Ze slumu až na olympiádu. Svět žasne nad příběhem boxerky, která byla matkou už ve 12 letech
27.07.2021
Autor: Bohumil Králík
Silný lidský i sportovní příběh keňské boxerky Christine Ongareové.FOTO: KENA TEAM
Box už v případech celé řady jedinců zafungoval jako výtah z absolutního sociálního i ekonomického dna. Někdy se s trochou nadsázky říká, že kde je chudoba a zoufalství, tam se rodí dobří boxeři. I na probíhající olympiádě už dost zarezonoval silný lidský i sportovní příběh keňské boxerky Christine Ongareové.
Může snad být horší startovní pozice pro splnění olympijského snu? Nyní 27letá bojovnice vyrůstala v typickém africkém slumu, s jediným rodičem a navíc, jak je v těchto místech obvyklé, stala se sama matkou už ve dvanácti letech.
„Jsem holka z ghetta. Mám za sebou hodně těžký život. Tak těžký, že o tom nerada mluvím. Otěhotněla jsem ve 12 letech. Měla jsem jen matku, jen jednoho rodiče. Ta převzala péči o moje dítě, protože já sama jsem byla ještě malá,“ rozpovídala se ve videu olympijského kanálu, které obletělo svět.
„Box je všechno, co mám. Hrála jsem i fotbal, ale viděla jsem, že moje štěstí leží mimo něj. V boxu. S tím jsem začala kvůli sebeobraně, protože dívky u nás to nemají jednoduché. Teprve později se z toho stal sport,“ pokračovala.
Není divu, že už jen samotná účast v Tokiu byla pro Keňanku obrovským vítězstvím, které jí výrazně nezhořklo ani po porážce v prvním olympijském kole od Filipínky Irish Mangové.
Olympijská medaile ještě přijde
„Ušla jsem opravdu dlouhou cestu, abych se mohla her zúčastnit. Nebudu se tedy teď dlouze zamýšlet nad tím, že jsem prohrála. Pro mě je opravdu důležité, že jsem se předvedla na takhle velké scéně a že už budu navždy považovaná za olympioničku,“ cituje její pozápasová slova list The Standard.
Doufá, že větší úspěch na olympiádě má teprve před sebou: „V Tokiu jsem si splnila sen. A i když jsem tady nedosáhla tolik, kolik jsem chtěla, vím, že všechno má svůj čas. A ten můj na zisk medaile ještě přijde.“
Věří také, že svým příběhem bude moct inspirovat další dívky, obzvláště ty ze slumů, jakou byla i ona sama.
„Nemůžete spadnout, když se nikam nesnažíte vylézt. Ale žít pořád při zemi, v tom není žádná radost z bytí. U nás je spousta malých holek, které by moji cestu boxem rády následovaly. Ale nemají základní prostředky. Ve slumech také často velmi brzy otěhotní a pak se ptají: ´Když půjdu boxovat, co bude moje dítě jíst´,“ nastínila drsnou realitu v chudých částech své země.
Ongareová se stala vůbec první keňskou boxerkou, která získala medaili na hrách Commonwealthu, když v roce 2018 vybojovala v australském Gold Coastu bronz.
Účast v Tokiu si poté zajistila další bronzovou medailí v africké kvalifikaci muších vah v senegalském Dakaru.
V zemi, která se na sportovním poli proslavila především díky skvělým atletickým vytrvalcům, si získala velký respekt.
„Ongareová je velkou inspirací pro mladé ženy a my jsme šťastní, že, navzdory této porážce, ukázala ostatním, že opravdu všechno je možné,“ chválil reprezentantku šéf Keňského olympijského výboru Paul Tergat, který boxerský zápas v Tokiu sledoval.
