Zavřeli tělocvičny? Nevadí! Máte čas makat a přiblížit se této sportovní nadšenkyni

Motivace a inspirace. Kdo z nás je teď nepotřebuje, ať hodí kamenem. Tak tady je máte. Pohybový nadšenec a osobní trenérka Kateřina Pešatová má zkušenosti s bojovými sporty, ale nyní se zaměřuje spíše na trénink s vlastní vahou, hrazdu, kruhy a činky. Ukázka, jak z minima náčiní můžete vytěžit maximum. Důkaz, že i z nešikovného dítěte může vyrůst jedinečný sportovec. Muscle up, elbow lever, straddle back lever, víte, co to je? A dokážete to? Že ne? Tahle superwoman ano! Neztrácejte čas a začněte hned, až otevřou tělocvičny, pokračujte. Zadek a bicák z říše snů vám bude odměnou.

A co jiné bojové sporty?
Vedle grapplingu jsem nějakou dobu zkoušela i thaibox a občas stále zkouším (smích), ale asi i částečně díky kalistenice mám obrovský problém s dynamikou a švihovým pohybem. No a samozřejmě, že jsem vyzkoušela pár MMA tréninků, dokonce jsem ještě nedávno uvažovala o zápase, ale byla to spíš zvědavost než reálný zájem.

S jakými sporty obecně jste začínala? Dalo se z toho těžit právě v bojových sportech?
Já byla na sporty jako dítě poměrně nešikovná. Všechno, co obsahovalo míč, míček, nebo tam bylo třeba rytmicky poskakovat do hudby, v mém podání dopadalo katastrofálně. Sedly mi ale některé atletické disciplíny a také jsem byla na holku vždycky poměrně silná, aniž bych cíleně trénovala. V grapplingu se dalo alespoň trochu využít japonské jiu-jitsu, kterému jsem se věnovala pár let v pubertě. Člověk tam dostal nějakou pohybovou průpravu a zvykl si na kontakt se sparingem, jinak je to ale samozřejmě úplně jiná disciplína. 

Čemu se věnujete v současné době?
Bohužel platí to, že když chce člověk dělat věci pořádně, musí si stanovit priority. Momentálně jsou to moji klienti ve fitku, učení se věcem, které jim mohu předávat a ty moje kalistenické pokusy. Do svého tréninku tedy zařazuji nejčastěji vlastní váhu, gymnastické kruhy, hrazdu, ale občas to doplním i nějakou činkou, kladkou a cvičením mobility, i když té bych se určitě měla věnovat víc.

Co tedy na hrazdě a kruzích dokážete?
Pamatuji si doby, kdy pro mě bylo snem vyskočit na hrazdu a udělat několik hezkých shybů. Z těch se v průběhu let stal základní cvik. Momentálně do tréninku zařazuji muscle upy na kruzích, různé sestavy – muscle upy, dipy, různé typy shybů, drilly na muscle up na hrazdě, se kterým zatím nejsem úplně kamarád. Nějak se nad tu hrazdu vyškrábu, ale rozhodně to není elegantní. Radost mám také z toho, že shyby a dipy zvládám s externí zátěží. Párkrát už se mi povedl straddle back lever na kruzích a teď se snažím otevřít kapitolu elbow leverů, což jsou víceméně všechno statické prvky (ukázky v galerii, pozn,. red.). Jsou to někdy krkolomné názvy, sama o dost věcech, co dělám, ani nevím, jak se jmenují (smích).

Co byste doporučila mladým nadšencům, kterým učaroval současný boom MMA, než navštíví první trénink? 
Určitě nepodcenit potřebné vybavení, protože tím člověk chrání sebe i své sparing partnery, na hodině pak přistupovat k tréninku i ostaním cvičencům s pokorou a poslouchat pořádně pokyny trenéra. A také by si měl člověk nejprve uvědomit, že trénink MMA není hodina, kam si jdu jen tak zasportovat, je to trénink zápasu, jehož součástí jsou i sparingy, které občas prostě bolí. 

Přijde mi, že často v dnešní době lidé chodí na tréninky bojových sportů na multisportku jako na skupinovku typu kruháč, trampošky, tabatu, prostě bez vážnějšího zájmu přímo o daný sport a nevím, jestli je to úplně správně. 

