ale bylo by to zajímavý.
Po Ústí přišla euforie, poté nabídka do Londýna, jak to vše vnímáte po měsíci?
Asi si tohle moc neuvědomuju, mně tohle musí vždycky Miky říct. Já si moc nevěřím, on mě musí motivovat. Sama se sebou bojuji. Musí mně říct, že jsem se dostala do světového boxu, že jsem v první šedesátce na světe (63. místo). Tohle já si moc neuvědomuji, přišlo to zčista jasna po jednom zápase, tohle bylo extrémní vystřelení, sama si to moc neuvědomuji.
A když si to uvědomíte, co se vám odehrává v hlavě?
Až to přijde, řeknu vám to, zatím tomu nevěřím. Nic extra se ale nezměnilo, pořád tvrdě a často trénuji, v hlavě se nic nezměnilo, necítím se, že bych byla topka, neprožívám to.
Přehráváte si v hlavě různé scénáře zápasu?
Jasně, pořád dokola. Co když mi nebudou fungovat ruce, co když mi zamrznou nohy, nesmysly prostě jedou hlavou, užíráte se. Co když mi dá granát, já si sednu na zadek a už nevstanu. Je tam toho hodně.
Máte i opačné myšlenky, vy dáte KO, vám zvednou ruku…
Takových myšlenek bohužel není tolik, černých myšlenek je víc, ale chtěla bych na tom zapracovat. Hodně pomáhá vizualizace, ještě mám pár let, doufám, že budu mít v hlavě jen krásný představy.
Chce se vám víc trénovat po překvapivé únorové výhře?
Musím říct, že jsem docela unavená, mám rozsekaný zápěstí, mám zánět v předloktí. Po Ústí jsem neměla pauzu, pořád jedu, už by to chtělo dovču. Hrozně bych chtěla k moři, aspoň na týden. Myslím, že by se pak trénovalo líp.
Jak dlouho jste v přípravě?
V kuse tři měsíce. Teď to dotáhnout do konce dubna a pak chvíli pohodička na regeneraci.
Je těžké ráno vstát, zabalit věci a jet na trénink, stále stereotypní kolotoč?
Ani ne, já jsem zvyklá, naučená, je to rutina. Ráno vstanu a vím, že to tak bude. Ani si neumím představit, že by bylo něco jiného. Když mám o víkendu volno, přemýšlím o těch dnech, přijde mi to jako prozevlený den, když není trénink. Navíc teď se nedá nikam moc chodit, o to to je horší, víkendy snáším blbě. Mám ráda rutinu, nemusím extra přemýšlet, vím co budu dělat.
Ozvali se vám sponzoři po prvním duelu?
Něco je v řešení, ale tyhle věci jsou zdlouhavý. Doufám, že něco přijde, není to sranda, potřebuji kvalitní doplňky, fyzioterapii, kvalitní jídlo.
Kolik vás stojí měsíční příprava celkově se vším všudy?
Mám strašný štěstí, že Miky po mně nechce žádný peníze za tréninky, za to jsem šťastná a vděčná. Jinak suplementy, to je okolo sedmi tisíc měsíčně, fyzio, jedna návštěva je tisícovka, k tomu ještě jídlo, takže plus minus pětadvacet tisíc. Občas odejde helma, potom rukavice, každý měsíc do sportu něco investuji.
Jste v minusu?
Jsem na nule (úsměv).
Berete tohle vše jako investici do budoucna?
Box je můj největší koníček, za nic jiného neutrácím. Nemrzí mě do sportu investovat. Nechodím na party, nekupuju si nesmysly.
Takže žádné hodiny v obchodech s oblečením?
To není úplně pro mě, já jsem typ, který chodí pořád v teplákách, v létě šortky a nějaké předražené šaty, tohle si nejedu. Já pracuju u Nike, takže mám oblečení za zlomek ceny, takže nosím jen tohle.
Je vám pětadvacet, do kolika chcete boxovat?
Ideálně do dvaatřiceti.
Takže je před vámi sedm šťastných let?
Snad jo. Bylo by super být v první top dvacítce, jít časem o mezinárodní titul, to by byla velká paráda.
Máte ten sen v sobě, nebojíte se ho říct nahlas?
Není to nic za co bych se styděla. Je to odvážný, ale není to nemožný. Když jsem se po prvním zápase mohla katapultovat na šedesátku, proč bych se do sedmi let nemohla katapultovat do dvacítky.
To by mohlo jít i rychleji, ne?
Jo, ale do dvaatřiceti mám limit, nestydím se to přiznat.