Životní výzva pro harmonikáře. České mládí vs. bývalý bojovník UFC
30.04.2025
Autor: Barbora Poláková
Na Šimona Bruknara čeká životní boj. FOTO: RFA
Pětadvacetiletého Šimona Bruknara čeká v sobotu na PML 15 v Žilině životní výzva, UFC veterán a bývalý šampion Oktagonu Gustavo Lopez. Doposud neporažený mladý talent z Vysočiny bude nastupovat teprve do svého pátého profesionálního zápasu, přesto je to ostřílený zápasník, v bojových sportech se pohybuje téměř dvacet let. A podobně tak dlouho se věnuje hře na harmoniku. Uslyšíme při nástupu dechovku?
Proč jste přijal v úvodu kariéry zápas s UFC veteránem?
Chtěl jsem větší kariérní postup. Udělat větší krok. S týmem jsme naznali, že není na co čekat. Mám spoustu zápasů mezi amatéry. V bojových sportech jsem od šesti let. Tak jsme se rozhodli, že vezmeme velkou výzvu a připíšeme si velký skalp.
Jak dlouho jste přemýšlel, jestli to vezmete?
Ne moc dlouho. Během dne, kdy přišla nabídka, bylo rozhodnuto. Žádný velký kalkul tam nebyl.
Kam byste si přál, aby vás vystřelilo vítězství?
Aktuálně v Česku a ve střední Evropě je nejvíc asi Oktagon, takže tam.
Budete chtít jako obvykle ukončit zápas před limitem?
Určitě. Je to divácký sport, takže každé vítězství před limitem je lepší než vítězství na body, ale pořád platí, že vítězství je vítězství. Hlavně vyhrát, zbytek je ve hvězdách. Strategie bude, ale žádný přehnaný kalkul neplánujeme.
Úřadující šampion UFC ho porazil na body, budete lepší?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Je to zajímavá motivace udělat finiš. Necháme se překvapit.
Na co jste myslel při prvním staredownu?
Bylo to zajímavé. Obecně staredowny jsou různé, někdy mi to přijde až vtipné, někdy je to pěkně intenzivní. Tenhle byl super, ale extra dlouhý. Byly tam nějaké technické problémy s kamerami, tak jsme tam proti sobě nějakou dobu postáli. Pak už mě to přestávalo bavit. Doufám, že další staredown nebude trvat čtyři minuty a vydržím se celou dobu soustředit na pohled do očí.
Kam vám utíkaly myšlenky, když už to trvalo tak dlouho?
Ne, že by mi utíkaly myšlenky, ale už mě to moc nebavilo. Byl jsem po tréninku, tak jsem se už viděl na obědě. Těšil jsem se na dobrý salát.
Co jste viděl v očích soupeře?
Je to ostřílený borec, nenechá se rozhodit. Je vidět, že chce zápasit. Je tam chuť a odhodlání stejně jako u mě. Věřím, že to bude peckový zápas.
V přípravě se vám věnoval i David Dvořák, co vám předal?
Je super mít porovnání se špičkou. Je super spárovat se všemi lidmi, klidně na horší úrovni, ale pak se potkat s někým, kdo je opravdu top, to je fajn k poměření kvalit. Vyzkoušení natrénovaných technik, jestli to opravdu funguje. S Davidem Dvořákem se známe hrozně dlouho, už od dob, co jsem s MMA začínal. Tenkrát jsem se vydal k nim do gymu na sparingy. Pomáhal jsem mu s přípravou na zápasy v UFC, teď zase pomohl on mně. Věřím, že příště zase budu pomáhat já.
Učil vás i nějaké techniky?
Nejdříve pospárujeme a pak si řekneme co a kde by se dalo zlepšit, co udělat jinak. David je analytický typ, o všem přemýšlí. Není to tak, že by bezhlavě máchal rukama, všechno má propočítané a promyšlené. Klasický šachista. Rozebrat s ním sparingy je velmi obohacující.
Máte podobně vědecký přístup k MMA?
David to tak má víc. Ale na škále zápasníků jsem určitě jeden z těch, co k tomu přistupují modernějším přístupem. Asi to mám také naučené od svého hlavního trenéra Honzy Stacha, který hodně dělá rozbory zápasů, rozbory tréninků, technik a všeho možného.
Začínal jste s judem, proč jste v pubertě změnil sport?
Párkrát jsem nad tím přemýšlel. V té době to bylo hodně impulzivní. Judo mě přestalo naplňovat, x let pořád to samé dokola, stejný dril. Byl jsem z malého města a neviděl jsem potenciál růstu. Věděl jsem, že chci ve sportu něco dokázat a na malém městě už nebyly dobré tréninkové podmínky. Také jsem nebyl tak osvícený, abych se za sportem přestěhoval. Neviděl jsem cestu. V ten moment na mě vyskočilo, že v Jihlavě je MMA klub, který vede bývalý judista. Tak jsem zašel na trénink, pak na druhý, třikrát týdně, čtyřikrát a už se to nabalovalo.
Z malého města na Vysočině je i Lukáš Krpálek…
To je pravda. On byl právě ten osvícenější a přestěhoval se v tomto věku do Prahy. To je to, co jsem já neudělal.
Stále hrajete na harmoniku?
Ano, pořád si rád zahraju. Teď na to není tolik času. Byly doby, kdy jsem hrával dost intenzivně. Hráli jsme s kapelou na vesnických zábavách, po hospodách, svatbách nebo farmářských trzích a tak. Když se neblíží žádný zápas, tak to je moje oblíbená činnost.
Jaký máte oblíbený žánr hudby?
Obecně to, co je aktuální, co mě vezme za uši. Nemám jeden oblíbený žánr. Harmonika dobrá, ale jinak spíš modernější věci. Dechovky nejedu, i když občas taky nějakou dám, z nostalgie.
Neuvidíme nástupovku s harmonikou?
Kdysi jsem měl myšlenku, že bych si sám rád zahrál, ale pak jsem si říkal, že by to bylo moc. Možná bych zahrál někomu ze svých kolegů, to by se dalo. Asi nejsem zas tak talentovaný, abych se dokázal soustředit v jeden večer na dvě důležité věci. Kdybych to nedej bože zkazil při nástupu, tak by se mi to promítalo i do zápasu, to nemůžu riskovat.