Bojové sporty, zejména MMA, jsou sami o sobě velmi komplexní sporty. Znamená to, že nic dalšího už cvičit nemusím?
Určitě záleží, na jaké úrovni se tomu člověk chce věnovat, protože ke kvalitnímu výkonu v zápase samozřejmě patří silovka, fýza atd. Nicméně každý sport se nějakým způsobem projeví na postuře, bojovkáři hodně trpí na ,,kulatá“ záda a ramena vtočená dopředu, takže není na škodu se snažit tento problém kompenzovat, nebo se mu snažit dokonce předcházet. Zjednodušeně to znamená, že je dobré zařadit cviky na posílení partií, které se při tréninku bojových sportů nezapojují úplně správně – např. svaly, co stahují lopatky dolů, vnější rotátory, zadní strana ramen atd. Celkově je dobré pro zápasníky pracovat na  ,otevírání“ hrudníku, k tomu určitě patří cviky na mobilitu ramen a páteře, vlastně cviky na mobilitu obecně. 

Pomáhala vám vaše silová predispozice k lepším výkonům? Jak moc je síla v bojových sportech důležitá?
Síla je určitě pro bojové sporty důležitá, ovšem záleží na typu. Myslím, že pro většinu bojovek je stěžejní výbušnost. Typ síly, který trénuji právě díky prvkům na kruzích apod., může být v některých oblastech skoro kontraproduktivní. Když boxujete, potřebujete rychlé starty, takže když někde visím zpevněná, není to úplně ideální průprava. V samotném grapplingu to ale částečně využitelné být může. Správně vedená silovka by určitě měla být vždy součástí předzápasové přípravy, pokud má zápasník zkušenosti s dobře vedeným silovým tréninkem z minulosti, vidím v tom spíš výhodu. 

Jaký je rozdíl mezi zápasníkem a hobby sportovcem? Může se „hobík“ v posilovně více odbývat?
Hobby sportovec si jde většinou zacvičit, když má čas a náladu. Zápasník se připravuje na zápas, tudíž trénuje, i když je unavený, nechce se mu a do toho všeho většinou řeší i dietu. Prostě má nějaký plán, který musí odjet za všech okolností, pokud chce podat v zápase dobrý výkon. Výkonu je samozřejmě přizpůsobený trénink v posilovně, který u zápasníků ale často probíhá pod odborným dohledem. Hobík většinou na posilování žádný plán a dohled nemá, což může být občas dost nebezpečné. Co se týče kvality tréninku (systém, technika, správně zvolené cviky), odbývat by se neměl nikdo, kvantita už pak samozřejmě závisí na mnoha dalších věcech. 

Jaký je rozdíl v tréninku mezi holkou a klukem, mužem a ženou? Je to jen o síle? Potřebují ženy jiný typ tréninku, rozdílný přístup, skladbu cviků? 
Za mě je spíš důležité, jaký záměr se svým tělem člověk má, jestli cvičí kvůli estetice, zdraví, kvůli tomu, že se chce něco naučit, nebo kvůli výkonu v jiném sportu. Pokud se budeme bavit o silovém tréninku, tak ten jistě může mít podobné základy u mužů i žen. Z estetického hlediska se ženy více zameřují na oblast kyčlí a ramen. V praxi se u žen setkávám více s hypermobilitou, muži bývají spíš ,,tužší“. Dále se pak u žen samozřejmě řeší cvičení v době těhotenství a následné spravení těla po porodu – zacvičení diastázy, funkčnost pánevního dna, atd., což by mělo být v rámci tréninku určitě zohledněno. 

A co vytrvalost? Vyplatí se mučení na běžeckých pásech, airbiku nebo třeba plavání nebo stačí jen přišlápnout plyn na tréninku bojovek?
Opět záleží, kam míříte. Pokud se člověk připravuje na fight, ,,dělání fýzi“ je stejně jako silovka nezbytná. Pokud trénujete prostě jen tak pro radost, bez těchto věcí se samozřejme obejdete. 

Se sportem se často řeší i strava...
Strava by měla být důležitá úplně pro každého, protože přímo souvisí s naším zdravotním stavem. Je ale logické, že vrcholoví sportovci ji budou řešit víc, protože potřebují přímo ovlivňovat váhu, regeneraci, výkon atd. Nicméně přemýšlet nad tím, co a kdy jím, bych doporučovala každému. Díky správnému jídelníčku lze předejít mnoha chorobám a lze tím rozhodně zlepšit kvalitu života. 

Znovu nám zavřeli tělocvičny. Co teď, workoutová hřiště, domácí improvizovaný trénink, běhání? Nebo prostě počkat až to přejde? Co preferujete?
Preferuji dělat prostě to, co je možné. Nezdá se to, ale i doma v obýváku toho můžete bez vybavení odcvičit hodně. Nemusí to být nutně posilování, důležitá je i práce na již zmiňované kloubní mobilitě, nácvik správného dýchání, různé pohybové hry, vždycky jde jen o to se o věci zajímat. Pokud máte možnost si zacvičit někde v přírodě, tím lépe. Do programu bych určitě zařadila i procházky/běh. Pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu a sluníčku dá tělu i psychice strašně moc.