Zápas pravdy se blíží. Česká boxerka opět sahá po světovém titulu
20.11.2024
Autor: Barbora Poláková
Fabiana Bytyqi.FOTO: se souhlasem Fabiany Bytyqi
V lednu letošního roku česká boxerka Fabiána Bytyqi poprvé v životě okusila hořkost porážky. A nejen porážky, ale i ztráty titulu světové šampionky organizace WBC. Navíc utrpěla vážné zranění a musela na operaci s okem. Vše je zapomenuto, jde se opět do ringu. V sobotu bude v německém Heidelbergu bojovat o světový titul organizace IBF proti japonské šampionce Sumire Yamanaka. Na turnaji Road to Undisputed: Boxing Queen budou hrát hlavní roli ženy. Už jen toto je významný milník ženského boxu v Evropě. A česká královna bude u toho.
Jaké zbraně jste si připravila na Japonku?
Klasika, moje dlouhé ruce. Máme mezi sebou markantní výškový rozdíl. Ona by měla měřit 146 centimetrů, já mám asi 160. Takže to bude dlouhá přední, dlouhá zadní.
Na počet profesionálních zápasů jste asi třikrát zkušenější. Bude to hrát roli?
Doufám, že budu schopná zúročit nabrané zkušenosti. Na druhou stranu ona nemá za sebou jen těch pár zápasů, co má ve statistikách na boxrec.com. Má za sebou amatérskou kariéru, její bratr je taky šampionem, takže je z boxerské rodiny. Určitě ji nepodceňuji, že by měla třikrát méně zkušeností, naopak si myslím, že to bude super souboj. Vždycky bylo mým snem zaboxovat si s někým z Japonska, ideálně v Japonsku. Zápas bude sice v Německu, ale to nevadí. Jdu do toho se vším všudy.
V Německu budete paradoxně víc doma než japonská šampionka.
Určitě mě přijedou podpořit fanoušci. Rodina by doletěla klidně na druhý konec světa, ale budu tam mít i pár kamarádů, což je super. Troufám si říct, že i místní publikum by mohlo být na mojí straně, protože jsem pod německou stájí . Vždycky je pozitivní, když je máte na své straně.
Na turnaji se potkáte se svou lednovou přemožitelkou, co si řeknete, až se potkáte?
Myslím, že jsme v pohodě. Ne, že bychom byly kámošky, ale občas si lajknem příspěvek na Instagramu a tak. I po zápase jsme prohodily pár vět a dobrý. Já vůči ní necítím žádnou zášť a ona mi sebrala titul, tak asi taky nemá tu potřebu. Celkově my ženské, když vylezeme z ringu, tak jsme v pohodě, klidné, dokážeme se o tom pobavit. V zápase necháme všechno, ale mimo něj jsme pořád normální bytosti. Troufám si říct, že tam nebude nic nevraživého. Třeba si na tiskovce pokecáme.
Turnaji Road to Undisputed: Boxing Queen vévodí dva ženské zápasy. Je to stále unikum nebo předsudky o ženském boxu už mizí?
Neznám ještě přesně celý line up zápasů. Trošku se bojím, že nad nás postaví ještě jeden chlapský zápas. V Německu nebývá zvykem, že by hlavní tahák byly ženské, ale uvidíme, třeba budeme. Za mě je pozitivní, že se pořád posouváme ve startovkách výš a že jsme víc a víc vidět. Z Čech jsem zvyklá boxovat hlavní zápas, zavírat galavečer je skvělé. Sice jdete na řadu někdy v deset hodin večer, ale ženský box jde nahoru, což je naší prioritou. Budeme rády, když to holky po nás budou mít o chlup jednodušší.
A také, aby byly lépe finančně ohodnoceny.
Ano, pořád je tam velký rozdíl i ve financích. Já jsem pod německou stájí, tak od ní alespoň nějakou výplatu dostávám, ale v Čechách by to bylo ještě o stupeň horší.
Takže máte i klasické zaměstnání?
Mám zkrácený úvazek, ale jsem stále zaměstnaná. Já si tu práci i chci držet, protože v boxu nikdy nevím, kdy bude konec. Teď v lednu jsem se přesvědčila, že se to může stát ze dne na den. Dřív jsem dělala ergoterapeuta, což je fyzicky i psychicky náročná práce. Takže jsem si ubrala a přešla jsem na klidnější pracovní pozici.
Jak tedy vypadá den pracujícího člověka a profesionálního sportovce zároveň?
Sport tvoří velkou část mého dne. Trénuji dvoufázově, prakticky celý rok. Mám taky dost zvířat, takže s nimi chodím na procházky nebo lehčí běh se psy. Zbytek mi vyplňuje práce, práce doma. Žiji v takovém tempu, že bych občas chtěla vydechnout, ale říkám si, že dokud nemám děti a jiné závazky a jde to takhle táhnout, nijak mi to mentálně neubližuje, tak jsem schopná a ochotná to tomu sportu obětovat.
