Získá kontroverzní show v ringu i diváky v Česku? Do pěti let budou chodit čtyři tisíce lidí, věří promotér
03.09.2021
Autor: Ondřej Propper
Jak to bude s wrestlingem v Česku v dalších letech?FOTO: se souhlasem Michala Petrgála
Pokud v televizi sledujete bojové sporty, je skoro tutovka, že k vám promlouvá právě jeho hlas. Tedy hlas charismatického Michala Petrgála, který má toto odvětví v malíku jako málokdo jiný. Jeho denním chlebem je hlavně MMA, srdeční záležitostí pak wrestling, jehož turnaje v Česku pořádá. Jak moc mu v tomto směru zkomplikovala život pandemie, kdy by se fanoušci mohli dočkat další akce a jak moc by se mu v ringu zamlouval takový Karlos Vémola, nejen o tom Petrgál promluvil v rozhovoru pro kaocko.cz.
Začněme otázkou, jak jste se ke komentování bojových sportů vlastně dostal?
Dostal jsem se k tomu v roce 2009, kdy se na Eurosportu vysílal wrestling, což je moje srdcovka. Tenkrát to tam komentovali lidé, kteří to vzali jako práci, ale o tom sportu jako takovém toho moc nevěděli. Tak jsem jim napsal, že bych jim rád pomohl. Nechtěl jsem jen kritizovat nebo jim to komentování snad vzít, spíš mi šlo o to přiložit ruku k dílu a říct, co třeba dělají špatně nebo na co by se měli více zaměřit. Oni se rozhodli toho využít a nakonec mě vzali jako takového odborného spolukomentátora. Když viděli, že mi to celkem jde, brali mě i na jiné sporty a zkoušeli, co všechno jsem schopen utáhnout. Bylo to zrovna v době, kdy na Eurosportu probíhal casting na komentátory, ale zatímco všichni chtěli komentovat hlavně fotbal, já jediný jsem stál bokem a soustředil se na bojové sporty. Tehdy jich v televizi bylo celkem málo, když je nedělal Ondra Novotný, komentoval jsem je já.
Teď se věnujete nejvíc MMA, je to tak?
Určitě ano. Já sám jsem chtěl ten můj záběr trochu zmenšit, takže nakonec to vykrystalizovalo tak, že nyní dělám na Nova Sportu hlavně MMA a k tomu ragby. A abych si zároveň občas vzal i něco trochu jiného, přibral jsem si k tomu kulečníkové sporty. I nadále ale platí, že když je třeba si vzít na starost něco ze sportů bojových, tak jdu a udělám to.
Co z toho všeho komentujete vůbec nejraději?
Určitě právě MMA. Dokonce i když se jedná o nějaký nepříliš povedený galavečer, a to se samozřejmě občas stane, nikdy to není tak, že by mě to třeba nebavilo nebo bych se nudil. To fakt nikdy. Bojové sporty obecně mám hrozně rád, právě MMA pak asi vůbec nejradši.
Čekal jste, když jste ho začal komentovat, že o něj bude do pár let v Česku takhle velký zájem?
Upřímně nečekal, předtím tu MMA bylo hodně těžký underground. Probíhalo většinou jen v tělocvičnách a rozhodně to nebyla záležitost pro masu lidí, jako je dnes. V celosvětovém měřítku tomu sportu neskutečně pomohl Conor McGregor, u nás zase XFN a pak samozřejmě Oktagon. Myslím, že hodně dobrá věc byla v tomhle směru první řada Oktagon Výzvy, jež k tomu sportu přitáhla i lidi, kteří se o něj do té doby vůbec nezajímali. Klobouk dolů před tím, že teď MMA u nás dokáže vyprodávat i takové haly, jako je třeba O2 arena.
Zato váš oblíbený wrestling, jehož turnaje promujete, o fanoušky v Česku pořád tvrdě bojuje. Jak často narážíte na názor, že se jedná o domluvené divadlo, které s bojovými sporty nemá nic společného?
Velmi často. Sice se to mírně zlepšilo, ale tenhle předsudek ve smyslu, že je to trapné americké divadlo, tu samozřejmě je. Hlavně tedy u nás, na Slovensku je wrestling vnímán přece jenom lépe. Já na to reaguji tak, že ano, je to divadlo, ale je to divadlo s bojovými sporty (usmívá se). Zkrátka jde o předem domluvenou choreografii, která má lidi hlavně pobavit. Když jdete do kina na film, ten také není skutečný a vy nevíte, jak na konci dopadne. A to samé je de facto wrestling. Tak je třeba ho chápat. Bojové sporty tu léta bojovaly proti tvrzení, že je dělají jen rváči z hospody, což samozřejmě není pravda. Také wrestling se musí vypořádat s předsudky, byť ty jsou trochu jiného rázu. U nás je to ale prakticky zcela volný trh a já věřím, že časem si tu své fanoušky najde. Nejzajímavější to ale je, když wrestling vidíte přímo naživo.
