Zlatá jízda české reprezentantky. Dala si šlofíka, namalovala se, pak se stala mistryní Evropy
20.09.2025
Autor: Miroslav Obluk (Itálie)
Česká šampionka Eliška Ostrá...FOTO: se souhlasem Elišky Ostré
Eliška Ostrá zakončila v pátek odpoledne svou juniorskou kickboxerskou kariéru tím nejlepším možným způsobem. Zlatou tečkou. Na evropském mistrovství v italském Jesolu se probojovala až do finále a byla v něm neomylná. Zvítězila, stala se evropskou šampionkou v K-1.
Osmnáctiletá Eliška zažila v pátek svůj sportovní vrchol kariéry. Stala se vítězkou evropského šampionátu, zapsala se do kroniky vítězů zlatým písmem. A přestože by nyní mohla chodit s nosem nahoru, i nadále zůstává skromná, klidná a cílevědomá.
"Vždycky jsem o tomhle snila, představovala jsem si, jaký je to pocit. A ačkoli to mám teď za sebou a jsem velice šťastná, tak si říkám, že se vlastně nic nemění. Pořád jedeme dál, pořád trénujeme a spíš si myslím, že větší váhu to bude mít, až vyhraji tu Evropu jako dospělá, ale samozřejmě jsem úplně nadšená. Nejvíce jsem pyšná, že jsem do toho dala opravdu všechno, že jsem zvládla i celou tu přípravu. Byla náročná, těžká. Abych dala příklad, letos jsem začala běhat, což jsem nikdy předtím nedělala, nesnášela jsem běh, byla to má noční můra a teď je vidět, že i to udělalo velký rozdíl," přiznala Eliška po finálovém boji.
Ten zvládla česká reprezentantka na výbornou a z ledového klidu ji nevytrhávaly ani četné prohřešky soupeřky proti pravidlům. Eliščina finálová protivnice ji totiž neustála zachytávala, držela, objímala, za což byla mimo jiné i potrestána.
"Nevytrhávalo mě to z koncentrace. Já jsem naopak viděla, že je za to napomínána, a mně osobně to nic neudělalo. Možná mi to jen trošku ubíralo na energii, ale jinak jsem se nechala držet, protože byla právě za to napomínána, a mohli jí za to i strhnout body, což se nakonec stalo. Za mě je důležité jít do zápasu s nadhledem, s chladnokrevným přístupem, brát vše jako sport. Samozřejmě jsem byla namotivována, chtěla jsem to urvat, chtěla jsem si to užít, ukázat se," vyprávěla mladá slečna, jež klade velký důraz na taktiku a chladnou hlavu.
"Je to podle mě to nejdůležitější, co bojovník může v zápase provést. Zapnout hlavu, přemýšlet. Jedna věc je totiž mít natrénováno, druhá věc je provést ty natrénované věci v zápase. Člověk musí v zápase reagovat, zařídit se podle průběhu. Každý zápas je jiný."
I tento souboj byl jiný, odlišný než ostatní, a tak není divu, že Eliška po vytoužené výhře zažívala celou směsici emocí. "Ještě doteď se z toho vzpamatovávám. Mám takové útržky z toho zápasu, kdy jsem si uvědomila, že jsem fakt vyhrála. My jsme vlastně v posledních vteřinách zápasu spadly, pak zazvonil zvon a v tu chvíli jsem už jen brečela a nemohla se zvednout. Bylo to neskutečné, nikdy na to nezapomenu. Ještě k tomu tam byli skvělí lidé, fandili mi, udělali fantastickou atmosféru, a ještě pořád mi to dotéká, že jsem to zvládla. Že to, na co jsem celé léto trénovala, se opravdu podařilo tak, jak jsme chtěli," zajásala evropská šampionka, jíž kromě neuvěřitelně fandících reprezentantů podporoval i její táta. Ten největší fanoušek.
"Je to obrovská podpora, jistota. Vím, že vždycky na turnajích budu někoho mít. Je tam táta, vždycky za mě kope, je tam pořád a jsem mu za to opravdu moc vděčná. A mám díky tomu i takový speciální, protekční přístup. Všichni, co zápasí, musí odjíždět společně. A tím, že tu mám taťku, tak můžu jezdit, chodit s ním. Mohu odcházet až ve chvíli, kdy je potřebné, abych byla na té hale, což je super. Jsem totiž velký stresař a hrozně mi pomáhá spánek. Ten je na stres úplně skvělý. Než jdu spát, jsem úplně vystresovaná, pak jdu spát a stres je zase na nějaký čas pryč. Jsem před zápasem ráda sama a pak se vždy ráda setkám s taťkou. Společně si zajdeme na oběd, dáme si svačinu, abych nebyla úplně hladová, pak jdeme do haly a rovnou se začnu připravovat, což je úplně super. Pro mě je to v hale strašně stresující. Hned bych se totiž chtěla už připravovat, hned bych šla zápasit, přestože mám třeba ještě dvě hodiny čas," odhalila Eliška svůj recept na úspěch, který praktikovala i nyní. Krátce před životním duelem jednoduše spala.
"V 7:15 jsem přijela z váhy, v 8 jsem měla za sebou snídani a do 11 jsem spala," práskla na sebe s úsměvem. "Zápas byl pak ve 12:40, takže úplně perfektní. A to jsem ještě měla nějakou půlhodinku, kdy jsem si dala sprchu, udělala jsem ze sebe trošku člověka. To je totiž takový super rituál před zápasem. Izolace od lidí, jsem sama, dám si sprchu, vždy si všechno připravím, jsem puntičkář, namaluji se a teprve ve chvíli, kdy je vše tak, jak má být, tak jdu do zápasu," usmála se pohledná Češka, která se díky této přípravě dostává do mentální pohody. "Není to proto, že by mi vadilo jít do zápasu nenamalovaná, ale cítím se díky tomu prostě lépe."
Eliška tak ukončila svou juniorskou kariéru tím nejlepším možným způsobem. A co na ni čeká v následujících letech? Plán by byl.
"Jsem v maturitním ročníku, takže to bude trošku složitější. Horko těžko mě budou pouštět na nějaké výjezdy, takže tomu nechám volný průběh. Samozřejmě chci jezdit na turnaje, na Evropu, na světové poháry. Ona ta má váha, do 48 kilogramů, je v ženách něco úplně něco jiného než v juniorech. Ty ženy mají brutální fýzu a najít u nich nějakou chybu, to je šíleně těžké. A pak ji nějak využít ve svůj prospěch je ohromně těžký. Bude to pár let trvat, než se dostanu na jejich úroveň, ale myslím si, že i tam se budou dát udělat nějaké úspěchy," věřila Eliška, bojovnice a v příštích měsících pilná studentka.
"Jsem sice na soukromé škole, ale nemám individuální přístup, nemám nic, v prváku, druháku třeťáku jsem měla zvýšenou absenci, ale nějak to akceptovali. Teď v tom maturitním ročníku na to ovšem nahlížejí jinak. Jsou nekompromisní, vyhrožují, že nepůjdu k maturitě, čehož se trošku bojím. Takže teď se soustředím na ni. Koneckonců ve sportu mi nic neuteče, maturita je teď hlavní."