Kolik wrestlingových turnajů se vám tu už podařilo zorganizovat?
Začal jsem v roce 2014 jako promotér jedné německé společnosti, která tu uspořádala celkem tři turnaje. Já jim tehdy dělal PR i jsem je pak ze záznamu komentoval. Ale nešlo o výdělečné akce, tak už sem pak Němci nepřijeli. Já jsem si tedy založil společnost vlastní a s ní jsem od roku 2017 do ledna 2020 stihl udělat šest nebo sedm akcí. Pak jsme měli expandovat na Slovensko, už jsme prodávali lístky, ale přišla pandemie a všechno se zrušilo.
Jak vypadá situace teď?
Dal jsem si svůj vlastní deadline do půlky září a čekám, co vláda vymyslí. Jelikož tu aktuálně máme jen dva Čechy a dva skvělé Slováky, co to mohou dělat na vysoké úrovni, jsme závislí na importu zápasníků z ciziny. Momentálně to ale vypadá tak, že i když pocházejí z covidově červených zemí, tak pokud jsou očkovaní, přijet do Čech by mohli. Pokud se to potvrdí a my budeme mít k dispozici i techniku a ring, tak já věřím, že ještě v listopadu uspořádáme další akci. A v lednu pak ještě jednu.
Na jakém místě?
Tady v Praze máme jedno oblíbené místo, které nám vyhovuje. Jedná se o Kulturní dům Krakov v Praze v Bohnicích. Potřebujeme prostor s vysokými stropy, který je navíc finančně dostupný. Nemáme sponzory, takže jsme odkázaní na příjem ze vstupného, merchandising i to, co lidé vybumbají na baru. Do Krakova se navíc vejde až 300 lidí, ale to už je fakt hraniční. Neděláme to vyloženě pro peníze, ale aby si to diváci hlavně dobře užili. Proto si myslím, že takových 250 lidí je maximum, aby byli všichni spokojení. A už jsme také měli dvakrát zcela vyprodáno.
Může podle vás nastat v Česku doba, kdy tu wrestling bude vyprodávat arény podobně jako MMA?
Nejsem si tím jistý. Hlavně proto, že zrovna ten typ wrestlingu, který dělá třeba moje společnost, ani není určen pro tak velkou návštěvu lidí. Vycházím z toho, že i v Americe dělají tento wrestling maximálně pro tři nebo čtyři tisícovky diváků. Když by to bylo až moc pompézní, vytratila by se z toho intimita, která je pro tenhle sport obzvlášť důležitá. Určitě je tu ale potenciál, aby čtyři tisícovky diváků chodilo do pěti let na wrestling i u nás.
Ve větších halách by se tedy vytratilo kouzlo takové akce?
Dá se to tak říct. Jasně, v Americe dělají wrestling i v Madison Square Garden a přijde tam víc lidí než na samotné UFC, ale to je trochu jiný typ wrestlingu a tam už jsou na něj lidé přece jenom zvyklí. U nás je to založené hlavně na akrobacii a zábavě, je tam hodně divadelních prvků. A lidi to baví. Svědčí o tom to, že většina diváků, co k nám chodí, vůbec nejsou wrestlingoví fanoušci. Zkrátka se přišli podívat a chytlo je to tak, že začali chodit opakovaně. Proto věřím, že to u nás může být jednou fakt úspěšné.
Kdo vlastně by měl na těchto akcích vystupovat? Je hodně těžké wrestlery sehnat?
To je zajímavá otázka. Narážíme na to, že nejbližší výuková škola pro wrestlery je až v Německu a ne každému se chce tam kvůli tomu jezdit. Loni v březnu měla pod mým vedením vzniknout taková škola i u nás, ale pandemie to zhatila. Přitom kdybychom takovou instituci měli, pak věřím, že by se mi do toho podařilo spoustu lidí přesvědčit. Měl jsem třeba domluvenou MMA zápasnici Pavlu Kladivovou, která to chtěla hodně dělat, zajímal se o to i rozhodčí Zdeněk Ledvina a další. Sázím na to, že až tu budeme mít veřejně přístupnou akademii, tak těch zájemců bude ještě mnohem víc.
Co takový Karlos Vémola, až jednou skončí v MMA?
Ten by byl přímo skvělý wrestler. Ale obávám se, že bych ho asi nedokázal zaplatit (směje se).
A co vy, troufl byste se postavit do ringu?
Určitě bych si troufl. Ale mám k wrestlingu takový respekt, že si myslím, že mé místo v něm je někde trochu jinde. Pár tréninků jsem si ale vyzkoušel a jednomu wrestlerovi v Německu jsem měl dělat manažera, který by rozeštvával lidi, aby na něj bučeli. On se ale bohužel zranil a my už se k tomu potom znovu nedostali.
